Desky Květů neskýtají zrovna veselý poslech. Humor jim nechybí, avšak bývá načrtnut nahrubo a ve velmi tmavých odstínech. Třeba píseň Když L. Kerndl zpíval na lodi z předloňského alba Myjau rozesměje publikum snad vždycky, i když symbolický obraz krtka, který „šeptá plevelu, ať roste výš“ a „škrtí kytky, na kterých mi záleží“, není ve skutečnosti anekdotický, ale až do morku mrazivý.
Už samotná představa, že Martin E. Kyšperský, niterný autor, má napsat kolekci písní na zakázku, navíc se zadáním „nesmí být smutné ani melancholické“, je výstřední. A přesně takový popud stál u zrodu nahrávky V čajové konvici, osmé desky Květů. Řadové album, které v diskografii výrazně vyčnívá. Ona „zakázka“ se týkala divadelního představení Svět podle Fagi souboru DNO, inspirované stripy stejnojmenné komiksové představitelky.
Kyšperský se pro možnost pozitivně laděné tvorby nadchnul a písně prý vznikaly velice rychle, většina z nich údajně během pěti minut. Odmyslíme-li si čas investovaný do aranžmá (skladby původně nebyly zamýšleny pro kapelu), vychází nám prostým násobením, že kostra materiálu na desku V čajové konvici byla složena během hodiny a čtvrt čistého času. Přitažené za vlasy, ale pozoruhodné. Tím spíš, že tvůrčí spěch se nepodepsal na kvalitě. Tady se asi posluchačstvo Květů dočasně rozdělí – pokud někdo skupinu poslouchá kvůli naléhavé melancholii, novinka ho neosloví. Koho ale přitahuje jejich... číst dále
Desky Květů neskýtají zrovna veselý poslech. Humor jim nechybí, avšak bývá načrtnut nahrubo a ve velmi tmavých odstínech. Třeba píseň Když L. Kerndl zpíval na lodi z předloňského alba Myjau rozesměje publikum snad vždycky, i když symbolický obraz krtka, který „šeptá plevelu, ať roste výš“ a „škrtí kytky, na kterých mi záleží“, není ve skutečnosti anekdotický, ale až do morku mrazivý.
Už samotná představa, že Martin E. Kyšperský, niterný autor, má napsat kolekci písní na zakázku, navíc se zadáním „nesmí být smutné ani melancholické“, je výstřední. A přesně takový popud stál u zrodu nahrávky V čajové konvici, osmé desky Květů. Řadové album, které v diskografii výrazně vyčnívá. Ona „zakázka“ se týkala divadelního představení Svět podle Fagi souboru DNO, inspirované stripy stejnojmenné komiksové představitelky.
Kyšperský se pro možnost pozitivně laděné tvorby nadchnul a písně prý vznikaly velice rychle, většina z nich údajně během pěti minut. Odmyslíme-li si čas investovaný do aranžmá (skladby původně nebyly zamýšleny pro kapelu), vychází nám prostým násobením, že kostra materiálu na desku V čajové konvici byla složena během hodiny a čtvrt čistého času. Přitažené za vlasy, ale pozoruhodné. Tím spíš, že tvůrčí spěch se nepodepsal na kvalitě. Tady se asi posluchačstvo Květů dočasně rozdělí – pokud někdo skupinu poslouchá kvůli naléhavé melancholii, novinka ho neosloví. Koho ale přitahuje jejich textová a zvuková hravost, náladovou odbočku možná ani nezaregistruje.
Rozdíl je především v tom, že puget V čajové konvici je méně komplikovaný: během pěti minut nesložíte symfonii, ale chytlavý refrén – s požehnáním talentu – očividně ano. Čím méně se zadírá pod kůži, jako to dělají ostatní desky Květů, tím snadněji se zapisují do paměti a při dobré náladě vylétávají pootevřenými rty na ulici.
Čtyři z patnácti písní jsou otextovány Jiřím Jelínkem, ve zbytku je patrná Kyšperského „květomluva“. Za dvěma kapitánskými skladbami (Kpt. Nemo a Kpt. Lžičko) stojí po hudební stránce i bubeník Aleš Pilgr – tahle informace mě při listování bookletem pobavila, protože jsem ho několikrát na koncertě viděl v pruhovaném námořnickém tričku. Nechci umenšovat ničí úlohu v kapele, už jen proto, že samotná souhra, která u Květů funguje na výbornou, je značnou částí úspěchu, ovšem Pilgrův specifický přístup chápu jako jejich zvukový punc. Bez jeho bicí klapko-břinko soupravy a mobilního hračkářství by dnes Květy zněly jinak. Tady například perfektně rozpohybuje písničku Zdají se androidům sny o el. varhanách? pomocí nervního cinkátka flexatonu.
Jak už bylo zmíněno, skladbičky nevznikaly pro skupinu. V představení je Kyšperský hraje sám, pouze s akustickou kytarou, případně ho alternuje Michal Dalecký, který má ovšem svou sadu popěvků. Svět podle Fagi je vším možným, jen ne ustálenou inscenací. Ačkoliv je tu několik vyloženě dětských kousků (Medvídek, Šnek), kreslená dívka je na svých třináct vyspělejší než leckterý třicátník, a tak vyložených banalit je poskrovnu – snad akorát kočičí Malá přítelkyně mě poněkud hladí proti srsti. Akustické kytarové črty se proměnily v plnohodnotné písně. Oproti minulosti tu není příliš hostů-instrumentalistů, takže aranžmá je vzdušné a prostorné. Deska je však napěchovaná přizvanými vokalistkami – Lenka Dusilová, Jana Kaplanová, Dorota Barová. Všechny v sobě objevily náctiletou holku a pomáhají vykreslovat její svět.
Kyšperskému je asi i nadále bližší smutek, ostatně nostalgie ke vzpomínkám na dětství patří. Když na pražském křtu přistoupili na hru na přání, někdo se vyslovil pro Medvídka, jenže kapela místo infantilní hříčky spustila neveselého Jakuba a medvěda z pět let staré desky Kocourek a horečka. Navíc ve speciální depko úpravě...
Komentáře