90 %
Monika Načeva - Jdem temným dnem
Egon Bondy a po jednom textu Pavla Zajíčka, Ivana Blatného, Vladimíry Čerepkové, Věry Jirousové, Jana Hanče, Šárky Smazalové a Milana...
80 %
Aleš Brichta - Výlet do bájí (3CD)
Aleše Brichty - ten vyšel pod názvem "Dívka s perlami ve vlasech" už před takřka čtvrtstoletím. Obsahoval tehdy z drtivé většiny...
70 %
Ravenoir - Nocturne
Ravenoir dostává do popředí.
Přebal budiž nápovědou. V roce 2024 mizí infernální motivy a nahradil jej prostý temně modrý samet...
90 %
Autumnist - Anatomy Of Shadows
rozjet do několika tracků naráz. Základ "Anatomy Of Shadows" vznikal ještě před covidovou prolukou, kdy tyto rozpracované prvotní náčrty...
60 %
Olympic - 4 (LP reedice 2024)
Olympic opravdu složitými časy. První dvě alba skupiny se stala kultovními a i poté jí vycházely silné singly typu "Dynamit" či "Otázky"....
70 %
Radůza - A žili šťastně až do smrti...
Radůzu jsem totiž nikdy zvlášť podrobně nesledoval, nepovažuji se za žádného znalce její tvorby. Vše, co se mi v souvislosti s ní...
11.04.2021 - 11:09 | Meca76
Nepredvídateľný prekvapivý výlet, plný kreatívnych nápadov, medzi žánrových zmesí štýlov, a brutálnej bezohľadnosti, skutočne degraduje každú progresívnu skupinu, ktorá v 90. rokoch spôsobila znechutenie pacientov s kómou.
07.03.2012 - 16:34 | DarthArt
Pro mě možná nejdokonalejší deska vůbec! Neuvěřitelná jízda od začátku do konce ... chvíli death metal, chvíli kolotoče, tu deprese, tam zábava ... strašlivý mix úplně všeho co se skládá z více než jednoho tónu, prapodivně pospojovaný, poslepovaný a proložený, ale ono to funguje, a funguje to tak, že jeden sedí před přehrávačem a čumí jako blázen. Jedna dokonalá položka střídá druhou, každá neuvěřitelně dobře zaranžovaná, chytře a zábavně vymyšlená a nabušená riffy a melodiemi úplně nejvyšší kvality - Beginning Song s deathmetalovým intrem se valí jako nezastavitelný výletní vlak (nebo spíš nějaký "crazy train"), funková Mad Boy, prolezlá taky skrz nazkrz chytlavými melodiemi a aranžérskými parádičkami, skákavá legendární So Fine!, vystřídaná pochmurnou předělávkou od Cure, The Forest, která by Waltari za jiných okolností pasovala na sakra kvalitní gotickou sebranku. Pomalá 4s mi jako jediná na desku moc nesedí, ale koneckonců proč vlastně ne. Následující neuvěřitelnost Celtic Funk ale zase ukazuje Waltari jako nepochopitelnou směs padesáti hudebních stylů, přičemž výsledek je jedním slovem bomba! Jak popsat takovou skladbu? Nijak! Poslouchat! Pařit! (Your Nature) Is Wild je melancholická jako blázen, přitom to šíleně šlape a hudební nápady by jiné kapely nesložily za celý život! V To Give pro změnu mydlí celou dobu synťáky a Kärtsyho hlas si jakoby dělá srandu z celého světa, aby se to celé přelilo do Piggy In The Middle, šílenou parodii na všechno (standardně ale s melodiemi chytlavými až běda). Freddie Laker je něco jako To Give s tím rozdílem, že hlas hrubne a jde až kamsi k death metalu, což pokračuje v parodické Rhythm Is A Cancer, což už je podzemí jak hovado. Mezitím ale ještě kraluje melancholická Autumn, jedna z vůbec nejlepších, co Hatakka a spol. kdy spáchali. Hymna melancholických Waltari. Misty Man, a opět totální změna - veselá a cíleně naivní skladbička, která zlepší náladu tak během dvou sekund. Poslední Mysterious už nejsem schopen vnímat a jediné, co jde udělat, je zmáčknout tlačítko "repeat". A pak zas. A pak zas. A pak zas. ...