Když jela Kylie Minogue poslední várku koncertů k desce "X" pojmenovanou For You, For Me Tour, prvně zde zazněla novinka "Better Than Today". Posléze bylo oznámeno jméno exkluzivního producenta připravovaného alba. Tím se nestal nikdo jiný než Stuart Price. Oficiální release párty pak proběhla na Ibize v klubu Pacha. Rázem máte mnoho nápověd, kam "Aphrodite" vlastně směřuje. Je to jakási oslava taneční hudby a disco feelingu v podání Kylie, a to v jejím nepřímo naznačeném návratu ke kořenům (ona éra Stock-Aitken-Waterman).
"Light Years" a "Fever" mají k novince bez nadsázky nejblíže. Mají společných hned několik věcí - mezi ně patří rozsáhlý seznam autorů, spolupracovníků a jasná idea, kam disco-princeznu Kylie usadit, aby to fungovalo do posledního puntíku. Žádný indie experiment z devadesátých let (i když nejeden fanoušek desku "Impossible Princess" dokáže označit za hodně povedenou) se nekoná. Oproti minulé "X" se vytratil určitý strach a nejistota z elektronických retro hrátek, což je jasné vodítko Stuartovy práce, který "Aphrodite" hudebně sladil v charakteristickou taneční jízdu. Ta však oproti "Confessions On A Dance Floor" Madonny drobet pokulhává v několika aspektech: v originalitě a ucelenosti.
Závěr alba totiž sklouzává do rutiny a nenabízí takovou hitovou razanci jako samotný úvod. Bodem, kdy se toto láme, je "Too Much", na níž se podepsal i Jake Shears ze Scissor Sisters (přesto druhé "I Believe In You" budete čekat zcela marně). "All The... číst dále
Když jela Kylie Minogue poslední várku koncertů k desce "X" pojmenovanou For You, For Me Tour, prvně zde zazněla novinka "Better Than Today". Posléze bylo oznámeno jméno exkluzivního producenta připravovaného alba. Tím se nestal nikdo jiný než Stuart Price. Oficiální release párty pak proběhla na Ibize v klubu Pacha. Rázem máte mnoho nápověd, kam "Aphrodite" vlastně směřuje. Je to jakási oslava taneční hudby a disco feelingu v podání Kylie, a to v jejím nepřímo naznačeném návratu ke kořenům (ona éra Stock-Aitken-Waterman).
"Light Years" a "Fever" mají k novince bez nadsázky nejblíže. Mají společných hned několik věcí - mezi ně patří rozsáhlý seznam autorů, spolupracovníků a jasná idea, kam disco-princeznu Kylie usadit, aby to fungovalo do posledního puntíku. Žádný indie experiment z devadesátých let (i když nejeden fanoušek desku "Impossible Princess" dokáže označit za hodně povedenou) se nekoná. Oproti minulé "X" se vytratil určitý strach a nejistota z elektronických retro hrátek, což je jasné vodítko Stuartovy práce, který "Aphrodite" hudebně sladil v charakteristickou taneční jízdu. Ta však oproti "Confessions On A Dance Floor" Madonny drobet pokulhává v několika aspektech: v originalitě a ucelenosti.
Závěr alba totiž sklouzává do rutiny a nenabízí takovou hitovou razanci jako samotný úvod. Bodem, kdy se toto láme, je "Too Much", na níž se podepsal i Jake Shears ze Scissor Sisters (přesto druhé "I Believe In You" budete čekat zcela marně). "All The Lovers" nabízí oslavu moroderových klávesových orgií a připomene hitovku "Together In Electric Dreams", stejně tak "Closer". Za povšimnutí stojí i vymazlená "Everything Is Beautiful"; příspěvek z dílny Tima Rice-Oxleye z Keane, jehož klavírní rukopis tato písnička nezapře. Titulní skladba naopak hned v úvodu brakuje rytmy "Heart Beat Rock" z omílané placky "X"; možná je to snaha za každou cenu říci, že "Aphrodite" je volným pokračováním v nastolené cestě, ale nepůsobí to dobře.
"Aphrodite" bude mít nesnadný úkol. Ti, co mají rádi klasickou diskotékově zahalenou Kylie si budou libovat nejenom skrze toto léto. Skupinka fanoušků v oslabení (a možní rýpalové) čekající nějaké větší využití jejího potenciálu budou mít mnoho připomínek, třeba i tu, že mademoiselle disco s touto deskou trošku zaspala dobu. Výsledných sedm z deseti je pak kompromisem v mezích znalostí všech alternativ tvorby Kylie Minogue.
P. S.: Jak budou vypadat reakce našich pěti redaktorů na nadšené ovace fanoušků z "Aphrodite", se dozvíte v chystané makrorecenzi.
Komentáře