Pro většinu klasických rockových hrdinů 60's a 70's znamenala následující dekáda tvrdou lekci z umění přežít. Mnoho z nich se cílevědomě snažilo na hudební mapě, totálně zpřeházené punkem a novou vlnou, aklimatizovat, ale ani u takových es jako jsou Bob Dylan, Rolling Stones nebo Jethro Tull z toho často nevzešlo víc než nepatřičné poklonkování nově ustaveným zvukovým konvencím. Skomírající ohlas na podobné pokusy prozrazoval, že na tenhle křečovitý „anti-aging“ nejsou moc zvědaví ani staří fanoušci, tím méně nastupující generace. V této souvislosti jsou ZZ Top a jejich Eliminator naprostou anomálií.
Dobře zavedená kapela se stabilní posluchačskou základnou a sedmi úspěšnými deskami na kontě se v novém ovzduší pozoruhodně dobře zorientovala. Skutečnost, že přitáhla syntezátory a automatického bubeníka do tak konzervativního žánru, jakým už tehdy byl blues rock s výraznou jižanskou příchutí, věstila uměleckou i komerční sebevraždu, ale přišel pravý opak. Zatímco hudba jiných podobně ambiciózních veteránů se po infikování synth-popem stávala jen těžkopádnější a vyumělkovanější, ZZ Top moderní mašinky neskutečně nakoply a nový sound jim zajistil prodeje, o jakých se kapele v sedmdesátých letech ani nesnilo.
Je pravda, že Billy Gibbons neponechal nic náhodě a šel na věc systematicky, dokonce si nechal zjistit jaké tempo je v současné populární hudbě statisticky nejúspěšnější a tomu přizpůsobil rychlost songů. Kalkul?... číst dále
Pro většinu klasických rockových hrdinů 60's a 70's znamenala následující dekáda tvrdou lekci z umění přežít. Mnoho z nich se cílevědomě snažilo na hudební mapě, totálně zpřeházené punkem a novou vlnou, aklimatizovat, ale ani u takových es jako jsou Bob Dylan, Rolling Stones nebo Jethro Tull z toho často nevzešlo víc než nepatřičné poklonkování nově ustaveným zvukovým konvencím. Skomírající ohlas na podobné pokusy prozrazoval, že na tenhle křečovitý „anti-aging“ nejsou moc zvědaví ani staří fanoušci, tím méně nastupující generace. V této souvislosti jsou ZZ Top a jejich Eliminator naprostou anomálií.
Dobře zavedená kapela se stabilní posluchačskou základnou a sedmi úspěšnými deskami na kontě se v novém ovzduší pozoruhodně dobře zorientovala. Skutečnost, že přitáhla syntezátory a automatického bubeníka do tak konzervativního žánru, jakým už tehdy byl blues rock s výraznou jižanskou příchutí, věstila uměleckou i komerční sebevraždu, ale přišel pravý opak. Zatímco hudba jiných podobně ambiciózních veteránů se po infikování synth-popem stávala jen těžkopádnější a vyumělkovanější, ZZ Top moderní mašinky neskutečně nakoply a nový sound jim zajistil prodeje, o jakých se kapele v sedmdesátých letech ani nesnilo.
Je pravda, že Billy Gibbons neponechal nic náhodě a šel na věc systematicky, dokonce si nechal zjistit jaké tempo je v současné populární hudbě statisticky nejúspěšnější a tomu přizpůsobil rychlost songů. Kalkul? Přímo kolosální, ale taky skvěle zafungoval. Eliminator tím sice ztratil něco z pestrosti předchozích desek, ale zato získal parádní odpich. Programované bicí a předení syntezátorů se s poctivým kytarovým riffováním překvapivě dobře shodnou, což lze nejlépe pozorovat u písně Legs, v níž rytmické výjezdy Gibbonsovy kytary zapadnou do syntetického podloží tak dokonale, jako by pro sebe byly stvořeny. V dalších hitovkách jako Gimme All Your Lovin' nebo Got Me Under Pressure je podíl studiových technologií skrytější, ale i jejich tep je neuvěřitelně nakažlivý a téměř strojově urputný. Což je u kapely s tak vřelým vztahem k luxusním bourákům vlastně naprosto přiměřené.
Jedno takové vintage vozítko, Ford kupé ze třicátých let, se také stalo vizuálním symbolem alba a vlastně i kapely jako takové. Najdeme ho nejen na obálce ale i v příslušných videoklipech. Ty představují další moment, v němž si texaští vousáči neomylně osedlali dobový trend. Z televizního kanálu MTV se během krátké doby stal fenomén, který ZZ Top stoprocentně využili a i díky pohyblivým obrázkům, plným dlouhonohých slečen, sošných frajerů od benzínek a elegantních korábů silnic, se přesně trefili do vkusu požitkářské yuppie generace osmdesátých let. Videoklipy k písním Gimme All Your Lovin', Sharp Dressed Man nebo Legs by sice dnes leckdo považoval za přehlídku machistických stereotypů, ale ZZ Top tuhle stránku suverénně vyvažují šibalským nadhledem.
Dusty Hill i Frank Beard mají na úspěchu desky samozřejmě nesmazatelný podíl, Hill tradičně přispívá vokálem (I Got the Six, Bad Girl) a oslňuje basovými sóly v Thug. Faktem ale je, že frontman své spoluhráče při nahrávání tak trochu vystrčil na okraj dění a velkou část alba upekl se zvukovým inženýrem Lindenem Hudsonem. Paradoxně to však byl právě Hudson, komu ten velký sukces přinesl spíš rozčarování, protože se následně musel s Gibbonsem zdlouhavě hrdlit o nesporné spoluautorství většíny písní. Ale ať už jsou zásluhy číkoli a jakékoli a ať byla míra komerční vypočítavosti sebevětší, písně z Eliminatoru (a to nejen ty hitově provařené) znějí dodnes báječně. Nepravděpodobný dvoutakt dřevního boogie a synťákového tuningu šlape jako Ford Mustang Františka Koudelky.
02.06.2020 - 16:29 | Meca76
Texasky blues rockoví bradáči ZZ Top a ich jedno z najlepších albumov vo svojej tvorbe mi stále robí radosť a veľmi dobré sa počúva. Super hity Gimme All Your Lovin,Sharp Dressed Man a Legs, skvelé dopĺňajú aj ostatné výborné skladby ako Got Me Under Pressure, I Need You Tonight, I Got the Six, Thug,či TV Dinners a Dirty Dog. Záverečná koncertne barová Bad Girl je len krásnou bodkou za skvelým albumom, ktorý má svoje grády a šľape ako hodinky.
22.07.2019 - 18:17 | Jack Bauer
Mé první album od ZZ Top, které jsem slyšel. Co skladba, to hit. Velice nadupané, zalíbilo se mě to na první poslech a dnes i po letech je to stále dobré, neohrané.
17.10.2017 - 15:16 | poutnik
Prohrábnou vousy a jedou. Kytary šlapou stále stejný rytmus a od úvodní hitovky Gimme All Your Lovin až po závěrečnou Bad Girl tempo snad ani na okamžik nepoleví. Fungují jako zázračná baterie. Plná energie, které neubývá, a kterou mi tankuje do žil pokaždé, když vrazím placku do přehrávače a potřebuju trochu dobít. ZZ Zkrátka neZklamou.
02.01.2016 - 17:59 | Yack1
Album obsahuje několik hitů:"1.Gimme All Your Lovin", 3.Sharp Dressed Man" a hlavně "6.Legs ". Vše typické pro styl ZZ. Top, valivý rytmus kytar a zpěv vycházející z blues a R´n´r. Pro mě je však nejlepší "7.Thug" se sólující baskytarou Dustyho Hilla. Trochu mě začínají na některých CD vadit bonusy. Zde například hodnotím 18. trackovou verzi, většinou živáků a to ještě v tragické kvalitě a "Legs" jsou na albu hned třikrát. Nikdy jsem nebyl "ZZTopolog" a také vzhledem k mé příslovečné lakotě hodnotím prostě jako lehčí nadprůměr. Nebýt bonusů jistě bych něco málo přidal.