Lacuna Coil - Dark Adrenaline

Gothic-rockově-metalovou formaci Lacuna Coil pravděpodobně většina čtenářů zná díky jejich úspěšnému hitu z června 2006, předělávce "Enjoy The Silence" od Depeche Mode. Právě díky ní se skupina z Milána dostala před šesti lety do hitparád a dokonce i do mnoha českých rádií. Další singly z tehdejšího čtvrtého počinu "Karmacode" už tak úspěšné nebyly a vypadalo to, že z nich bude klasický one-hit wonder. To se jen potvrdilo s následovníkem "Shallow Life" z roku 2009, který zněl jen jako nevydaná béčka z kódu.

Na začátek roku 2012 přispěchala šestice muzikantů s šestou řadovkou "Dark Adrenaline" a hned zkraje prozradím, že se jedná o jejich doposud nejlepší počin. Italští Evanescence, jak se jim často přezdívá, tentokrát znovu zvolili hvězdného producenta Davida Gilmorea (např. "Hybrid Theory" a "Meteora" od Linkin Park) a tento tah jim vynáší mnohem hitovější a ucelenější kolekci písní, než tomu bylo v případě jejich první spolupráce. Nové album je tentokrát mnohem říznější, agresivnější a má jasný tah na branku. Jako by parta kolem Cristiny Scabbia nechtěla jen pozorovat úspěchy konkurenčních Nightwish nebo Within Temptation, kteří stále patří mezi hvězdy, ačkoli se se svými alby už několik let točí v kruhu, a rozhodla se ukousnout si také svůj kus koláče. Mají na to potenciál a tentokrát i silný materiál.

Už úvodní singl "Trip The Darkness" (mimochodem, nachází se také na soundtracku k filmu "Underworld: Awakening") naznačoval, že hymnické, přímočaré hity se stanou signifikantními znaky nové etapy skupiny. A v jeho duchu pokračuje hned následujících osm skladeb z čerstvého tuctu. "Kill The Light", "Give Me Something More" nebo "End Of Time", to jsou jen některé z možných budoucích hitů. Scabbia předvádí svůj altový rozsah jako nikdy dřív a ve šťavnaté spolupráci s vokálem Andrea Ferry se jim daří přiblížit se k takovým klasikám, jako bylo "Wish I Hand An Angel" výše zmíněných Nightwish. Jinak výborný dojem z adrenalinu kazí coververze "Losing My Religion" amerických R.E.M., která na kolekci působí nepatřičně.

A tak nezbývá, než vynést rozsudek. Nebýt zmíněné předělávky a závěru alba, kde už jim trochu dochází dech, zasloužili by si Lacuna Coil vyšší známku. Také zamrzí, že se tentokrát trochu zapomnělo na balady. Prázdná spirála, jak by se dal jejich název přeložit do češtiny, tak zatím stále ještě zůstávají spíše béčkovou, byť slušně rozjetou kapelou. Navzdory tomu, zvolená cesta se jeví jako ta správná, a pokud po ní Italové půjdou i nadále, mohou se konečně zařadit mezi elitu žánru. Jen ještě zapracovat na pořádné propagaci.