Pražská partička Wohnout funguje sice už více než dvacet let, ale z mladých skejťáků se stali prostě jen starší skejťáci. Mladický temperament a svérázný smysl pro humor totiž formaci neopustil ani po oslavách dvou dekád fungování. Prvním počinem, který odstartoval tu třetí, je novinka "Miss maringotka". Ta dostala jméno po jedné konkrétní dámě, kterou je titulní píseň inspirovaná.
Chlapci si během kariéry vybírali silnější i slabší momenty a po neslaných nemastných "Laskonkách a kremrolích" tu máme znovu silnou, jiskřivou desku s několika výraznými hity. Na kolekci "Našim klientům", do jisté míry přelomovou nahrávku, novinka sice nemá, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, co Homolovic parta vypustila.
Přitom vše mohlo být jinak. Album měli Wohnouti natočené již dříve, ale rozhodli se ho celé přetočit. Chyběla jim tam prý energie a technicky nebyli s výsledkem spokojení. Za zmínku stojí i povedený přebal, který má na svědomí Tomáš Břínek, který je známý svou tvorbou koláží třeba pro časopis Reflex.
Úvod zdobí pecka "Bída s nouzí" s tradičním wohnoutím rukopisem, houpavým rytmem, úsměvným textem ("Bída koketuje s nouzí, zdá se, zamilovali se do sebe a třou se") a sympatickým kytarovým riffem.
Po písni "Indie", která si našla cestu už na "Laskonkách", se i tentokrát ve svých textech vrátili k cestě do této exotické země, kterou kapela před lety absolvovala. Tentokrát si pánové střílejí sami ze sebe ve skladbě... číst dále
Pražská partička Wohnout funguje sice už více než dvacet let, ale z mladých skejťáků se stali prostě jen starší skejťáci. Mladický temperament a svérázný smysl pro humor totiž formaci neopustil ani po oslavách dvou dekád fungování. Prvním počinem, který odstartoval tu třetí, je novinka "Miss maringotka". Ta dostala jméno po jedné konkrétní dámě, kterou je titulní píseň inspirovaná.
Chlapci si během kariéry vybírali silnější i slabší momenty a po neslaných nemastných "Laskonkách a kremrolích" tu máme znovu silnou, jiskřivou desku s několika výraznými hity. Na kolekci "Našim klientům", do jisté míry přelomovou nahrávku, novinka sice nemá, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, co Homolovic parta vypustila.
Přitom vše mohlo být jinak. Album měli Wohnouti natočené již dříve, ale rozhodli se ho celé přetočit. Chyběla jim tam prý energie a technicky nebyli s výsledkem spokojení. Za zmínku stojí i povedený přebal, který má na svědomí Tomáš Břínek, který je známý svou tvorbou koláží třeba pro časopis Reflex.
Úvod zdobí pecka "Bída s nouzí" s tradičním wohnoutím rukopisem, houpavým rytmem, úsměvným textem ("Bída koketuje s nouzí, zdá se, zamilovali se do sebe a třou se") a sympatickým kytarovým riffem.
Po písni "Indie", která si našla cestu už na "Laskonkách", se i tentokrát ve svých textech vrátili k cestě do této exotické země, kterou kapela před lety absolvovala. Tentokrát si pánové střílejí sami ze sebe ve skladbě "Bollywood": "Jedeme si vydělat do Bollywoodu. Točí tu podle pravdy slavnej román. Hledali vola, blba, hňupa a zrůdu, ještě že se taky ozvali nám!"
Trio potenciálních největších hitů následuje hned záhy. Načíná ho hravá "Mandragora" s řízným až hard rockovým riffem a výborným zpěvným refrénem. Povedený je také singl "Sladký dřevo", který hudebníci doprovodili cestovatelským klipem, tentokrát z Afriky. Vůbec nejzábavnějším kusem novinky je pocta či úsměvná satira "Depardieu", která, jak ostatně název napovídá, popisuje kontroverzního herce Gérarda Depardieu.
Z jaké jeho životní etapy si střílí, je zřejmé hned v úvodu písně: "Jeden si řekl, že by moh' bagetu prodat za piroh a sklenici vína za stakana, porsche za soba s parohama a v srdci místo Eiffelovky chovat si drahou flašku vodky a v baretu v kabaretu hrát ruskou ruletu." Energická a nesmírně vtipná óda na podsaditého francouzsko-ruského herce, který se proslavil třeba rolí Cyrana, má šanci znít na koncertech ještě dlouho po aktuálním turné. Na závěr počinu pak skupina překvapí hostujícím jazzmanem Lacem Deczim v písni "Hudba léčí".
Pod dozorem Milana Cimfeho ve studiu SONO natočili Wohnouti dobrou desku, která svou pestrou nabídkou uspokojí většinu fanoušků kapely. Textově i hudebně jsou stále obratní a dokážou překvapit dobrým riffem, chytlavým refrénem i kouzelnými slovními obraty. Pravda, do svého rukopisu si sáhnout nenechají, a tak i devátý počin je prostě další, byť zdařilou, wohnoutí deskou.
Komentáře