Sting - Live In Berlin

Den před pražským koncertem odehrál Sting téměř stejné vystoupení v Berlíně. A jeho zkrácený a přeházený záznam na DVD a CD zabalil do jednoduše nazvaného digipacku "Live In Berlin". Ten, kdo Symphonicity Tour navštívil, má možnost vzpomínat na příjemný koncert, ti ostatní si mohou udělat představu, o co svou absencí na koncertu přišli. Třeba o tančící orchestr, arytmicky tleskající publikum nebo distingovaného Stinga.

A tak máme znovu možnost vracet se ke spoře a graficky čistě řešenému pódiu s projekční plochou plně podřízenou grafice desky "Symphonicities". Znovu posloucháme předělávky starých hitů The Police nebo Stinga a v konfrontaci s nudným střihem i kamerou brzy odkládáme DVD (které je v kuse téměř neukoukatelné) a raději se vracíme jen k audiozáznamu. Ještě že je součástí tohoto balení.

To, co totiž naživo v sále fungovalo fantasticky, se na obrazovku většinou nepovedlo převést. Na širokoúhlou synchronní taneční kreaci v "This Cowboy Song" je potřeba se dívat z dálky, ale tady nám kameraman nabízí často detail na Stinga a zpěvačku Jo Lawry. Putující měsíc v "Moon Over Bourbon Street" také zaujal mnohem více v kontextu celého pódia a podobně bychom mohli pokračovat dál.

Většina koncertu tak postrádá buď vizuální dynamiku, nebo zážitek komplexnosti, který mohli vychutnávat přímí účastníci v hale. Je opravdu hodně znát, že scéna (a veškeré dění na ní) byla logicky dělaná pro návštěvníky koncertu a na obrazovku dost možná není v rozumné podobě vůbec přenositelná. A i když je v hudbě napětí jak v centru Temelína (fantastický vrchol večera "Russians", který se bohužel nedostal na CD), obrázky tomu napětí ubírají.

Veškerá živost, kterou režisér do koncertu dává, spočívá v takových drobnostech, jako je propojení Stinga a Jo Lawry při zpěvu "still in love, still in love, still in love" ve "When We Dance". Na druhou stranu alespoň můžeme ocenit plasticitu pódia a uvědomit si, kolik filharmoniků tu vlastně sedí, hraje, tančí nebo svítí hvězdnými žárovičkami ("Fragile").

Vlastně až přídavek všechno změní a od "Desert Rose" jako by se štáb vyměnil. Srřihač začne stříhat rychleji, zajímavěji, pomůžou záběry přes stojící lidi a do publika. Vše je plastičtější. Tančící Sting, tančící houslisti, tančící všichni. Ještě větší rock and roll je následující "She's Too Good For Me", škoda že chybí ještě o třídu větší nářez, punková "Next To You".

A tak i když je zvuk koncertu perfektní (zvlášť ten prostorový), i když jde o silný materiál jednoho ze zásadních rockových skladatelů a interpretů, i když v Berlínské O2 World Areně muzikanti odvedli skvělou práci a publikum bylo nadšené, z DVD je člověk rozpačitý a zklamaný, a pokud není nadšeným Stingovým obdivovatelem, těžko se k němu bude v budoucnu vracet.

"Live In Berlin" je tak hlavně suvenýrem z koncertu. Takovým, který vám někdy za dlouho v budoucnu připomene, jaké to bylo tehdy, když Sting hrál své největší hity se symfonickým orchestrem. Něco jako program, který jste si na koncertě koupili. Jste rádi, že jej máte, ale už se do něj skoro nikdy nepodíváte.