Seal - Commitment

Nový Sealův studiový počin uzavírá jeho druhou dekádu na hudební scéně. Čas již stihl odvanout hitovky "Killer" (s Adamskim), "Crazy" nebo "Future Love Paradise" a nejedno oko zůstalo suché, když se na poctě zesnulému Freddiemu Mercurymu se vším odhodláním pustil do queenovské klasiky "Who Wants To Live Forever". Od tohoto zlomu na sobě vydatně zapracoval, ale udělal i několik kroků vedle, které se ne vždy potkaly s úplným pochopením jeho fanoušků. V tomto výčtu může figurovat nevydaná "Togetherland", tanečněji laděná "System" nebo coverová sešlost "Soul". Přes všechna tato dějství ale vedla spojnice v rostoucí vlastní jistotu a důvěru v sebe samotného. Dalším krokem je pak tématicky celistvá "Seal 6: Commitment", která jej navrací do přesně čekaných mantinelů.

Již pilotní singl "Secret" naznačoval, že se tento nepřeslechnutelný talent vrací ke svým kořenům. Markantní to spirála zpět k akustičtějšímu zvuku, propracovaným baladám, to vše za podpory smyčcových aranžmá velkého orchestru. Svým způsobem se jedná o jakési volné pokračování alba soulových předělávek "Soul". Pro snadnější představu spojte jeho druhé "Seal" z devadesátého čtvrtého (asi nejpropracovanější tahák ve zpěvákově diskografii) s výraznějším soul-urban feelingem; ten mu v posledních rocích skvěle přirostl k tělu. Hned úvodní dvojice "If I'm Any Closer" a "The Weight Of My Mistakes" vás odzbrojí svým nábojem a charakteristickými prvky Sealova rukopisu. Jako by se za ta léta nic nezměnilo a on stále dokázal napsat silné skladby. Vedle již zmíněných skladeb pak "Silence" nebo "I Know What You Did" prorostou všemi emocionálními atmosférami na přesně zaměřené místo. Potud je vše v naprostém pořádku...

V mnoha ohledech je však "Commitment" sestrojeno s téměř krejčovskou přesností. David Foster je mistr ve svém oboru, ale má již za sebou celou řadu povedenějších počinů. Pro tentokráte svou preciznost dohnal do chvilkových maxim načechrané sterility, v které je Seal paradoxně zcela uvězněn. Pryč je lehkost a kontrasty jeho hlasového výraziva. Pokud jste třeba nedali dopustit na "Love's Divine" ze "Seal IV", dočkáte se několika obdobných variací, kterých však větší množství na jednom místě působí spíše kontraproduktivně. V tomto ohledu možná i dojdete k zjištění, že Sealovým nejbližším spojencem je přece jen Trevor Horn, jehož cit pro pochopení zpěvákovy osoby je více naladěn na stejnou vlnu než ten Fosterův.

"Commitment" je ve všech ohledech pro letošek tím nejvíce vzletným artiklem, v němž má svou dominantu láska a oddanost (na mysl přijde biják "Láska nebeská"). Seal naplno propadl své rodinné radosti a drobet se svezl na vlně osvědčených klišé, kterým bohužel křídla volnosti sestříhal David Foster. "Commitment" je vyrovnanou a líbivou deskou, ale nepřináší nic objevného a po dvaceti letech v byznysu je to spíše obvyklá sázka na jistotu, která funguje hlavně díky Samuelově charismatu.