Kdo byl zklamaný z ubrání tempa a příklonu slánského tria k popovějším polohám na tři roky starém počinu "Krokodýl Ghandee", toho na novince Totální nasazení jistě potěší. Zatímco totiž z poslední řadovky jde cítit jakási podzimní depka (pomineme-li tedy úvodní "Australskou" a "NaziCzecha III"), "Crazy Story" šlape pěkně od začátku ve svižnějším tempu za veršů plných vtipných obratů a hesel, a že tentokrát vážnost ve studiu neměla místo, dosvědčuje na první pohled také přebal, na němž jsou členové kapely vyvedeni jako mytičtí hrdinové.
Zásadní songy z třináctikusové kolekce nesou v úvodu vyřčené znaky. V úvodním "Reverendovi", vůbec nejlepší pecce desky, zazní lehce poupravené nedvědovské: "Budem o něco se rvát, až nám nezůstane stát, nezůstane stát." Tím ovšem není "Reverend" až tak výjimečný, jeho síla spočívá v dobrém textu (i když poněkud nekorektním - "Až jednou budu reverend, rozpustím svůj punkovej band, kostely a kastrátů sbor mně přijde jako dobrej fór"), který do mikrofonu na střídačku natlačili jak Sváťa Šváb, tak P. P. Cvok. A jelikož se zpívá o církvi, nemohou chybět ani varhany - v úvodu a závěru písně.
Další silnou peckou je "Samowar", pohybující se někde mezi punkem, reggae a metalem a ve které nemají posluchači hledat žádný jinotaj, protože jde prý jen o lásku v čaj. Již chybí jen ten Olympic - verš z jeho "Želvy" je užit v "Kombíčku" stejně jako parafráze sexpistolského "I Wanna Be Anarchist"... číst dále
Kdo byl zklamaný z ubrání tempa a příklonu slánského tria k popovějším polohám na tři roky starém počinu "Krokodýl Ghandee", toho na novince Totální nasazení jistě potěší. Zatímco totiž z poslední řadovky jde cítit jakási podzimní depka (pomineme-li tedy úvodní "Australskou" a "NaziCzecha III"), "Crazy Story" šlape pěkně od začátku ve svižnějším tempu za veršů plných vtipných obratů a hesel, a že tentokrát vážnost ve studiu neměla místo, dosvědčuje na první pohled také přebal, na němž jsou členové kapely vyvedeni jako mytičtí hrdinové.
Zásadní songy z třináctikusové kolekce nesou v úvodu vyřčené znaky. V úvodním "Reverendovi", vůbec nejlepší pecce desky, zazní lehce poupravené nedvědovské: "Budem o něco se rvát, až nám nezůstane stát, nezůstane stát." Tím ovšem není "Reverend" až tak výjimečný, jeho síla spočívá v dobrém textu (i když poněkud nekorektním - "Až jednou budu reverend, rozpustím svůj punkovej band, kostely a kastrátů sbor mně přijde jako dobrej fór"), který do mikrofonu na střídačku natlačili jak Sváťa Šváb, tak P. P. Cvok. A jelikož se zpívá o církvi, nemohou chybět ani varhany - v úvodu a závěru písně.
Další silnou peckou je "Samowar", pohybující se někde mezi punkem, reggae a metalem a ve které nemají posluchači hledat žádný jinotaj, protože jde prý jen o lásku v čaj. Již chybí jen ten Olympic - verš z jeho "Želvy" je užit v "Kombíčku" stejně jako parafráze sexpistolského "I Wanna Be Anarchist" a najdou se tu odkazy také na Vypsanou fiXu a Nirvanu s tím, že v kupě je to namířeno proti hudebním parazitům: " Tak na co vymýšlet svý vlastní styly, stačí jen melodie, co už tu byly."
Za zmínku jistě stojí také povedená "BalkánSka", kde se mihne i jugoslávský indián Gojko Mitič nebo jistý Čuran Močič, nebo melodicky punková coververze "Deště", zřejmě největší popiny od Plexis, kterou Totáči Petru Hoškovi & spol. věnovali již na oslavě jejich pětadvacetin. Zbytek je totáčský průměr - tu poznamenání hodný zápich, tu blbost jako vrata ("MikulHash"), nic extra výrazného či objevného. Ovšem dohromady těch čtyřicet minut uteče, než běžný český fanda punkrocku řekne "Švec". A to, že se člověk nenudí, za nálepku "Ganz gut" stojí.
Komentáře