Nealbum "Halucinace ze třetího patra" hudebními idejemi a textovými motivy volně navazuje na desku Lucase S. "2010". Tam, kde Koule na Skunkwalkerově testamentu končí, s "Halucinacemi" začíná. Flow z kategorie dokonalé, nekompromisní tvrdost, syrovost ve všech směrech plus overgroundové texty, to jsou největší devizy nealba, na kterém James Cole definitivně přerostl měřítko tuzemského hip hopu a snad vůbec poprvé od dob Frekvence P.H.A.T. dokázal sám sobě, že už si vlastně nemusí vůbec nic dokazovat.
Zatímco produkce V518 a WWW oslovuje kromě tradičního hiphopového publika i tuzemskou kyberpunkovou e-scénu z Nyxu, "Halucinace" mají co říct CZ/SK undergroundu. Desky made by Bigg Boss mají ostatně atmosférou vždy blíže ke Krchovskýmu, Magorovi, Zajíčkovi nebo Mejlovi než k nějaké East/West side scéně za louží. "Halucinace" to potvrzují (a to nejen povedeným coverem "Magických nocí"). Jsou jako text komiksu, kterej si musíte v hlavě dokreslit sami. Cole vyhalucinoval cestu, vydat se po ní dál ale musí každej sám. Heslo D.I.Y. tak bylo bezezbytku (i když těch devíti nepoužitých - vyřazených - tracků mi je kua líto) naplněno.
Hodinový urban sound vytržený z kontextu jednotlivých šedých dní se kontaminuje díky kosmickým synťákům od posádky Kapitána Lásky (Risto Sokolovski a Yarda Helešic) s futuristickým digi-punkem. Ta atmosféra! To strhující tempo! Ty meziřádky! To čtení! To slyšení! Zařazení každé ze šestnácti písní má své opodstatnění. Každá... číst dále
Nealbum "Halucinace ze třetího patra" hudebními idejemi a textovými motivy volně navazuje na desku Lucase S. "2010". Tam, kde Koule na Skunkwalkerově testamentu končí, s "Halucinacemi" začíná. Flow z kategorie dokonalé, nekompromisní tvrdost, syrovost ve všech směrech plus overgroundové texty, to jsou největší devizy nealba, na kterém James Cole definitivně přerostl měřítko tuzemského hip hopu a snad vůbec poprvé od dob Frekvence P.H.A.T. dokázal sám sobě, že už si vlastně nemusí vůbec nic dokazovat.
Zatímco produkce V518 a WWW oslovuje kromě tradičního hiphopového publika i tuzemskou kyberpunkovou e-scénu z Nyxu, "Halucinace" mají co říct CZ/SK undergroundu. Desky made by Bigg Boss mají ostatně atmosférou vždy blíže ke Krchovskýmu, Magorovi, Zajíčkovi nebo Mejlovi než k nějaké East/West side scéně za louží. "Halucinace" to potvrzují (a to nejen povedeným coverem "Magických nocí"). Jsou jako text komiksu, kterej si musíte v hlavě dokreslit sami. Cole vyhalucinoval cestu, vydat se po ní dál ale musí každej sám. Heslo D.I.Y. tak bylo bezezbytku (i když těch devíti nepoužitých - vyřazených - tracků mi je kua líto) naplněno.
Hodinový urban sound vytržený z kontextu jednotlivých šedých dní se kontaminuje díky kosmickým synťákům od posádky Kapitána Lásky (Risto Sokolovski a Yarda Helešic) s futuristickým digi-punkem. Ta atmosféra! To strhující tempo! Ty meziřádky! To čtení! To slyšení! Zařazení každé ze šestnácti písní má své opodstatnění. Každá jiná, přesto tvořící celek až mrazivě kompaktní.
Dělat anamnézu Koule podle jeho pravdou zneklidňujících beatnických/avantgardních/fekálních textů asi dost dobře nelze. Psychopatie a sociopatie zkrátka nejsou pro Jamese jen pojmy ze slovníku cizích slov. Dost ale bylo masírování koulího ega, poklonu si zaslouží taky Risto. Jeho precizní rap v "Nech si ponožky kurvo" je oslavou němectví. Ten dědek to má zkrátka v sobě a doufám, že se někdy v budoucnu dočkáme jeho sólovky. Protože to bude hell jak ze Styxu.
Filozofický spisy zahoďte. James Cole se prohulil do nirvány. Asi nikdy nebudu jeho fanatický fanoušek a adoraci Supercrooo přenechám na ortodoxních kšiltovkářích, ale jak bylo Pilským v diskuzi na Boombapu trefně poznamenáno, k ocenění "Halucinací" stačí mít mozek a uši.
Pohled Petra Doupala
Pokud byly předtím menší pochyby, teď už je to naprosto neotřesitelný fakt. James Cole je to nejlepší, co český hip hop má. A naštěstí je také tou nejaktivnější postavou, takže během roku a půl nás, nepočítaje fíčuringy, dostal "Orikoulí", "Kapitánem Láskou" a nyní i "Halucinacemi ze třetího patra". Sice u mě "Halucinace..." celkově nepřekonávájí Orikouli, některé okamžiky alba však značí naprostý vrchol tvorby z kotle Bigg Bossu. Sekvenci tří skladeb "Elektrickej proud", "Milá přívětivá píseň o sraní" a "Já chci dál" zbožňuji. Vtipné, trefné a zapamatovatelné texty a skvělé zpěvné refrény jsou vysoce návykové. Neskutečně mě mrzí, že nebudu moct jít na křest desky, ale snad naživo materiál z třetího patra ještě uslyším. Za skladbu "Jsem hráč" jsem Jamesovi velmi vděčný, budu ji pouštět svým rodičům a přítelkyním, aby pochopili, že i dospělý člověk může mít vztah ke hrám a že je to úplně normální zábava a dokonce rozhodně lepší než sledování "Ordinací v růžové zahradě". Mým posledním oblíbencem z desky je "Nech si ponožky kurvo", německé pasáže jsou fakt nářez. Proč bych však nedal 9/10 jak Lukáš? Zbytek alba je u mě napůl dobrý, napůl průměrný. Oproti pěti zmiňovaným bombám jsou prostě ty ostatní slabší. Přesto má však každá skladba své nesporné kvality, finální hodnocení by tak bylo jen o bodík nižší než Lukášovo.
Komentáře