Existuje nemálo důvodů proč v případě Krylovy první LP desky vytasit bez váhání nejvyšší známku. Vyberu si jeden: nadčasovost. Drtivá většina písniček je pevně svázaná se svou dobou a jejími uzlovými body - komunistická totalita, srpnová okupace a následná rychlá rezignace, kterou Kryl nesl obzvlášť těžce. Některé z nich jsou vyloženě časové, reagující zcela adresně a se spontánním vztekem nebo smutkem na ruskou invazi (Bratříčku, zavírej vrátka, Podivná ruleta, Jeřabiny). Přesto se nestaly zkamenělým reliktem dávno promlčené hanby, promlouvají i dnes s výjimečnou naléhavostí a i těm, kteří ony události znají jen z učebnic nebo dokumentů, dokáží mimořádně živě zprostředkovat ten pocit marnosti, který se tenkrát ve společnosti rozlézal jako hniloba.
Krylův slovník je často i na svou dobu archaický a knižní, přesto jsou obrazy a pocity, které s jeho pomocí vytváří, nelítostně naturalistickým portrétem těch měsíců zoufalství. Z Krylových textů, přestože byly bezprostřední obžalobou konkrétních dějů, díky jeho básnické imaginaci mrazí i dnes a to je velká věc. Navíc díky šťastné ruce Jiřího Černého, který písně na album vybíral, se tu sešly i jedny z nejsilnějších písničkářových melodií, takže se většina z nich stala přirozenou součástí zdaleka nejen kotlíkářského hudebního povědomí. Což může být i trochu kontraproduktivní, protože neustálým obehráváním se poezie textů začne rozmazávat do notoricky... číst dále
Existuje nemálo důvodů proč v případě Krylovy první LP desky vytasit bez váhání nejvyšší známku. Vyberu si jeden: nadčasovost. Drtivá většina písniček je pevně svázaná se svou dobou a jejími uzlovými body - komunistická totalita, srpnová okupace a následná rychlá rezignace, kterou Kryl nesl obzvlášť těžce. Některé z nich jsou vyloženě časové, reagující zcela adresně a se spontánním vztekem nebo smutkem na ruskou invazi (Bratříčku, zavírej vrátka, Podivná ruleta, Jeřabiny). Přesto se nestaly zkamenělým reliktem dávno promlčené hanby, promlouvají i dnes s výjimečnou naléhavostí a i těm, kteří ony události znají jen z učebnic nebo dokumentů, dokáží mimořádně živě zprostředkovat ten pocit marnosti, který se tenkrát ve společnosti rozlézal jako hniloba.
Krylův slovník je často i na svou dobu archaický a knižní, přesto jsou obrazy a pocity, které s jeho pomocí vytváří, nelítostně naturalistickým portrétem těch měsíců zoufalství. Z Krylových textů, přestože byly bezprostřední obžalobou konkrétních dějů, díky jeho básnické imaginaci mrazí i dnes a to je velká věc. Navíc díky šťastné ruce Jiřího Černého, který písně na album vybíral, se tu sešly i jedny z nejsilnějších písničkářových melodií, takže se většina z nich stala přirozenou součástí zdaleka nejen kotlíkářského hudebního povědomí. Což může být i trochu kontraproduktivní, protože neustálým obehráváním se poezie textů začne rozmazávat do notoricky známé, ale vyprázdněné slovní nádivky, jejíž smysl přestáváme vnímat. Je skvělý zážitek, když se nám podaří se od takového automatismu oprostit a slyšet ty verše jakoby poprvé, v jejich skutečné síle.
Na Bratříčkovi se už jasně profilují Krylova oblíbená témata a metafory, zejména postava řadového vojáka coby bezmocného hadru na holi dějin. Ten se objevuje v Andělovi, Morituri te salutant nebo Písni Neznámého vojína. Totalitní hrůzovládu pak Kryl s oblibou vykresluje v drsných středověkých kulisách (Král a klaun, Veličenstvo kat), jindy využije biblického příběhu (Salome). Ve zhnusených obžalobách zparchantělé morálky zotročeného stáda je ale nemilosrdně přímočarý (pořád ale hýřící mimořádnou básnickou obrazotvorností) a závěrečná Pasážová revolta je už výrazem čiré deprese. Jen minimum písniček (Důchodce, Nevidomá dívka) rozebírá i jiná než angažovaná témata.
Zvuková a hráčská nedokonalost jsou v tomto případě zcela podružné věci. Výpovědní hodnota Krylových songů je tak pronikavá a plná takové vnitřní poctivosti, že k drtivému úderu na naše emoce nepotřebuje nic než slova, melodii a hlas. Těžko psát o Bratříčkovi bez patosu, protože ten je jeho podstatnou součástí ve své nejryzejší podobě. Těžko se vyhnout nabubřelým klišé jako "svědomí národa" nebo "nastavené zrcadlo", protože v tomto případě naplňují svůj původní smysl. Někdy je uctivá úklona na místě.
14.02.2020 - 14:47 | vishnar
Tohle je album, které mě provází od dětství. Dostal jsem se k němu přes kamarády a z počátku jsem věnoval pozornost pouze hudbě a texty jsem nevnímal. Časem se to měnilo a začal jsem znát vše zpaměti. Dokonce jsem si sehnal kompletní zpěvník všech Krylových písní, které jsem si hrál na klávesách. Není zde žádná slabá písnička a pokud bych si měl vybrat největší srdcovku, tak by to bylo Znamení doby. Tohle je jedno z alb, které nezestárne ani neomrzí.
26.08.2017 - 19:46 | poutnik
Jedno z mých životních alb. Nejen proto, že jsme s Krylem rodáci, ale hlavně pro jeho neuvěřitelnou sílu. Album, které mě nejspíš názorově ovlivnilo víc než cokoli jiného, album které jsem celé znal zpaměti a kde mě každá z písniček hluboce zasáhla a vyryla se někam hodně hluboko, a navíc jsem si kvůli jeho nahrávce na vojně odseděl čtrnáct ostrých, což mi bylo navíc omláceno o hlavu se slovy "buď rád, že z toho není prokurátor.
12.04.2012 - 13:54 | ahmed
První seznámení s Krylem proběhlo v šesté třídě na základce. Stala se z toho úplná mánie, kdy jsem si z kazety přepsal kompletně celé album do sešitu, učil se ho nazpaměť, zpíval si ho v koupelně, cestou do školy i v duchu během vyučování. Řadě výrazů ani kontextu jsem tehdy ještě úplně nerozuměl, ale už tehdy vnímal sílu jeho osobnosti a obecně sílu hudby, která dodnes nevyprchala. A je docela jedno, že mě jako pionýra patrně ještě více přitahovaly výrazy ala "kočky se mrouskají".
Společně s Beatles a zejména jejich Perným dnem patří Kryl a jeho Bratříček prožitkově asi k mým největším, nejsilnějším základům, na které jsem pak pevně mohl stavět a hledat dál a dál a dál...