Mastodon - Emperor of Sand

Novinka dostala do vínku titul "Emperor Of Sand" a po dvou spíše písničkově vystavěných deskách "The Hunter" a "Once More ‘Round The Sun" je letošní nahrávka návratem k tomu, co pomáhalo kapele dláždit její cestu na vrchol. Mám na mysli vyprávění příběhů, jednotící linii, která prochází celým albem. Tímto tmelem dříve byla Melvillova "Bílá velryba", pád dynastie Romanovců i pocity jedince ztraceného v psychedelické divočině. Nyní se pojítkem stala sama smrt a znovuzrození, ztělesněné osamělým, na smrt odsouzeným poutníkem v poušti, metaforou člověka procházejícího bojem s rakovinou (a obecně vzato jakoukoliv nemocí, která jedince posílá až ke zlomovým okamžikům života).

Přestože máme v centru jednotné téma, Mastodon jej štěpí spíše do kratších skladeb, které obstojí samostatně. Tatam je doba desetiminutových opusů, na novince písně nepřekročí hranici osmi minut - vlastně jen jediná, závěrečná "Jaguar God", která, otevřena jedinou pasáží, jež by se na albu dala označit za křehkou, v poměrně krátkých úsecích mění rytmy i melodie a připomíná onu progresivní nepřímočarost, která v Mastodon stále dříme. V žádném případě však skladba nepůsobí jako slepenec, vše plyne hladce a přirozeně.

To ostatně platí pro celou desku. "Emperor of Sand" je barevná, neustále - jako písečné duny - se převalující a přeskupující dílo. V každém případě se však pohybujeme v kategorii nesporného metalu. Nezaměnitelně dřevorubecký, silový styl Mastodon, byť o poznání měkčí než na dávném "Remission", je stále funkční, stále dostatečně originální. Hutný, kytarový zvuk - tandem Hinds - Kelliher je dokonale sehraný stroj na funkční riffy, který je radost poslouchat - se Mastodon nebojí naředit špetkou elektroniky, klavírem či samplovaným zvukem. Svou hudbu tím jen lehoučce koření, nu-metalovou kapelou se asi tahle atlantská čtveřice jen tak nestane.

Velké variabilitě desky, ale obecně vzato i hudby, již Mastodon produkují, napomáhá také zapojení trojice vokalistů (kromě kytaristy Kellihera se všichni členové dělí o hlavní vokál) a střídání jemnějších, melodičtějších hlasových poloh s těmi hrubšími, metalovějšími. Na "Emperor of Sand" se pracuje se souzvukem hlasů i s jejich kontrastem a právě fakt, že všichni tři - kytarista Hinds, basák Sanders i bubeník Dailer - jsou poměrně zdatnými zpěváky, odlišuje Mastodon od masy metalových kapel a jejich hudbu činí okamžitě rozpoznatelnou. Ať už je to přímočarý nářez "Show Yourself", jež se obejde bez jakéhokoliv hudebního intra a rovnou po hlavě vlétne tak říkajíc do sloky, nebo proměnlivá "Clandestiny", zdobená hned několika kytarovými sóly.

Není pochyb o tom, že Mastodon staví na již postavených základech, dělají to dobře a nebojí se v rámci prověřených postupů hledat vlastní cestičky. "Emperor of Sand" je tím typem alba, který při prvním poslechu zaujme svým nátlakovým, nekompromisním přístupem. Při druhém a dalších posleších se začne otevírat a vy začnete odhalovat další vrstvy, další detaily a jeho celkovou promyšlenost. Novinka kapele Mastodon určitě ostudu nedělá.