Siouxsie and the Banshees - Juju
Tracklist
- 1."Spellbound" – 3:17
- 2."Into the Light" – 4:13
- 3."Arabian Knights" – 3:07
- 4."Halloween" – 3:42
- 5."Monitor" – 5:35
- 6."Night Shift" – 6:06
- 7."Sin in My Heart" – 3:38
- 8."Head Cut" – 4:24
- 9."Voodoo Dolly" – 7:04
- 10."Spellbound (12" Mix)" - 4:41 (2006 reissue)
- 11."Arabian Knights (Vocoder Mix)" - 3:09 (2006 reissue)
- 12."Fireworks (Nigel Gray Version)" - 4:13 (2006 reissue)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Smysl pro tajemno a magično byl v hudbě Siouxsie and the Banshees vždycky přítomný. Titulem i obalem svého čtvrtého alba, odkazujícími k západoafrické rituální praxi, tento dojem ještě posílili a vrhli do světa devatero písní, které skutečně znějí jako součásti nějakého zlověstného obřadu. Jenže ačkoliv by názvy některých skladeb (Spellbound, Halloween, Voodoo Dolly) mohly svádět k domněnce, že i v textech se to okultními tématy jen hemží, Siouxsie Sioux ani Steven Severin nejsou vypravěči brakových hororů. Démony, o nichž píší, nacházejí v reálném světě kolem sebe, v hlubinách lidské psychiky, v ohlasech skutečných událostí. Tím děsivější jsou a tím silnější mají písně účinek. I díky tomu je Juju kolekce mimořádně intenzivní, temná i svůdná, ve svých nejvypjatějších momentech takřka závraťová.
Čtveřice, která nahrála předchozí desku Kaleidoscope, se protentokrát vzdala experimentování se syntezátory a vsadila na energický kytarový zvuk. John McGeoch se příležitosti chopil bravurně a zahalil písně do vzrušující a vrstevnaté tkáně riffů, vyhrávek i ruchů. Jeho kytara je syrová, agresivní, ale i zneklidňující a tajuplná, hlavně však nesmírně vynalézavá. Dalším klíčovým trumfem je vokál Siouxsie Sioux, který jde v naléhavosti na hranice svých možností. V těch nejchmurnějších litaniích jako je Night Shift nebo jako přízračný oceán se převalující Voodoo Dolly je zpěvačka skutečným andělem zkázy, v závěru Head... číst dále
řadové album
1981
100 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
27.05.2020 - 8:42 | David Bátor
Podle mě jejich nejlepší album.
08.06.2014 - 6:58 | zdeneknemec
Desku Ju Ju z roku 1981 nahrála zakládající dvojice Siouxsie a Severin s bubeníkem Peterem Clarkem a bývalým kytaristou punkových Pink Floyd skupiny Magazine Johnem McGeochem. Nevím, jestli už při nahrávání téhle desky, ale Siouxsie a Peter Clark jsou manželé. Na desce je devět kvalitativně vyrovnaných skladeb, John McGeoch měná styl hry na kytaru, v každé skladbě hraje jinak, ale vždy skvěle. Peter Clark alias Budgie patřil v té době k nejlepším bubeníkům ve Velké Británii. Zpěv Siouxsie mi v těch letech doslova učaroval, pověstné byly jejich koncerty, na kterých udivovala svými převleky a make upem. Už úvodní skladba Spellbound se strhujícím rytmem a skvělým vokálem nemá konkurenci. Mně se líbí skladby jako Halloween, Sin In My Heart a nejvíce závěrečná temná, chmurná Voodoo Dolly, užasný zpěv Siouxsie a nejrůznější zvuky a pazvuky, které vyrábí John McGeoch na kytaru. Celá deska je vrcholnou ukázkou gotického rocku jak provedením, tak tématy jednotlivých skladeb. Skladbou Voodoo Dolly vrcholí album Nocturne živý záznam koncertu, kde s nimi na kytaru hraje Robert Smith leader spřátelené skupiny The Cure.
Pro mě patří prvních pět alb a živý záznam Nocturne k tomu nejlepšímu co v té době vzniklo ve Velké Británii. Jak už kolega napsal nejlepší album od Zuzky a spol.
03.02.2012 - 22:17 | OU751DER
Kvintesenciální deska první vlny post punku. Joy Division to vymysleli, The Cure a třeba Magazine rozvinuli a Siouxsie and the Banshees to na JUJU uzavřeli. A tudle se mi Monitor připletl mezi Ladytron a Stereo Total a sedl tam jak ulitej, nadčasová záležitost...
Nejlepší kusy: Spellbound, Monitor, Night Shift.
11.01.2012 - 23:52 | henry
Pro me nejsilnejsi album od Zuzky.