Japandroids - Celebration Rock
Tracklist
- 1. "The Nights Of Wine And Roses" 4:02
- 2. "Fire's Highway" 4:44
- 3. "Evil's Sway" 4:27
- 4. "For The Love Of Ivy" 4:13
- 5. "Adrenaline Nightshift" 4:26
- 6. "Younger Us" 3:33
- 7. "The House That Heaven Built" 4:49
- 8. "Continuous Thunder" 4:59
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
řadové album
2012
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
11.05.2012 - 14:59 | vojtacz
Prvně se musím prostě přiznat, že je děsně žeru. Mám s nima spojenejch tolik věcí, který se mi vybavěj jakmile si je pustím, že by to vydalo na krátkometřážní studentskej film se špatnejma hercema a podivným scenářem. A se skvělým soundtrackem.
Japandroids sou špinavý, hrubý a neurvalý. Místo „pusťte si prosím naši desku a pečlivě poslouchejte“ je to spíš „drž hubu a poslouchej, protože jestli ne, tak ti nakopem“. Slušný kluci s neslušným návrhem, nemytou kytarou a textama tak jednoduchejma, že se mi nechce věřit, že mi zkrátka nepřijdou hloupý.
Celá ta zdánlivá jednoduchost je přitom šíleně navrstvená, vazbící kytara, dunivý bicí zdánlivá kakofonie. Slyším v nich Sonic Youth, ohňostroje, pravdu po 8mi pivech, zatoulanou romanci a děsnej vopruz ranního vstávání kvůli něčemu, co mě vlastně dost sere. Ježdění tmavě zeleným, orezlým Chevroletem. Můžu si s nima zařvat a nepřipadat si jako tupec a bubnovat do stolu, aniž by to působilo nemístně.
Takže Celebration Rock musím mít zákonitě rád. Problém je možná v tom, že první půle je spíš v duchu „našli sme prázdnej stadion a udělali bugr“, kdežto druhá jsou zase ty starý Japans z éry Post-Nothing, co křičej, protože chtěj, ne protože musej. Není to ale špatně. Protože i když je to jiný, tak to neskutečně funguje.