"Rád bych si myslel, že v den, kdy zemřu, se ještě budu hnát k něčemu v tvořivém smyslu slova," zmínil kdysi George Michael, přičemž ani netušil, jak přesně si svůj odchod predikoval.
V druhé polovině října byl konečně zveřejněn dokument "Freedom: The Film". Ke konci loňského roku scházely pouze finální úpravy, poté měla přijít premiéra v letošním březnu a následná oslava. Dílo přes náhlý Michaelův odchod vyšlo v takřka totožné formě, jak jej zpěvák zanechal. Dá se tedy považovat za jeho vlastní finální produkt. Přidány byly pouze tributové coververze písní od Adele ("Fastlove") a Chrise Martina z Coldplay ("A Different Corner"). Rovněž úvod je nezamýšleným bonusem. Zprostředkovává jej modelka Kate Moss se zarmucujícím faktem - britský zpěvák loňského 25. prosince skonal.
Snímek "Freedom: The Film" postupuje chronologicky, tudíž na úvod divák získá pohled na populární osmdesátkovou rozjívenost Wham!. Duo, ve kterém George Michael několik let působil, mu posléze pomohlo vytvořit vlastní značku s vyzrálejší tvorbou. Přechod ze skupiny na sólo kariéru se pro něj stal ale rovněž zdrojem obav. Ty se nakonec ukázaly jako liché. Navzdory tomu se během celé kariéry potýkal s různými úzkostmi či depresemi, které mu však na druhou stranu umožnily ponořit se hlouběji. Tím pádem vytvářel nahrávky hodnotnější.
Velký prostor v dokumentu zaujímají léta devadesátá, tedy období, kdy Michaelova kariéra dostávala poměrně na frak. Zásluhu na... číst dále
"Rád bych si myslel, že v den, kdy zemřu, se ještě budu hnát k něčemu v tvořivém smyslu slova," zmínil kdysi George Michael, přičemž ani netušil, jak přesně si svůj odchod predikoval.
V druhé polovině října byl konečně zveřejněn dokument "Freedom: The Film". Ke konci loňského roku scházely pouze finální úpravy, poté měla přijít premiéra v letošním březnu a následná oslava. Dílo přes náhlý Michaelův odchod vyšlo v takřka totožné formě, jak jej zpěvák zanechal. Dá se tedy považovat za jeho vlastní finální produkt. Přidány byly pouze tributové coververze písní od Adele ("Fastlove") a Chrise Martina z Coldplay ("A Different Corner"). Rovněž úvod je nezamýšleným bonusem. Zprostředkovává jej modelka Kate Moss se zarmucujícím faktem - britský zpěvák loňského 25. prosince skonal.
Snímek "Freedom: The Film" postupuje chronologicky, tudíž na úvod divák získá pohled na populární osmdesátkovou rozjívenost Wham!. Duo, ve kterém George Michael několik let působil, mu posléze pomohlo vytvořit vlastní značku s vyzrálejší tvorbou. Přechod ze skupiny na sólo kariéru se pro něj stal ale rovněž zdrojem obav. Ty se nakonec ukázaly jako liché. Navzdory tomu se během celé kariéry potýkal s různými úzkostmi či depresemi, které mu však na druhou stranu umožnily ponořit se hlouběji. Tím pádem vytvářel nahrávky hodnotnější.
Velký prostor v dokumentu zaujímají léta devadesátá, tedy období, kdy Michaelova kariéra dostávala poměrně na frak. Zásluhu na tom měl spor s vydavatelstvím Sony, které interpretovi znemožňovalo tvůrčí svobodu a seberealizaci. Zpěvák nebyl zrovna produktivní, co se nahrávání desek týká, přesto si za všemi vědomě stál. Ve videu pozornosti konečně neuniklo ani umělecky nejvydařenější album "Listen Without Prejudice Vol. 1" z roku 1990, dosud mnohými vnímáno spíše jako pouhý mezník mezi trhákem "Faith" (1987) a comebackovým "Older" (1996).
George si při "Listen Without Prejudice Vol. 1" (pojmenování desky naráží na zařazení zpěváka mezi black artists) usmyslel, že se vydá jinou cestou, kde mu nepůjde o nejvyšší umístění v žebříčcích. Deska byla odpovědí na přesycení a neúnosnost slávy. Podobných odklonů, kdy si po hitové desce umělec odskočí nahrát to, co skutečně chce, je v hudebním světě mnoho. Jako jeden příklad za všechny poslouží Michael Jackson s nahrávkou "Dangerous" (1991), která následovala megalomanské projekty "Thriller" a "Bad". Vyplodit umělecky hodnotné věci a přitom upustit od svých jistot, i s vědomím možného neúspěchu, je zřejmě povinnost každého skutečného umělce. Ty popové nevyjímaje.
Dokument projednává veškeré důležité skladby. Jednou z nich je bezpochyby "Praying For Time", která se dle Liama Gallaghera jeví jako Lennonova "Imagine". Ačkoliv zpěvák tehdejších Oasis působí v dokumentu spíše úsměvně, v tomto není daleko od pravdy. Otvírák alba byl apelem na tehdejší společnost. Paradoxem je, že obsah tohoto textu platí dodnes.
Vedle hymny "Praying For Time" nemůže být opomenut slavný kousek "Freedom '90" spolu s jeho ikonickým vizuálním zpracováním. "Freedom '90" nebyla ničím jiným než reakcí na konflikt se Sony. Britský interpret se chtěl prodávat čistě skrze svoji hudbu, a tak vznikl vizuál plný supermodelek. Pro svět módy i hudebních videoklipů tato nevídanost znamenala průlom.
Velký důvod Georgeovy nebojácnosti vůči Sony byl dle dokumentu Anselmo Feleppa, údajně první milenec, díky kterému si zpěvák přiznal svoji homosexualitu. U Anselma se však záhy zjistila HIV pozitivita a v roce 1993 skonal v důsledku onemocnění AIDS. Účast GM na události "The Freddie Mercury Tribute Concert" tedy nebyla náhodná. Kromě uctění památky hlavní tváře skupiny Queen byl duchem u svého na smrt nemocného protějšku. Výsledkem byl ovšem životní výkon - pěvecky i atmosférou 20. dubna 1992 kraloval, zatímco jeho kolegové poměrně narazili. Album "Older" vydané v roce 1996 už bylo jen cestou k uzdravení po definitivní ztrátě životního partnera.
Pokud chcete detailně prozkoumat život George Michaela, dokument "Freedom: The Film" se jeví jako ideální příležitost. Čitelně zpracovává propojení zpěvákovy tvorby s vlastním životem. Jeho starosti, smutek, ztráty, skandály, ale i vděčnost, pokoru, radosti a úspěchy. K jeho osobnosti i hudbě se rovněž vyjadřuje spousta známých osobností jako Stevie Wonder, Mary J. Blige, Elton John, Mark Ronson, Nile Rodgers, James Corden a další. "Freedom: The Film" je autentickou a upřímnou zpovědí, která uzavírá hudební kariéru jednoho z nejúspěšnějších umělců všech dob.
Komentáře