Odpovězme si hned ze začátku prostým ano. Energická živelnost na naší hudební scéně stále působí svěže. I tak došlo na nástupci "Světla ve tmě" k několika příjemným změnám - Jindra Polák se zbavil občasných intonačních problémů, do uší hraje více nástrojů (třeba i varhany), k čemuž patří větší pestrost. Kapela se také rozrostla na aktuálních sedm členů a působí sehraněji.
Stejně jako debut vyzývá "Vlčí srdce" posluchače k jedinému - společnému zpěvu. A to, především díky přívětivému rukopisu Martina Ledviny a snadno zapamatovatelným textům, není žádný problém. Jeleni stále vítají nové posluchače, po koncertech si najdou čas na autogramiádu, a i přesto, že je zná mnohem více lidí než před dvěma lety, také letos si vyhradili čas na akci Mejdlo s Jelenem, tedy neformální přátelské setkání s fanoušky.
A stejně jako Jelen cestuje v rámci turné po naší republice, na výlet vezme i každého svého posluchače. Větší prostor zde dostává trubka Saši Smutného, vykreslující atmosféru našeho venkova ("Nebe je dál, než se zdá"), potom nás přenese do dalekého Španělska (roztančený "Tunel") či nechá částečně ochutnat argentinské rytmy ("To světlo jsi ty"). Perfektně také šlape "Ikaros", pomyslné pokračování předloňského "Nelítám".
Zajímavou příchuť albu dodávají dva hosté - začínající Vũ Thao Chi a samozřejmě Kateřina Marie Tichá. První zmíněná, pocházející z Plzně, uzavírá "Pohanskou", mimochodem... číst dále
Odpovězme si hned ze začátku prostým ano. Energická živelnost na naší hudební scéně stále působí svěže. I tak došlo na nástupci "Světla ve tmě" k několika příjemným změnám - Jindra Polák se zbavil občasných intonačních problémů, do uší hraje více nástrojů (třeba i varhany), k čemuž patří větší pestrost. Kapela se také rozrostla na aktuálních sedm členů a působí sehraněji.
Stejně jako debut vyzývá "Vlčí srdce" posluchače k jedinému - společnému zpěvu. A to, především díky přívětivému rukopisu Martina Ledviny a snadno zapamatovatelným textům, není žádný problém. Jeleni stále vítají nové posluchače, po koncertech si najdou čas na autogramiádu, a i přesto, že je zná mnohem více lidí než před dvěma lety, také letos si vyhradili čas na akci Mejdlo s Jelenem, tedy neformální přátelské setkání s fanoušky.
A stejně jako Jelen cestuje v rámci turné po naší republice, na výlet vezme i každého svého posluchače. Větší prostor zde dostává trubka Saši Smutného, vykreslující atmosféru našeho venkova ("Nebe je dál, než se zdá"), potom nás přenese do dalekého Španělska (roztančený "Tunel") či nechá částečně ochutnat argentinské rytmy ("To světlo jsi ty"). Perfektně také šlape "Ikaros", pomyslné pokračování předloňského "Nelítám".
Zajímavou příchuť albu dodávají dva hosté - začínající Vũ Thao Chi a samozřejmě Kateřina Marie Tichá. První zmíněná, pocházející z Plzně, uzavírá "Pohanskou", mimochodem skvělou, ostrou kytarovou skladbu, nelehkými otázkami, jako pro co člověk žije a proč umírá. Kateřina, s Jelenem spjatá tak silně, že se může považovat za osmého člena formace, jenom Jindru Poláka tiše doprovází. Ani v jednom případě se tak nejedná o klasické duety, a prodlužují tak trvanlivost jednotlivých skladeb.
Bohužel zamrzí vcelku zásadní věc, cover alba. Tlapka v srdíčku na plakátu k turné vypadá hezky, ale když tento obal srovnáme se "Světlem ve tmě", na němž jelena namaloval samotný lídr kapely, působí zkrátka odfláknutě. To samé ale nelze aplikovat na booklet, kde najdeme jak texty, tak fotky členů kapely. Také bychom se možná obešli bez "Vánoční". Nehodí se po většinu roku na album, nehodí se po většinu roku ani na koncert, kde mimochodem pokaždé zazní. A zmíněná jednoduchost se příliš nepovedla třeba ve skladbě "Už nás nesou". Až se na jazyk plíží slovo odrhovačka. I se slaboučkým textem "A hlína z nebe padá, jako déšť," se ale jedná spíše o výjimku.
Jelen je stále "Sám sebou". Není bezchybný, ale to vynahrazuje svým zapálením pro věc. Roztančená píseň střídá pochmurnou baladu, ta zase zamilovanou skotačenku. "Vlčí srdce" je prostě mile namíchaný mix do pohody i nepohody.
75.71%
80.00%
Komentáře