A zase bychom mohli jen zkopírovat starou recenzi na jedno z předchozích alb, přepsat pár názvů skladeb a hotovo. V případě recenze na šestou řadovku britských Turin Brakes by to byl text Honzy Baluška o šest let staré nahrávce "Dark On Fire". "We Were Here" zkrátka kvalit starých dobrých kousků nedosahuje.
Mezi zmíněnými dvěma deskami kapela vydala ještě studiovku "Outburst" a živák "The Optimist Live". Prošuměly obě. Možná právem, možná ne. Jestli je aktuální kolekce svědectvím o dalším posunu zvuku druhdy folkové dvojice, můžeme bez poslechu těchto dvou existovat. Ano, i s vědomím, že na tom koncertě pánové přehráli svůj tehdy s nadšením přijatý debut.
Minulost je minulost a tak je k ní potřeba přistupovat. Turin Brakes zažili svůj vrchol v roce 2005 s třetím albem "JackInABox" a s každým dalším je čím dál jasnější, že jde o vrchol nepřekonatelný. Druhou "Fishing For A Dream" už muzikanti zkrátka nikdy, ale fakt nikdy, nenahrají a je nutné se s tím smířit.
"We Were Here" zní obyčejně. Na doby, kdy byli Olly Knights a Gale Paridjanian jen dva a kdy si vysloužili přirovnání ke Kings Of Convenience, přirozeně už dávno nemůžeme myslet. Zvuk kvartetu je už minimálně šest let rockovější, i když poměr akustických a boostrovaných kytar je pořád ještě nevyrovnaný ve prospěch akustiky. Ollyho vokál nadále zůstává poznávacím znamením kapely, stejně jako určitá dávka melancholie a smyslu pro aranže. To všechno by pořád nemuselo tak vadit... číst dále
A zase bychom mohli jen zkopírovat starou recenzi na jedno z předchozích alb, přepsat pár názvů skladeb a hotovo. V případě recenze na šestou řadovku britských Turin Brakes by to byl text Honzy Baluška o šest let staré nahrávce "Dark On Fire". "We Were Here" zkrátka kvalit starých dobrých kousků nedosahuje.
Mezi zmíněnými dvěma deskami kapela vydala ještě studiovku "Outburst" a živák "The Optimist Live". Prošuměly obě. Možná právem, možná ne. Jestli je aktuální kolekce svědectvím o dalším posunu zvuku druhdy folkové dvojice, můžeme bez poslechu těchto dvou existovat. Ano, i s vědomím, že na tom koncertě pánové přehráli svůj tehdy s nadšením přijatý debut.
Minulost je minulost a tak je k ní potřeba přistupovat. Turin Brakes zažili svůj vrchol v roce 2005 s třetím albem "JackInABox" a s každým dalším je čím dál jasnější, že jde o vrchol nepřekonatelný. Druhou "Fishing For A Dream" už muzikanti zkrátka nikdy, ale fakt nikdy, nenahrají a je nutné se s tím smířit.
"We Were Here" zní obyčejně. Na doby, kdy byli Olly Knights a Gale Paridjanian jen dva a kdy si vysloužili přirovnání ke Kings Of Convenience, přirozeně už dávno nemůžeme myslet. Zvuk kvartetu je už minimálně šest let rockovější, i když poměr akustických a boostrovaných kytar je pořád ještě nevyrovnaný ve prospěch akustiky. Ollyho vokál nadále zůstává poznávacím znamením kapely, stejně jako určitá dávka melancholie a smyslu pro aranže. To všechno by pořád nemuselo tak vadit jako fakt, že pánové nemají co nabídnout po stránce materiální.
Ne že by to byly srajdy, to ne. Notovat si můžete celkem často, s "Part Of The World" se možná dostaví lehká nostalgie po tom roce dvou tisícím pátém. Ale v porovnání s tím nejlepším zářezem v kariéře těchto Britů jde opravdu jen o slabý odvar. Těžko se to říká, přece nemůžete někomu zakázat dělat muziku, na druhou stranu, jakkoliv to zní tvrdě, kdyby tahle deska nikdy nevyšla, až tak moc se nestane.
Turin Brakes ze sebe vyždímali, co mohli, už dávno. Od těch dob už jen tak nějak jsou. Tvoří a nahrávají další desky, které jsou sice docela fajn, a když je člověk slyší, tak se nijak zvlášť nenaštve. Ale ani se nijak zvlášť nenadchne. "We Were Here" si můžete pustit, anebo nemusíte. Váš život bude stejný předtím jako potom. A za dalších pár let se od skupiny dočkáme další nahrávky a tuhle recenzi už asi fakt jen zkopírujeme.
65.00%
Komentáře