KMFDM - Hau Ruck

„Hau Ruck“ znamená něco jako „Hej rup!“. A tím je řečeno takřka vše. Copak nám připravili naši drsní elektroničtí hejrupáčci, kteří se pohybují na scéně už nějakých dvacet let? Nové album přináší trochu žánrové klasiky, trochu současného dechu a trochu retra (návrat ke kořenům formou s chutí prováděných hrátek se staršími analogovými synťáky a podobnými udělátky).

Hej rup. Je v tom cosi urputného, tak jako muzika na celém albu KMFDM. Dřina, výsledek práce „hudebních dělníků“, mají v sobě něco poctivého a autentického, ale přitom nebudou nikdy tahouny žánru, kteří by ho unášeli k výšinám. Vyhrnou si rukávy a pustí se s chutí do toho, ať je půl hotovo. Album je evidentně bavilo, není to jen rutina. Navíc si zanadávají na Bushe, na současné poměry v Americe a ve světě, trochu zamoralizují – a hned mají o další motivaci víc. Odedřou si to své, ale je otázka, jestli v tom jsou nějaké vysoké cíle. Po tolika letech už se od nich asi nedá čekat nic moc převratného. Dusot a hukot, pomezí rocku, metalu, industriálu a elektroniky. V některých písních velmi chytlavé a silné nápady, některé kousky doslova hymnické, jiné spíše standard. Starého psa novým kouskům nenaučíš, a tak si KMFDM nesou dál dědictví osmdesátých let a tehdejší podoby tvrdé elektroniky oživené živými nástroji. Kvalitní práce kytar i živé rytmiky. Zvukově, melodicky, aranžérsky je to přesně to, na co mají fanoušci žánru přivyklé ucho.

KMFDM nesrazí k zemi jako Ministry, nevystíhují posluchače jako Front Line Assembly, neodnesou do jiných světů jako Young Gods, nestrhnou jako Nine Inch Nails ani to není taková železárna jako Die Krupps. Ale fanoušci uvedených kapel zde najdou od každého něco (speciálně nejblíž jsou první a poslední jmenovaná), a to ve směsi, která skutečně ničím neurazí. Spokojenost, celkově mírný nadprůměr, fajn nahrávka.

(Vyšlo ve Sparku #1/2006.)