Helloween po personálních turbulencích, zdá se, zakotvili v sestavě Grosskopf, Weikath, Gerstner, Löble a Deris. A viditelně jim to výborně šlape. Od alba "Keeper Of The Seven Keys: The Legacy", během kterého k dýním nastoupil Daniel Löble, jsou jejich desky stále silnější a dravější. Až by se chtělo dodat jako za starých časů. Jenže staré časy jsou ty tam a s nimi i Michael Kiske. Myslím, že po těch letech už není třeba Kiskeho s Derisem srovnávat, neboť toho si oba užili více než dost. Pojďme raději k samotné novince.
Ta vznikala pod křídly věhlasného a velezkušeného producenta Charlieho Bauerfeinda, který pomohl na svět mnoha kvalitním metalovým nahrávkám renomovaných skupin (Blind Guardian, Gamma Ray, Saxon a mnoha dalších). S Bauerfeindem Helloween pracují již od alba "The Dark Ride" a právě on jim pomohl vlít novou krev do žil. Není tak divu, že si ho rádi drží blízko. Na druhou stranu je třeba říct, že nepřímou úměrou se měnila i progrese jednotlivých desek, přičemž zatím poslední "7 Sinners" trpěla v mnoha ohledech sebevykrádáním, leč velmi dobře zaobaleném do energické nahrávky. Tím navazuji na aktuální novinku "Straight Out Of Hell", která už při pohledu na obal, kde se šklebí smějící se dýňový vojáci, volně pokračuje tam, kde minulá řadovka skončila. S tím rozdílem, že se pánům snad ještě lépe vyvedla vyváženost celé nahrávky a tím stoupla i zábavnost pestřejšího spektra skladeb.
Překvapivý je hned úvod, kdy se do... číst dále
Helloween po personálních turbulencích, zdá se, zakotvili v sestavě Grosskopf, Weikath, Gerstner, Löble a Deris. A viditelně jim to výborně šlape. Od alba "Keeper Of The Seven Keys: The Legacy", během kterého k dýním nastoupil Daniel Löble, jsou jejich desky stále silnější a dravější. Až by se chtělo dodat jako za starých časů. Jenže staré časy jsou ty tam a s nimi i Michael Kiske. Myslím, že po těch letech už není třeba Kiskeho s Derisem srovnávat, neboť toho si oba užili více než dost. Pojďme raději k samotné novince.
Ta vznikala pod křídly věhlasného a velezkušeného producenta Charlieho Bauerfeinda, který pomohl na svět mnoha kvalitním metalovým nahrávkám renomovaných skupin (Blind Guardian, Gamma Ray, Saxon a mnoha dalších). S Bauerfeindem Helloween pracují již od alba "The Dark Ride" a právě on jim pomohl vlít novou krev do žil. Není tak divu, že si ho rádi drží blízko. Na druhou stranu je třeba říct, že nepřímou úměrou se měnila i progrese jednotlivých desek, přičemž zatím poslední "7 Sinners" trpěla v mnoha ohledech sebevykrádáním, leč velmi dobře zaobaleném do energické nahrávky. Tím navazuji na aktuální novinku "Straight Out Of Hell", která už při pohledu na obal, kde se šklebí smějící se dýňový vojáci, volně pokračuje tam, kde minulá řadovka skončila. S tím rozdílem, že se pánům snad ještě lépe vyvedla vyváženost celé nahrávky a tím stoupla i zábavnost pestřejšího spektra skladeb.
Překvapivý je hned úvod, kdy se do vašich sluchovodů spustí atomová bomba zvaná "Nabataea" s omračujícími speedovými kytarami a než stačíte celý starověký svět Nabataei pojmout, ocitnete se uprostřed války v songu "World Of War", typické hymnické vypalovačce Helloweenů. Přece jen se nějaká, leč chabá progrese koná. Skladby "Live Now!" a "Asshole" jsou okořeněny novými, dosud neslyšenými příměsemi moderny. A myslím, že v obou případech se nemají za co stydět. Dočkáme se i výletu do hardrockových vod spolu s překrásnou baladou "Hold Me In Your Arms". Mým osobním favoritem je pak "Burning Sun", která mi spíš než Helloween připomíná jejich německé kolegy Blind Guardian.
Deluxe verze
Kromě recenzované základní verze je možné zakoupit i deluxe edici se dvěma bonusovými skladbami "Another Shot Of Life" a "Burning Sun (Hammond Version)". Druhá zméněná vznikla na počest klávesové legendy Jona Lorda, který nás v červenci loňského roku bohužel opustil.
Je naprosto bez diskuze, že Helloween stále patří k power/speed metalové špičce. Novinková deska "Straight Out Of Hell" to jen potvrdila. Kdyby takovou desku natočila nějaká mladá, začínající formace, mluvilo by se s mnoha superlativy o velkém talentu. V případě zavedené legendy spíš kritici čekají na zaváhání, protože určitou laťku již díky svému jménu musí udržet, a to se od nich taky očekává. Chyby se ovšem neodpouštějí. Nebudu dozajista sám, kdo s klidem v duši konstatuje, že Helloween nezklamali a nahráli desku, za kterou se ani po letech nebudou muset stydět.
Pokud si chcete tuhle partu poslechnout živě, máte jedinečnou možnost 22. března zavítat do Tipsport areny v Praze, kde zahrají spolu se svými spolubojovníky Gamma Ray, a následující den také na Zimním stadionu Luďka Čajky ve Zlíně.
15.11.2020 - 15:01 | Meca76
Štylisticky si môže vybrať aspekty minulosti a súčasnosti Helloween zapuzdrené do tohto vydania a ako sme opäť očakávali; Straight Out Of Hell má niekoľko vynikajúcich a slávnych skladieb, ktoré čakali na vypočutie. Úvodné epické „Nabataea“, guľomet „World Of War“, optimistické „Burning Sun“, infekčná titulná skladba „Straight Out Of Hell“ a „Years“, ktoré vracali roky, boli všetko fenomenálne skladby, vďaka ktorým sme sa divili, prečo sme niekedy začali pochybovať o kapele. Helloween ukazovali, že keď mali špičkovú formu, po všetkých tých rokoch stále sedeli na vrchole power metalového trónu.
13.02.2013 - 22:20 | Tanmut
Dýňový hattrick? Nebo jakou medaili dávat za průměrnost?
Třetí album v řadě, které se sice dobře poslouchá, ale jinak posluchači nepřináší zhola nic. Raději jsem měl předchozí trojici alb, kdy Helloween hledali svůj výraz pro nové milénium. Teď již definitivně našli formuli pro tvorbu bezpečných alb, která nepřekvapí.
Mezi nejsvětlejší okamžiky patří krátká halekačka Wanna Be God a deset let starým albem kolegů Rage zavánějící World Of War - Weikath ani Gerstner však nejsou Smolski, takže o tak světlý okamžik zase nejde. K těm temnějším řadím otravný Derrisův jekot v pilotním songu alba, na který stejně naživo nestačí, poněkud křečovitý pokus o intelektuální téma v písni poslední a spíše trapná kuriozita Asshole, dávající vzpomenout na podobný "klenot" od matadorů Accept.
Zbytek alba se nese v onom durexovém duchu, takže jediné další pozitivum je, že se Helloween drží svého zvuku a netrpí příušnicemi současného melodického metalu - produkcí plastových lžiček.