PJ Harvey - Let England Shake
Tracklist
- 1. "Let England Shake" 3:09
- 2. "The Last Living Rose" 2:21
- 3. "The Glorious Land" 3:34
- 4. "The Words That Maketh Murder" 3:45
- 5. "All and Everyone" 5:39
- 6. "On Battleship Hill" 4:07
- 7. "England" 3:11
- 8. "In the Dark Places" 2:59
- 9. "Bitter Branches" 2:29
- 10. "Hanging in the Wire" 2:42
- 11. "Written on the Forehead" 3:39
- 12. "The Colour of the Earth" 2:33
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Je báječné zase jednou slyšet nepokrytě angažované písničkářské album, které jen necizopasí na bohaté angloamerické tradici protestsongů, ale hudebně i textařsky vychází především z vlastních postojů. Právě takovým způsobem totiž může na onu tradici smysluplně navázat. Protiválečná kampaň PJ Harvey se na albu Let England Shake zaměřuje - jak už titul napovídá - především na vlastní ostrovní dvoreček, potažmo dřívější imperiální dvůr, a to s velkým důrazem na historické souvislosti. Z písní je cítit pečlivá tématická příprava i prožitek, proto se v tomto případě nejedná o žádné zuřivé výpady naslepo, o klišovitou agitaci se zdviženou pěstí, o naivní spasitelské fráze. Polly Jean je nebývale soustředěná, míří přesně a hluboko. Není útočná, spíš elegická. Nelítostně odhaluje staré i nové rány, analyzuje, ale s obrovským citovým zaujetím a poetickou silou.
Už dávno není tou naštvanou punkrockovou bosorkou drásající vlastní nitro jako na prvních dvou deskách. I v čistě hudební rovině je mnohem delikátnější, a to jak pěvecky, tak v dynamice a aranžích. S věrnými muzikantskými druhy Johnem Parishem a Mickem Harveym vydestilovali v dorsetském kostele vzdušnou, ale ve své střídmosti velmi intenzivní zvukovou matérii. Hlavní slovo v ní mají měňavé kytarové party, které se netlačí dopředu, vytvářejí především určující barevné pozadí, a jen občas - zato příhodně - ho trochu poškrábou a zašpiní. V několika... číst dále
řadové album
2011
100 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
07.01.2012 - 13:32 | petrh
Lidé, kterým se toto líbí
Krasna, vyzrala deska. Prekvapive tema, zase jednou nam minulost neco pripomina, pred necim varuje. Bude to sto let, co vystrel v Sarajevu odstartoval vrazedne 20. stoleti. Je dobre, ze jeste dnes v popularni hudbe nekdo dokaze expresivnim a nalehavym zpusobem pripomenout zkazonosnou blbost nasich predku. Dospela Evropa, nebo zase misto spoluprace budeme volit konflikt?