Robert Plant - Band of Joy
Tracklist
- 1. "Angel Dance" David Hidalgo, Louie Perez 3:50
- 2. "House of Cards" Richard Thompson 3:14
- 3. "Central Two-O-Nine" Robert Plant, Buddy Miller 2:49
- 4. "Silver Rider" Zachary Micheletti, Mimi Parker, Alan Sparhawk 6:06
- 5. "You Can't Buy My Love" Billy Babineaux, Bobby Babineaux 3:11
- 6. "Falling in Love Again" Dillard Crume, Andrew Kelly 3:38
- 7. "The Only Sound That Matters" Gregory Vanderpool 3:45
- 8. "Monkey" Micheletti, Parker, Sparhawk 4:58
- 9. "Cindy, I'll Marry You Someday" Traditional, arranged by Plant, Miller 3:37
- 10. "Harm's Swift Way" Townes Van Zandt 4:19
- 11. "Satan Your Kingdom Must Come Down" Traditional, arranged by Plant, Miller 4:12
- 12. "Even This Shall Pass Away" Theodore Tilton, arranged by Plant, Miller 4:03
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Ano, takhle si představuju moderně zpracovaný country-folk-rock nebo chcete-li americanu. Citlivě i uvolněně, nohama pevně v rodné hudební hroudě, ale bez svazujících žánrových předsudků. Robert Plant pro toto album i kapelu, která ho nahrála, oprášil název skupiny, v níž před explozí jménem Led Zeppelin začínal, hudebně ale jasně navazuje na Grammy ověnčené album Raising Sand. To znamená, že odkládá ad acta Afriku i elektroniku (ta si lehce zaševelí jen v závěrečné Even This Shall Pass Away) a znovu se plně noří do americké tradice. Její geniální "překladatel" T-Bone Burnett, který produkoval Raising Sand, tady sice chybí, ale Plant spolu s kytaristou Buddym Millerem dokázali nahrávce vtisknout stejně oduševnělou, dřevní a přece aktuální zvukovou podobu. Parádní instrumentální i vokální aranžmá zní přirozeně, svěže i netuctově a díky nim je úplně jedno, že deska až na jednu výjimku (Central Two-O-Nine) neobsahuje autorský repertoár.
Mandolína, steelka, akordeon nebo banjo v rukách všestranného Darrella Scotta dodávají pestrou paletu akustických barev, zatímco Millerova elektrická kytara především kouzlí s atmosférou, která je z větší části dost ponurá, evokující osudovou tíhu nějakého zaprášeného westernového eposu. Miller často využívá různá zkreslení a dozvuky, čímž na mnoha místech zvuk lahodně špiní a udržuje v bezpečné vzdálenosti od nashvillských klišé. Nejtemnější je v obou předělávkách od slowcorových Low: v Silver... číst dále
řadové album
2010
90 %
další alba
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře