Susheela Raman - Queen Between

Jestliže se Susheela Raman na desce Vel dotkla v proplétání evropské písničkářské tradice s kulturou indického subkontinentu hranic dokonalosti, troufám si říct, že s následujícím albem Queen Between je dokonce překročila. Důrazem na své orientální kořeny, širokým dynamickým rozpětím i bohatými aranžemi zpěvačka na předchozí kolekci navazuje, ale emocionální hloubkou i komplexností celé odvážné fúze ji ještě překonává. Osm skladeb občas celkem velkorysých stopáží přináší povznášející, velebnou a majestátní hudební matérii, v níž ale není ani stopy po nabubřelosti ani mělkém vykořisťování staletých tradic. Jen těžko si umím představit, kam by se dalo tímto směrem ještě pokročit.

Víc než kterékoli předešlé zpěvaččino album je Queen Between kolektivním dílem, ačkoli ani tentokrát není pochyb, kdo je zde onou „královnou“. Obrovským přínosem se stala účast dvou pákistánských zpěváků qawwali, mimochodem blízkých příbuzných legendárního Nusrata Fateha Aliho Khana. S tímto vokálním stylem spjatým se súfijským pojetím islámu Susheela pracovala už na albu Vel, tentokrát ale svým hostům poskytla o dost větší prostor. Jejich emocionálně vypjaté hlasy včetně typického vášnivého „scatu“ povznášejí některé pasáže skladeb Sharabi, Sajana nebo Taboo až k posvátnému vytržení, důkladně promyšlená struktura a aranže skladeb ale drží vše v lidském měřítku. Úchvatné rytmické vzorce, v nichž vynikají především tabla a buben nagara, obstarávají hostující hudebníci ze severoindického Rádžasthánu, tamní hudební ikona Kutle Khan přispívá také zpěvem, hrou na brumli (v tamní verzi zvanou morchang) a různé perkuse.

Evropské barvy hájí především zpěvaččin manžel Sam Mills, tradiční producent jejích desek, Queen Between nevyjímaje. Jako kytarista, jedno jestli akustický nebo vzácněji elektrický, s obdivuhodným citem propojuje obě hudební teritoria, neví co je planá exhibice, je všudypřítomný a zároveň nenápadný. Podobnou hudební empatií vládne i francouzský violoncellista Vincent Segal, v jeho rukou je tento ryze evropský nástroj pro souhru s vířícími indickými bubny a harmoniem jako stvořený. Nakonec ale příliš nezáleží na tom, jestli se ta která skladba přiklání víc k indické (Sharabi, Sajana) nebo k západní (Corn Maiden, North Star) tradici. Díky rafinovaně vystavěné instrumentaci jsou vždy přítomné obě strany mince a tvoří přirozeně provázaný a nedělitelný celek.

Stále vyzrálejší hlas Susheely Raman pak tenhle ambiciózní hudební tvar vroucně obepíná. Plynule se napojuje na stylové vokální linky pákistánských zpěváků, rozvíjí je a protahuje do svobodných žánrových meziprostorů, vlní se, vzpíná a zase ztišuje, aby v pravou chvíli znovu uvolnila místo svým sůfijským kolegům. V tamilštině, urdštině nebo angličtině, vždy je zcela autentická, nesvazovaná žánrovými schématy, nevyzpytatelná jako přírodní živly, jejichž fyzickou i duchovní sílu ve vztahu k člověku může toto album také připomenout. Susheela Raman se svými spoluhráči tuto sílu uctívá a velebí, vyjadřuje radost, fascinaci i pokoru někoho, kdo zná svoje místo v tomto vesmírném divadle nebo ho alespoň touží poznat. Nechybí jí odvaha ke stírání hranic mezi kulturami ani úcta k jejich kořenům a právě díky této vyváženosti patří album Queen Between k vrcholům její tvorby.