Pionýři gotické odnože post-punkového stromu se na svém druhém albu otevírají dalším zvukovým experimentům. Zachováním celkové pochmurnosti výrazu a zrcadlením všemožných psychických muk Bauhaus nadále vykazují zřetelnou spřízněnost s Joy Division, ale právě svým studiovým hledačstvím odhalují i další příbuzenské svazky a posouvají celou post-punkovou scénu stejně výrazně jako takoví PiL, Siouxsie and the Banshees nebo Killing Joke.
Temné a zraňující kytarové riffy se pod rukama Daniela Ashe trhají do ještě fragmentárnějších a děsivějších stenů, kousanců a vrypů a rytmika svůj inspirační záběr rozšiřuje až k funku (Kick in the Eye) nebo dubu (Of Lillies and Remains). Nástrojovou paletu rozšiřují klávesy (The Passion of Lovers, Muscle in Plastic), stručný saxofon (Dancing, In Fear of Fear) nebo akustická kytara (její romantizující nástup v závěru Mask je obzvlášť působivý). Album je tak aranžérsky rozmanitější, než debut In the Flat Field, přičemž zůstává konzistentní díky všeobjímajícímu dekadentnímu příšeří, které jej halí jako pohřební rubáš. V pomalých truchlohrách, jako jsou Hollow Hill nebo Mask, je takřka hmatatelné, ale proniká i do relativně svižných písní, které můžeme označit za žánrové hity, jako jsou Hair of the dog, The Passion of Lovers nebo Kick in the Eye.
Zlověstnou atmosféru zprostředkovávají nejen tísnivé zvukové kulisy, ale také jedovatý vokál Petrera Murphyho, stejně naléhavý v deklamacích Of... číst dále
Pionýři gotické odnože post-punkového stromu se na svém druhém albu otevírají dalším zvukovým experimentům. Zachováním celkové pochmurnosti výrazu a zrcadlením všemožných psychických muk Bauhaus nadále vykazují zřetelnou spřízněnost s Joy Division, ale právě svým studiovým hledačstvím odhalují i další příbuzenské svazky a posouvají celou post-punkovou scénu stejně výrazně jako takoví PiL, Siouxsie and the Banshees nebo Killing Joke.
Temné a zraňující kytarové riffy se pod rukama Daniela Ashe trhají do ještě fragmentárnějších a děsivějších stenů, kousanců a vrypů a rytmika svůj inspirační záběr rozšiřuje až k funku (Kick in the Eye) nebo dubu (Of Lillies and Remains). Nástrojovou paletu rozšiřují klávesy (The Passion of Lovers, Muscle in Plastic), stručný saxofon (Dancing, In Fear of Fear) nebo akustická kytara (její romantizující nástup v závěru Mask je obzvlášť působivý). Album je tak aranžérsky rozmanitější, než debut In the Flat Field, přičemž zůstává konzistentní díky všeobjímajícímu dekadentnímu příšeří, které jej halí jako pohřební rubáš. V pomalých truchlohrách, jako jsou Hollow Hill nebo Mask, je takřka hmatatelné, ale proniká i do relativně svižných písní, které můžeme označit za žánrové hity, jako jsou Hair of the dog, The Passion of Lovers nebo Kick in the Eye.
Zlověstnou atmosféru zprostředkovávají nejen tísnivé zvukové kulisy, ale také jedovatý vokál Petrera Murphyho, stejně naléhavý v deklamacích Of Lillies and Remains i vypjatých melodiích The Passion of Lovers nebo Mask. I Murphy leccos dluží Ianu Curtisovi (a jemu zase Andrew Eldritch), jeho projev je však podstatně teatrálnější a obrazy civilizačních fóbií ztvárňované v textech mají přes svou mrazivost romantičtější a méně bezvýchodné vyznění.
Albem Mask posunula skupina nejen své vlastní možnosti, ale i celý mladý žánr gothic rocku, zažívající v té době formativní a tedy nejvíce inspirativní období. To, co se později poněkud rozmělnilo v laciném hororovém manýrismu, podávají Bauhaus na svých prvních deskách v autentické podobě, prostřednictvím věrohodných emocí. Jejich temnota je nadsazená, ale není k smíchu. Šminky, černé obleky, natužená hára a chuchvalce dýmu jsou součástí divadla, které nese závažnější zprávy, než pouhé bu bu bu.
Komentáře