Bob Dylan - Tempest

Tempest

Tracklist

  • 01. Duquesne Whistle (5:43)
  • 02. Soon After Midnight (3:27)
  • 03. Narrow Way (7:28)
  • 04. Long and Wasted Years (3:46)
  • 05. Pay In Blood (5:09)
  • 06. Scarlet Town (7:17)
  • 07. Early Roman Kings (5:14)
  • 08. Tin Angel (9:05)
  • 09. Tempest (13:54)
  • 10. Roll On John (7:25)

Průměr hodnocení

77.65 %
8 1 10 17
Vaše hodnocení: žádné

Poslední hodnocení

70 %
90 %

80 %
80 %

90 %
70 %

80 %
60 %

80 %
90 %

Loni sedmdesátiletý Bob Dylan si nové album produkoval sám a sám je jeho výhradním autorem. Vrací se na něm k hudebním stylům, z nichž jeho vlastní muzika čerpala už v počátcích kariéry - k blues, country, folku, rockabilly a swingu. A tím pádem i k době zrození rocku. "Tempest" neboli "Bouře" mapuje Dylanovy toulky americkými hudebními styly s naléhavostí, kterou nemůžete nevnímat už při prvním poslechu. Písničky jsou přitom postavené na jednoduchých aranžích s akordeonem, houslemi, mandolínou, akustickou a steel kytarou. Většinu skladeb nese prostě jen melodie spolu s Dylanovým zpěvem. A samozřejmě skvělé texty.

Stejně ale jako ostatní Dylanovy desky, i ta zatím poslední potřebuje na pořádné strávení čas. Na tenhle výlet vám jedno odpoledne stačit nebude, svět, který posluchači jeho hudba otevírá, je na to příliš složitý. Oproti albům z předchozích let je novinka poněkud přízemnější, příběhy na ní jsou plné násilí, chtíče, ale i humoru, byť je sebečernější. Dylanovi novodobí hrdinové se stejně jako za starých časů vypořádávají s milenci, nepřáteli i vlastním sebepodceňováním. V úvodní skladbě "Duquesne Whistle" tvrdí o píšťale na parní lokomotivě, že "zní tak, jak ještě nikdy nezněla". A zpívá o vlaku, který odjíždí z Duguesne a o nevyhnutelné smrti.

Nostalgickou swingovou melodii podává svým typicky zavřeným hlasem, jehož drásavé tóny, připomínající chvílemi silně Toma Waitse, až okatě nesedí k jemnému zvuku... číst dále

Autor:

Vydavatelství: Columbia Records  

Typ alba: řadové album

Rok vydání: 2012

Hodnocení autora: 100 %


Komentáře

13.09.2012 - 15:49  |  Rey

Starýho psa novejm kouskům nenaučíš. A starýho chraplavýho skunka už vůbec ne. O.k., přiznávám se. Jsem dlouholetej Bobův fanoušek - vlastně už od dob licencovanýho vynilu Bobova The Best of... za 80,- vočí ze Supraphonu z časů, kdy se ještě slavilo výročí Vjelíkoj Akťjábrskoj (takže už vlastně sakra hodně dlouho). A byl to on, kdo mě vlastně přived´ k bigbítu - to tedy jsou paradoxy! Jo, je to to tak, nesmějte se. Důvody: Hájvej Sixtyvan je nesmrtelná věc. Všechno vokolo hodinový věže je vůbec nejlepší Bobův song. Mimochodem, všimli jste si, kolik kapel a lidí tenhle Bobův zářez hraje ve výbornejch coververzích (a Jimi je král!!! Kdo chce něco vědět o elektrický kytaře, ať si pusí Electric Ladyland)? Moje vůbec první CDčko, který jsem držel v ruce, bylo Bobovo Infidels a mám ho dodnes. Hard Rain je zas nejlepší živák všech živáků a nechtějte slyšet, kdy a kde jsem si ho pustil poprvý (no tak jo, no - bylo to v létě na pionýrským táboře, když jsem tam dělal vedoucího. I takový byly časy. V tom baráku eRÓHá ÓeSPé Č. Krumlov někde u Rožmberka ho fakt normálně měli ve společenský místnosti. Tak jsem si ho pustil, když už všichni pionýři o patro vejš dělali že spí s rukama na dece). A Bobův živák z devadesátýho čtvrtýho na Spartě byl pro mě první vopravdovej velkej koncert. Zlatý devadesátý. Ze songů jsem poznal jen Jokermana, ale stejně to bylo vynikající. Od tý doby jsem Boba viděl mockrát (a s postupem času odpadávali všichni kámoši, kteří ho kdysi taky poslouchali se mnou a taky na něj nedali dopustit, že jo Georgi, Máro a Dejvide). I naposledy v Sazce. Jo, Bob tam byl vopřenej o klávesy, chraplákem deklamoval svý nesmrtelný songy a ve vzduchu bylo pořád cejtit, že on je Legenda, Stvořitel a Nedotnutelnej Bob Alias. Tentokrát jsem songy poznal všechny. A tak teď oceňuju plným počtem hvězd, že ten starej skunk má pořád ještě touhu a potřebu psát songy. Dokud žije, píše a hraje starej chraplavej Bob, tak je všechno v pořádku a svět se točí správným směrem. A proboha nechtějte po něm aby byl nějak progresívní, nebo jinej, nebo snad dokonce něco jako hm... brr... zlatej slavík nebo co, nebo aby si ty klávesy pověsil na krk jako jiný progresívní pseudoumělci - no to už by přece nebyl ten starej dobrej Bob. Tak Bobe, deklamuj v klidu dál, my věrný ti to stejně vždycky sežerem.

P.S.: a jestli zase přijedeš do Prahy, prosím, vyber si něco malýho - třeba Lucerna Music Bar - víš, v tom našem podivným líným kotlíku se zasmrádlou gulášovou polívkou spíš na modly kašleme, ale pár věrnejch se nás přece jen vždycky najde... no jo, ale kolik nás je takovech, že jo?

Audiotéka

line

na xplaylistu najdete

line

127103 alb

27408 kapel

13665 komentářů

4268 recenzí

11935 uživatelů

Recenze

line

Escape 80 %

Bratři - Escape

Bratři totiž zjevně nechtěli zcela kopírovat předchozí formáty tvůrčích přístupů z dřívějška. Zvukový design postupně zaměřili...

The First Fifty Years (4LP) 80 %

ABBA - The First Fifty Years (4LP)

Abby třicet osm písní. Skalní fanoušci jistě brzy odhalí podobnost nikoli čistě náhodnou s kompilací "The First Ten Years", která vyšla...

Mordyjé 90 %

Mirek Kemel - Mordyjé

Mirek Kemel natočil tři autorská alba se svou kapelou, v níž mimo jiné působí i herec Vladimír Javorský (ten sólově vydal podařený...

The Night the Zombies Came 70 %

Pixies - The Night the Zombies Came

Zdá se, že rockoví veteráni Pixies mají na vyhledávání talentovaných basistek opravdu čich. Po Kim Deal, která se vydala na sólovou...

Djesse Vol. 4 (Deluxe Edition) 90 %

Jacob Collier - Djesse Vol. 4 (Deluxe Edition)

Jacob Collier na svém kontě už šest cen Grammy a stejný počet nominací, stále ještě nepatří mezi ty největší hvězdy hudební scény....

Let’s Make A Summer 80 %

Dežo Ursiny - Let’s Make A Summer

The Beatmen a The Soulmen, respektive The New Soulmen, ve které se druhá z těchto formací krátce před rozpadem proměnila, se věnuje u labelu...

line
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace