Britské metalové vlně z přelomu sedmé a osmé dekády se brzy dostalo rázné odpovědi zpoza oceánu, především pak ze západního pobřeží Spojených států. Tamější kapely přišly s hudbou rychlejší, agresivnější a přitom neméně technicky ambiciózní. Debut Metallicy sice vyšel v době, kdy se ještě termín thrash metal nepoužíval, ale základní znaky nového subžánru už bezezbytku splňoval. Kill 'Em All je nahrávka hrubá, vonící sklepem a undergroundovou špínou, zároveň ale už představuje kapelu s vyhraněnou vizí, hráčsky i autorsky vyzrálou.
Chceme-li identifikovat všechny inspirační zdroje, z nichž Metallica čerpala při vytváření svého osobitého stylu, ideální pomůckou je dvojalbum coverů Garage Inc. z roku 1998. Ale i bez něho lze z alba Kill 'Em All bez potíží vyčíst, jak obrovský vliv měli na raný rukopis skupiny třeba Motörhead. Ozvěna jejich surového vysokorychlostního rock'n'rollu je slyšet v zavilém riffování skladeb Hit the Lights (Metallice vždy záleželo na tom, aby start desky měl pořádné grády), Whiplash nebo Metal Militia, zatímco členitější kompozice The Four Horsemen či Phantom Lord zase navazují spíše na britské heavy metalové kolegy. A že to kapele šlape ve středních tempech stejně dobře jako v thrashových sypačkách, zase dokazují dodnes kultovní Jump in the Fire nebo Seek & Destroy.
Skladatelským motorem jsou v kapele jednoznačně James Hetfield s Larsem Ulrichem, v některých případech ovšem pouze přepracovali skladby kytaristy... číst dále
Britské metalové vlně z přelomu sedmé a osmé dekády se brzy dostalo rázné odpovědi zpoza oceánu, především pak ze západního pobřeží Spojených států. Tamější kapely přišly s hudbou rychlejší, agresivnější a přitom neméně technicky ambiciózní. Debut Metallicy sice vyšel v době, kdy se ještě termín thrash metal nepoužíval, ale základní znaky nového subžánru už bezezbytku splňoval. Kill 'Em All je nahrávka hrubá, vonící sklepem a undergroundovou špínou, zároveň ale už představuje kapelu s vyhraněnou vizí, hráčsky i autorsky vyzrálou.
Chceme-li identifikovat všechny inspirační zdroje, z nichž Metallica čerpala při vytváření svého osobitého stylu, ideální pomůckou je dvojalbum coverů Garage Inc. z roku 1998. Ale i bez něho lze z alba Kill 'Em All bez potíží vyčíst, jak obrovský vliv měli na raný rukopis skupiny třeba Motörhead. Ozvěna jejich surového vysokorychlostního rock'n'rollu je slyšet v zavilém riffování skladeb Hit the Lights (Metallice vždy záleželo na tom, aby start desky měl pořádné grády), Whiplash nebo Metal Militia, zatímco členitější kompozice The Four Horsemen či Phantom Lord zase navazují spíše na britské heavy metalové kolegy. A že to kapele šlape ve středních tempech stejně dobře jako v thrashových sypačkách, zase dokazují dodnes kultovní Jump in the Fire nebo Seek & Destroy.
Skladatelským motorem jsou v kapele jednoznačně James Hetfield s Larsem Ulrichem, v některých případech ovšem pouze přepracovali skladby kytaristy Davea Mustainea, který ještě před vydáním desky z kapely po dramatické roztržce odešel a pomalu už spřádal plány na zformování konkurenčních Megadeth. Kirk Hammett, jenž obsadil jeho místo, se do tvůrčího procesu zatím nestačil zapojit, zato basák Cliff Burton na debutu svůj autorský příspěvek má, a to v podobě zvukově neortodoxní instrrumentálky Anesthesia (Pulling Teeth).
Ne všechno je na prvotině skupiny dotaženo k dokonalosti, rezervy jsou slyšet především v Hetfieldově štěkavém vokálu, který zní místy ještě poněkud uskřípnutě. Také celková zvuková fazóna drtivému tlaku následujících nahrávek něco dluží, na druhou stranu ten lehce garážový odér má také svoje kouzlo. Slyšíme tu kapelu dychtící dobýt svět a posunout metalový kánon zase o kus dál. O tuhle dravou a do jisté míry naivní spontanietu každá kapela dříve či později přijde s tím, jak přibývá zkušeností, profesionality, taktizování. I Metallicu to čeká, ale na Kill 'Em All zatím dospělost bůhvíjak neřeší a ženou se lačně vpřed.
25.04.2020 - 10:35 | Meca76
Debutové album Metallicy patrí k základným pilierom thrash metalovej muziky. Veľkolepé dielo,ktoré ma nikdy neomrzí počúvať ! :)
Pre mňa najlepšími skladbami je pätica songov Whiplash, Seek & Destroy, Hit the Lights, The Four Horsemen a Motorbreath.
PS: Najlepší thrash metalový debut všetkých čias !
18.07.2019 - 19:46 | Jack Bauer
Na tohle album jsem si musel po skvělém černém albu dlouho zvykat, ale pak jsem tomu přišel na chuť a nejlepší skladbou se pro mne stala The Four Horsemen, kterou jsem si pouštěl stále dokola. Další skvělá skladba, díky níž se mi toto album pak zalíbilo byla Seek & Destroy.
04.05.2012 - 23:33 | DarthArt
Jako nejeden metalista jsem prožil několikaleté období, kdy jsem poslouchal furt Metalliku, jenom Metalliku a fanaticky jsem zbožňoval zase Metalliku. Nevím, jestli se po letech ukázalo, že tato muzika není přesně to ono, co mám nejvíc rád, nebo jsem se prostě tak strašně přeposlouchal, že už těch klasických pět desek nemůžu nikdy slyšet bez mírně alergické reakce, je však pravdou, že v posledních pěti letech si každé album Metalliky poslechnu tak jednou za rok a bohatě to stačí. V těch šílených letech, kdy jsem každou desku slyšel snad denně, jsem nejméně sahal po Kill ´em All, protože i když to na svou dobu byl velký mazec a najde se tu i pár sakra přitažlivých songů (Hit the Lights, Motorbreath, Pulling Teeth, Whiplash), ty ostatní mi nikdy nešly tak úplně pod nos, i když řada z nich je považována za naprostou klasiku (Seek and Destroy, The Four Horsemen, Metal Militia, Jump in the Fire). Ze stejné doby mě mnohem víc baví Show no Mercy od Slayer nebo o něco mladší debut Kreatoru - Endless Pain.
21.02.2012 - 11:10 | V.Silver
Nemůžu si pomoct, ale debut Metallicy mě prostě nikdy neoslovoval - nebýt "Seek & Destroy" a Cliffova sóla "Anesthesia" (které mě baví čím dál tím míň), tak bych ho ani neměl ve své hudební knihovně :)