Jedna z nejvýraznějších skupin seattleské scény Alice In Chains již od loňského roku skládala a nahrávala své šesté studiové album "Rainier Fog", které má být především poctou žánru grunge. Zároveň se jedná o třetí nahrávku v čele se zpěvákem Williamem DuVallem, se kterým se muzikanti vůbec poprvé vrátili z Los Angeles právě do Mekky grunge - Seattlu.
Hned po letmém poslechu novinky je zřejmé, že kapela nenechala nic náhodě a svou poctu žánru pojala velmi tradicionalisticky. Název "Rainier Fog" nejenže odkazuje na seattleskou horu Mount Rainier, ale hudebně je nahrávka esencí grunge bez příkras a zbytečných experimentů. Prostě žánrovka jaksepatří. Navíc skladatelsky nápaditá, produkčně vymazlená a zahraná s nadhledem protřelých veteránů.
Úvodní pecka "The One You Know" vlastně nabízí vše, co máme na Alice In Chains rádi. Těžké riffy Jerryho Cantrella, kalný, bahnitý až sabbathovský zvuk a depresivní DuVallův vokál, z něhož sem tam probleskne Layne Staley, první zpěvák skupiny. Skladbu Cantrell prý napsal v době smrti Davida Bowieho, což náladu singlu silně ovlivnilo.
Grungeovým skvostem je titulní píseň "Rainier Fog", jejíž náboj je tak intenzivní, až mrazí. Zásluhu na tom nemá nikdo jiný než geniální Cantrell a jeho božská kytara. Skladba vzdávající hold již zmíněné tamní scéně by klidně mohla být její novodobou hymnou. Nic lepšího v rámci žánru v posledních letech nikdo nenapsal. V textu se Cantrell vrací také ke... číst dále
Jedna z nejvýraznějších skupin seattleské scény Alice In Chains již od loňského roku skládala a nahrávala své šesté studiové album "Rainier Fog", které má být především poctou žánru grunge. Zároveň se jedná o třetí nahrávku v čele se zpěvákem Williamem DuVallem, se kterým se muzikanti vůbec poprvé vrátili z Los Angeles právě do Mekky grunge - Seattlu.
Hned po letmém poslechu novinky je zřejmé, že kapela nenechala nic náhodě a svou poctu žánru pojala velmi tradicionalisticky. Název "Rainier Fog" nejenže odkazuje na seattleskou horu Mount Rainier, ale hudebně je nahrávka esencí grunge bez příkras a zbytečných experimentů. Prostě žánrovka jaksepatří. Navíc skladatelsky nápaditá, produkčně vymazlená a zahraná s nadhledem protřelých veteránů.
Úvodní pecka "The One You Know" vlastně nabízí vše, co máme na Alice In Chains rádi. Těžké riffy Jerryho Cantrella, kalný, bahnitý až sabbathovský zvuk a depresivní DuVallův vokál, z něhož sem tam probleskne Layne Staley, první zpěvák skupiny. Skladbu Cantrell prý napsal v době smrti Davida Bowieho, což náladu singlu silně ovlivnilo.
Grungeovým skvostem je titulní píseň "Rainier Fog", jejíž náboj je tak intenzivní, až mrazí. Zásluhu na tom nemá nikdo jiný než geniální Cantrell a jeho božská kytara. Skladba vzdávající hold již zmíněné tamní scéně by klidně mohla být její novodobou hymnou. Nic lepšího v rámci žánru v posledních letech nikdo nenapsal. V textu se Cantrell vrací také ke dvěma již zesnulým spoluhráčům Laynu Staleymu a Mikeu Starrovi: "S vámi jsme tu sdíleli prostor, který již bude vždy napůl prázdný." Kapela ve Studiu X (dříve Bad Animals Studio) totiž nahrávala své eponymní album z roku 1995.
Kromě hymnických partů zaujme také pohodovější "Fly" s feelingem oproti zbytku desky odlehčenějším či slušná balada "Maybe". Největší devízou skupiny přesto zůstávají těžkotonážní kusy, které reprezentuje skvělá, téměř stoner metalová "Never Fade" s typickým alenkovským refrénem.
Alice In Chains měli ve volbě zpěváka DuValla štěstí. Comebackovým počinem "Black Gives Way To Blue" se jim povedlo navázat na úspěšné období devadesátých let a ani následující "The Devil Put Dinosaurs Here" nebyl vyložený krok do prázdna. Také novinka "Rainier Fog" pokračuje v nejlepším duchu kapely i grunge samotného a nabízí silný materiál s minimem slabých míst. Layne by byl pyšný.
23.10.2020 - 13:38 | Meca76
Hlavným problémom albumu Rainier Fog je to, že kapela sa nevie poriadne odraziť od dna až na samý vrchol hory, a neposkytne nám všetky svoje možnosti. Držia sa relatívne blízko základného tábora, dobre zásobeného, ale pohodlného stredu, ktorý sa vo veľkej miere vyhýba dynamike.