Když před dvěma roky Alex Turner a Miles Kane podruhé spojili síly na albu The Last Shadow Puppets, pojmenovali nahrávku "Everything You've Come to Expect" - "vše, co jste očekávali". V návaznosti na jejich prvotinu to byl trefný název. Po pětileté pauze od vydání posledního alba Arctic Monkeys přišel čas na následovníka výborného, na našich stránkách těžce podhodnoceného alba "AM". Ten je nyní tady a dal by se popsat ve zkratce jako "vše, co jste nečekali". Nahrávka "Tranquility Base Hotel + Casino" totiž má s předchozí tvorbou Monkeys jen pramálo společného a spíše by zapadla do konceptu The Last Shadow Puppets. Už nyní je jasné, že tohle album bude polarizovat fanouškovskou základnu mnohem víc než před lety "Humbug". Vyplatí se mu ale dát šanci.
"Tranquility Base Hotel + Casino" je album dospělé. Alex Turner & spol. už nejsou ti samí rozjuchaní mladíci, kteří chtějí jen honit holky a obrážet anglické kluby. Turnerův realismus sice dokázal tohle mladické běsnění prodat více než umělecky, ale nadešel čas se posunout. Pryč jsou zapamatovatelné melodie, kytarové riffy, v centru stojí sdělení a hlavně texty - již před vydáním byla nahrávka přirovnávána k tvorbě Serge Gainsbourga ("Histoire de Melody Nelson") či poslednímu albu "Pure Comedy" od Father Johna Mistyho. Přirovnání jsou to trefná, neboť u obou jde především o textové sdělení a "Tranquility Base Hotel + Casino" trochu působí jako zhudebněná poezie.
Hudebně tentokrát stojí někde mezi... číst dále
Když před dvěma roky Alex Turner a Miles Kane podruhé spojili síly na albu The Last Shadow Puppets, pojmenovali nahrávku "Everything You've Come to Expect" - "vše, co jste očekávali". V návaznosti na jejich prvotinu to byl trefný název. Po pětileté pauze od vydání posledního alba Arctic Monkeys přišel čas na následovníka výborného, na našich stránkách těžce podhodnoceného alba "AM". Ten je nyní tady a dal by se popsat ve zkratce jako "vše, co jste nečekali". Nahrávka "Tranquility Base Hotel + Casino" totiž má s předchozí tvorbou Monkeys jen pramálo společného a spíše by zapadla do konceptu The Last Shadow Puppets. Už nyní je jasné, že tohle album bude polarizovat fanouškovskou základnu mnohem víc než před lety "Humbug". Vyplatí se mu ale dát šanci.
"Tranquility Base Hotel + Casino" je album dospělé. Alex Turner & spol. už nejsou ti samí rozjuchaní mladíci, kteří chtějí jen honit holky a obrážet anglické kluby. Turnerův realismus sice dokázal tohle mladické běsnění prodat více než umělecky, ale nadešel čas se posunout. Pryč jsou zapamatovatelné melodie, kytarové riffy, v centru stojí sdělení a hlavně texty - již před vydáním byla nahrávka přirovnávána k tvorbě Serge Gainsbourga ("Histoire de Melody Nelson") či poslednímu albu "Pure Comedy" od Father Johna Mistyho. Přirovnání jsou to trefná, neboť u obou jde především o textové sdělení a "Tranquility Base Hotel + Casino" trochu působí jako zhudebněná poezie.
Hudebně tentokrát stojí někde mezi francouzskými sedmdesátkami a "Abbey Road" The Beatles. Zvuk celého alba zásadně ovlivnilo piano Steinway Vertegrand, na němž zmínění The Beatles také nahráli několik svých hitů a které Turner dostal ke svým třicetinám a složil na něm podstatnou část alba. Kytary tak tentokrát šly bokem a vůbec zbytek kapely zde v zásadě hraje spíše doprovodnou roli, přesto si místo v diskografii Arctic Monkeys zaslouží. Už jen z toho důvodu, že ukazuje schopnost celého tělesa se hudebně vyvíjet.
Pryč jsou také jakékoliv zapamatovatelné refrény či klasické struktury. "Tranquility Base Hotel + Casino" je konceptuální deska, která představuje dystopickou vizi, v níž lidstvo opustilo Zemi a žije na Měsíci. V místě, kde američtí astronauté Neil Armstrong a Buzz Aldrin poprvé přistáli, byl postaven hotel s kasínem a v baru do toho nenápadně vstupuje barová kapela v čele s Turnerem. Zapomeňte na rozjuchaný rock, nové písně jsou pomalé, samotná hudba, jakkoliv skladatelsky dotažená, na ploše celého alba plyne veskrze na stejné vlně a při nesoustředěném poslechu vám může přijít monotónní. Ale pokud jí věnujete čas, začne se postupně otevírat.
Jak už bylo zmíněno výše, zásadní důraz byl kladen na textovou stránku. Ona dystopická vize vychází z obav z toho, jaká mohou mít sociální média a vůbec moderní technologie negativní vliv na lidstvo. Ve "Four Out Of Five" jsou tyhle obavy prezentovány skrze frustraci z tlaku, který fanoušci dokážou vyvíjet na umělce, který pak je nakonec v depresích z konce kariéry. A Turner ví, o čem mluví. A rozvíjí téma dál v "She Looks Like Fun", kde jej znepokojují anonymní uživatelé, kteří umějí být dost nepříjemní ("Finally, there's a place where you can wag your tongue / Baby, but why can't we all just get along?"). Mobilní telefony, virtuální realita, online randění - v tom všem Turner vidí zlo budoucnosti a tyto technologie jsou inspiracemi pro příběhy, které jako by vypadly ze seriálu "Black Mirror".
Arctic Monkeys před vydáním alba nevypustili žádný singl, což je stále ještě spíše neobvyklá praxe, ale dává to smysl. "Tranquility Base Hotel + Casino" funguje ve vlastním čase a prostoru a vyložený hit na něm nenajdete. Nejlépe si jej vychutnáte v kuse. Nesedne každému a nebude fungovat za každé situace. Fanoušky si ale bezesporu najde. Jde o dotažené umělecké dílo, které bude právem tématem vášnivých diskuzí. Což Alexe Turnera příliš těšit nebude...
22.05.2018 - 14:40 | Acid3P
Prvé obrovské sklamanie roku 2018. Arctic Monkeys sa rozhodli zahodiť svoj nesmierny hitový potenciál a začali hrať podivné psychadelické blues.Výsledok je obrovská nuda, z ktorej ani jedna skladba nestojí za opätovné vypočutie. Táto cesta podobných kapiel by sa mohla nazývať aj brit rock syndrómom. Ten sa dá pozorovať vtedy, ak sa z garážovej primárne gitarovej kapely stane mainstreamová hviezda a po určitom čase dostane chuť na experimentovanie. Syndróm sme mohli spozorovať o.i. aj na Franz Ferdinand, Kaiser Chiefs, Editors, The National a pod. Bohužiaľ pri Arctic Monkeys je tento prerod momentálne najbolestivejší.