Steven Wilson - Grace for Drowning
Tracklist
- Disc 1: Deform to Form a Star
- 01. Grace for Drowning (2:06)
- 02. Sectarian (7:41)
- 03. Deform to Form a Star (7:51)
- 04. No Part of Me (5:45)
- 05. Postcard (4:29)
- 06. Raider Prelude (2:23)
- 07. Remainder the Black Dog (9:27)
- Disc 2: Like Dust I Have Cleared from My Eye
- 01. Belle de Jour (2:59)
- 02. Index (4:49)
- 03. Track One (4:16)
- 04. Raider II (23:21)
- 05. Like Dust I Have Cleared from My Eye (8:01)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Přestože pro mě Steven Wilson, frontman Porcupine Tree a lamač srdcí z Blackfield, není neznámým, jeho druhá sólovka působí jako obzvlášť živá voda. Tryská z ní energie natolik přirozená, že pokud se jejímu tlaku podvolíte, nebudete mít nějakou chvíli chuť pátrat po ničem novém.
Svými emocemi uklidňuje a působí jako terapie. Je jich v ní obsaženo velké množství, od těch nejklidnějších po ty nejvíce agresivní a rozbouřené. Nejprve jsem byl pohlcen těmi příjemnými a posléze mi do hlavy začaly lézt nálady chmurné až lehce schizofrenní. Výsledný efekt byl nepopsatelný.
Během poslechu jsem prošel fázemi klidu, sklíčenosti i maximálního vzrušení. To nejpodstatnější však čekalo na samém konci obou příběhů dvojalbové „Grace for Drowning“. Byla to rovnováha, klid a pocit vnitřního štěstí. Ano, možná to zní trochu přepjatě, ale v tomto případě přece jen platí, že čím lepší skladatel, tím hlubší dopad jeho hudba má.
Wilson zde pracuje se všemi známými znaky, které jeho hudbu provázejí. Přirozeně se nevyhýbá prolnutí s tvorbou Porcupine Tree ani Blackfield. Na jedné straně tu vystupuje romantická melancholie z Blackfield, na druhé pak rozervanost a dravost prvních jmenovaných. Bylo by však velmi laciné popisovat „Grace for Drowning“ jako konglomerát obou Wilsonových úspěšných jmen. Tahle deska je natolik osobitá, že přes všechny styčné body s výše zmíněnými, se od nich dokáže odlišit a být dalším plnohodnotným... číst dále
řadové album
2011
%
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
13.01.2012 - 11:13 | V.Silver
Musím se přiznat, že toto album mého nejoblíbenějšího interpreta a skladatele Stevena Wilsona mě baví podstatně méně než album předchozí. Když jsem minule naříkal nad svým dojmem, že tomu schází trocha toho srdíčka, tady budu zase naříkat nad tím, že sem toho svého černého a depresivního srdíčka dal Wilson možná trochu moc. Najdeme tu spoustu skvělých písniček a kompozic (abych rozlišoval např. mezi jednoduchými, ale vynikajícími "Postcards" a až artrockovým majstrštykem jako "Deform to Form a Star" nebo progresivním rockem nasáklou "No Part of Me"). Můžu směle doporučit k poslechu, ale pozor - toto album je vcelku podstatně jinde než předchozí "Insurgentes". Možná proto, že tady nenahrával bicí můj oblíbenec Gavin Harrison :) Ale nevadí, to je jenom takové moje hnidopišství ;)