I když slůvko post naznačuje určitou časovou prodlevu, není vlastně post punk o moc mladší, než hlavní britská punková vlna. Už velmi záhy si někteří muzikanti uvědomili, že její syrová energie se dá zužitkovat i v rafinovanějších hudebních strukturách, než jsou popěvky Ramones, The Damned nebo Sex Pistols. Tendence pašovat do rock'n'rollu umění nezmizely. Ale instrumentální virtuozita netrpělivé mlaďase nelákala, sebevzhlíživý art rock je nebavil, naopak rychlý, hlučný a jednoduchý punk ano. A tak už v roce, kdy vycházela zásadní punková alba, se zrodil dceřiný termín „ozdobený“ dnes tak zprofanovanou předponou post-. Za jednu z prvních desek tohoto těžko ohraničitelného žánru, který se v následujících letech plodně rozrostl do nejrůznějších směrů, je považován debut skupiny Wire nazvaný Pink Flag.
Písňové miniatury londýnské čtveřice (jen šest z jednadvaceti tracků má přes dvě minuty) se na první poslech liší od většiny produkce otřásající v té době britskou metropolí, přestože stavební materiál je často podobný. Na albu najdeme přímočaré punkové šrapnely Field Day for the Sundays, Surgeon's Girl (čeští pamětníci si možná vybaví cover Jasné páky s názvem Kousej), Mr. Suit nebo Different to Me. Vedle nich ale stojí i pomalejší, temnější skladby jako Reuters, Lowdown či Strange, v nichž zběsilý sprint nahrazuje soustředěnější naléhavost. V melodičtějších písních Fragile a Mannequin zase můžeme vycítit směrovku... číst dále
I když slůvko post naznačuje určitou časovou prodlevu, není vlastně post punk o moc mladší, než hlavní britská punková vlna. Už velmi záhy si někteří muzikanti uvědomili, že její syrová energie se dá zužitkovat i v rafinovanějších hudebních strukturách, než jsou popěvky Ramones, The Damned nebo Sex Pistols. Tendence pašovat do rock'n'rollu umění nezmizely. Ale instrumentální virtuozita netrpělivé mlaďase nelákala, sebevzhlíživý art rock je nebavil, naopak rychlý, hlučný a jednoduchý punk ano. A tak už v roce, kdy vycházela zásadní punková alba, se zrodil dceřiný termín „ozdobený“ dnes tak zprofanovanou předponou post-. Za jednu z prvních desek tohoto těžko ohraničitelného žánru, který se v následujících letech plodně rozrostl do nejrůznějších směrů, je považován debut skupiny Wire nazvaný Pink Flag.
Písňové miniatury londýnské čtveřice (jen šest z jednadvaceti tracků má přes dvě minuty) se na první poslech liší od většiny produkce otřásající v té době britskou metropolí, přestože stavební materiál je často podobný. Na albu najdeme přímočaré punkové šrapnely Field Day for the Sundays, Surgeon's Girl (čeští pamětníci si možná vybaví cover Jasné páky s názvem Kousej), Mr. Suit nebo Different to Me. Vedle nich ale stojí i pomalejší, temnější skladby jako Reuters, Lowdown či Strange, v nichž zběsilý sprint nahrazuje soustředěnější naléhavost. V melodičtějších písních Fragile a Mannequin zase můžeme vycítit směrovku ukazující k budoucím indie kytarovkám typu The Smiths.
Wire dokážou téměř s každou skladbou obměňovat svůj zvukový profil, na čemž má velkou zásluhu kytarista Bruce Gilbert. Připočtěmě rytmickou vynalézavost a nepřeslechnutelný groove (třeba Lowdown má úžasně chytlavý puls), kompoziční různorodost nebo střídmě využité ruchy a efekty, a výsledkem je pestrá (zároveň ale maximálně soudržná) nahrávka, která nedokáže nudit. Texty svou víceznačností dalece překračují běžný tématický okruh žánru, ale klackovitě obhroublý, napůl deklamovaný projev zpěváka Colina Newmana spolehlivě zahání případný intelektuální chlad. Sarkasmu je v něm ovšem požehnaně, dveře pro podobně radikální kverulanty jako The Fall nebo The Pop Group jsou otevřené.
Kromě toho, že Pink Flag zní dodnes svěže, zábavně a nadčasově, má album velkou zásluhu na tom, že punkový „převrat“ začal být vnímán jako něco dlouhodobě přínosného, nejen jako přechodný výraz sociální a generační revolty. Wire dokázali, že tahle muzika nemusí být zdaleka tak primitivní, jak se obecně soudilo, že její jednoduché principy mohou rozvíjet koncepční myšlení muzikantů nezatížené teď snahou o co nejdokonalejší zvládnutí nástrojů, že její animální syrovost nijak nevylučuje solidní intelektuální nadstavbu. Že po punkové explozi nezůstane jen spáleniště a suť, ale že na vyčištěných parcelách mohou vyrůstat budovy v nových, vzrušujících slozích.
14.04.2021 - 13:19 | Meca76
Napriek všetkému na vás „Field Day For Sunday“ prichádza ako banda lúpežníkov na amfetamínoch. Potom je bez mihnutia oka koniec. Vyhodený nabok, ako zapálený ohorok cigarety a nahradený výrazom „Three Girl Rhumba“. To všetko pripravuje pôdu pre zvyšok albumu. Na 21 slávnych tratiach frenetické tempo nepustí. Od „Reuters“ po „12 x U“ neexistuje plnivo. Aj po 49 sekundách má slovo „Commercial“ niečo naliehavého čo povedať.