Pink Floyd - Ummagumma
Tracklist
- Record one - live album
- Side one:
- 1. "Astronomy Domine" (Syd Barrett) 27 April 1969 8:32
- 2. "Careful with That Axe, Eugene" (Roger Waters, Richard Wright, Nick Mason, David Gilmour) 2 May 1969 8:49
- Side two:
- 3. "Set the Controls for the Heart of the Sun" (Waters) 2 May 1969 9:27
- 4. "A Saucerful of Secrets" (Waters, Wright, Mason, Gilmour) 27 April 1969 12:48
- Record two - studio album
- Side three:
- 1. "Sysyphus (Parts 1-4)" (Wright) 12:59
- 2. "Grantchester Meadows" (Waters) 7:26
- 3. "Several Species of Small Furry Animals Gathered Together in a Cave and Grooving with a Pict" (Waters) 4:59
- Side four:
- 4. "The Narrow Way (Parts 1-3)" (Gilmour) 12:17
- 5. "The Grand Vizier's Garden Party (Part 1: Entrance; Part 2: Entertainment; Part 3: Exit)" (Mason) 8:46
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Experimentujete buď z přetlaku imaginace, nebo když si nevíte rady. Ne, že by na důvodu vždycky závisela kvalita výsledku, v případě Pink Floyd a studiové části jejich dvojalba Ummagumma ale k bezděčnému zjevení geniality z nouzových pokusů nedošlo. Členové kapely se ve snaze vyzkoušet něco nového dobrovolně rozdělili na sólové autorské subjekty aby si pak spolu s Cimrmanem mohli říct: "Tudy ne, přátelé." Což se samozřejmě taky počítá. I negativní zkušenost se uloží a může se stát živnou půdou pro budoucí nápady.
Album je rozdělené na čtvrtiny, které jsou každá plně v režii jednoho z Pink Floyd. Čtyřdílný Sysyphus Richarda Wrighta a trojdílná The Grand Vizier's Garden Party bubeníka Nicka Masona jen potvrzují, že oba jsou v kapele sice nepostradatelní jako součást týmu, ale bez jeho opory upadají do průměru. Jejich kompozicím nemůžeme upřít zvukovou neobvyklost (na svojí dobu), ale jinak plynou po povrchu a jsou to spíš tápavá cvičení, než hotové skladby. Do jisté míry to platí i o pracích Waterse a Gilmoura, přesto je z nich cítit větší skladatelská jistota, která se v případě Watersovy koláže Several Species... nevylučuje ani s odvážným experimentováním. Znovu se ukazuje, že jsou to právě oni dva, kdo může nahradit Syda Barretta v roli tvůrčího motoru skupiny, ale ještě víc, že všichni čtyři fungují nejlépe jako vzájemně se ovlivňující kolektiv a že by své vklady neměli slepovat, ale mísit.
Není lepšího důkazu, než první,... číst dále
řadové album
1969
70 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
31.12.2016 - 18:53 | Yack1
Mnou jedno z nejméně oblíbených alb. První disc z dvoualba, živý záznam, je dobrý u mne na 70%, ale druhé album je tak na 30%. Již Wrightova první část Sysyphus je podprůměrná a z toho "Sysyphus part III", postavená na experimentálních zvucích neposlouchatelná. První Watersova skladba "Grantchester Meadows", ještě jde, ale ta druhá "Several Species..." je zase na hranici poslouchatelnosti a vlastně zbytečná. Největší naděje jsem vkládal do Gilmoura a jeho části The Narrow Way, ale toho, co jsem čekal, se mi dostalo až v jeho třetí "The Narrow Way, Pt. 3", která je možná i nejlepší na tomto druhém, studiovém albu. Poslední Masonův příspěvek The Grand Vizier's Garden Party v první části preludiem flétny a ve druhé zase ve většině skladby opět jen experimentem nahodile poskládaných zvuků. I když podstatně méně kakofonickým než "Sysyphus part III". Takže podtrženo, sečteno, podprůměr.