Čtvrté studiové album indierockové trojice Gossip z Washigtonu znamená v jistém smyslu vrchol jejich tvorby, což se rovná tomu, že nejeden jejich dosavadní fanoušek na ně definitivně zanevřel. Protože když se řekne kulervoucí, někdo drží ptáka a někdo se dívá dlouhým pohledem přes krátkou řeku a říká si: co je tohle za lásku? Širšímu publiku jsou otevřenější, zmizel indie šmírácký pláštík syrového zvuku a potlačovaných melodií, hrany se kulatí a tlustá bohyně má pravěký předobraz, opice a šipka.
Angažovaná lesbická umělkyně Beth Ditto vlastní všechno to, co má pořádná hvězda mít, tedy ta, která chce být na titulních stránkách bulváru, ale zároveň z ní má mejnštrym vítr: metr padesát, sto kilo a plnou hubu keců, které zazpívá tak vysoko, že i kastrátská aliance začne pochybovat. Jenže pochyby nejsou na místě, svět je podobně jednoduchý jako rytmika Gossip, která kolíkuje ring blyštivé kytaře a elastické smyčce vokálu.
Jsou tu písně, které se drží zpátky, jako když šmejdíte po gumičce kalhotek, ale s vertikálním pohybem otálíte, postupně uvolňované pižmo je dokonalá laboratoř smyslů, důkaz místo slibů; když bílá je bělejší, sexuální lobotomie se blíží ke konci. Love Long Distance. Basa i bicí jsou otočené k dance punku, nejlepší kolonka posledního desetiletí pro obstarožní fanoušky The Cure, kteří odmítli umřít i v tomto století, taneční a dancefloorové, happy slastné jako růžový vigvam černé... číst dále
Čtvrté studiové album indierockové trojice Gossip z Washigtonu znamená v jistém smyslu vrchol jejich tvorby, což se rovná tomu, že nejeden jejich dosavadní fanoušek na ně definitivně zanevřel. Protože když se řekne kulervoucí, někdo drží ptáka a někdo se dívá dlouhým pohledem přes krátkou řeku a říká si: co je tohle za lásku? Širšímu publiku jsou otevřenější, zmizel indie šmírácký pláštík syrového zvuku a potlačovaných melodií, hrany se kulatí a tlustá bohyně má pravěký předobraz, opice a šipka.
Angažovaná lesbická umělkyně Beth Ditto vlastní všechno to, co má pořádná hvězda mít, tedy ta, která chce být na titulních stránkách bulváru, ale zároveň z ní má mejnštrym vítr: metr padesát, sto kilo a plnou hubu keců, které zazpívá tak vysoko, že i kastrátská aliance začne pochybovat. Jenže pochyby nejsou na místě, svět je podobně jednoduchý jako rytmika Gossip, která kolíkuje ring blyštivé kytaře a elastické smyčce vokálu.
Jsou tu písně, které se drží zpátky, jako když šmejdíte po gumičce kalhotek, ale s vertikálním pohybem otálíte, postupně uvolňované pižmo je dokonalá laboratoř smyslů, důkaz místo slibů; když bílá je bělejší, sexuální lobotomie se blíží ke konci. Love Long Distance. Basa i bicí jsou otočené k dance punku, nejlepší kolonka posledního desetiletí pro obstarožní fanoušky The Cure, kteří odmítli umřít i v tomto století, taneční a dancefloorové, happy slastné jako růžový vigvam černé diskotéky. Ano, když Beth začne kvilkat v Pop Goes the World „úúúu/ úúúu“, je jasné, že Abba je původní asi jako první černoch utopený cestou do Ameriky.
Co na tom, že Beth vypadá jako němé orákulum svázané lepící páskou do kozelce, Veronika Bromová si obleče slídu a Beth pyžamo pro mentální těhulky, hlavní je myšlenka, ehm, hlavní je tanec (a sdělení). Ano, druhá polovina alba zpomaluje a chřípí napuštěné postpunkovou melancholií má výraznější rysy, jestli jsme chic, můžeme vyhledat Clinic, ale vokál veškerý smutek uzemní ránou bez milosti. Chápeme, proč se o nich psalo jako o garagerockové kapele, ale taky je nám jasné, že Music for Men navazují přesně tam, kde skončil jejich největší hit Standing in the Way of Control. Co dál? Co asi...
Sólová dráha Beth Ditto vyplavila zatím jen jedno EP, které spíš dokazuje, že půjde o nemastnou/nevlhkou cestou Roisín Murphy (viz Overpowered), což bychom měli obrečet. Teď by se hodilo něco o poševním sekretu a machistickém průklepu reality, ale řečeno s Beth: „You're so conventional it's comical/ how you always do the same thing.“ A to je svatá pravda. Nicméně. Sólová Beth kňourá: I Wrote the Book. Já spílám: write the fuck. Dámy prominou. (Nebo polknou.)
21.01.2013 - 11:12 | Vanillier
Rytmická melodická, lehce stravitelná deska, v níž si můžeme vychutnávat vokály zpěvačky, jež má hlas jako zvon. Trocha punku, trocha indie zamícháných chytře do vynikajícího koktejlu.