Tomahawk - Oddfellows
Tracklist
- 01. Oddfellows (3:30)
- 02. Stone Letter (2:52)
- 03. I.O.U (2:38)
- 04. White Hats/Black Hats (3:21)
- 05. A Thousand Eyes (2:40)
- 06. Rise Up Dirty Waters (3:06)
- 07. The Quiet Few (3:48)
- 08. I Can Almost See Them (2:36)
- 09. South Paw (4:00)
- 10. Choke Neck (3:51)
- 11. Waratorium (3:27)
- 12. Baby Let's Play _____ (2:43)
- 13. Typhoon (2:11)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Nikdo nemůže šokovat věčně, dokonce ani Mike Patton. Možná jsme si až příliš zvykli, že každý další kousek tohoto vysoce inteligentního pošuka bude nevyzpytatelně jiný a extrémní. Čtvrté album jeho formace Tomahawk takové není, ale nemusíme nad ním proto zívat. V porovnání s naprostou většinou rockových spolků se jedná pořád o mimořádně nápaditou, originální a dobrodružnou kolekci, která pakliže obsahuje nějaká klišé, jsou to spíš taková, která vymyslel sám Patton a teď s nimi eklektickým ale stále svěžím způsobem pracuje. Nejde o bezbřehé experimentování (k tomu Tomahawk stejně nikdy nesloužili), ale je tu cítit jistá ruka člověka, který ví, co chce. Oddfellows může být signálem, že Patton přechází od extenzivního k intenzivnímu hospodaření, tedy že kultivuje už obdělané, ale to v jeho případě znamená pořád zatraceně vysoké výnosy.
Patton a jeho kumpáni se probírají bohatým archivem výrazových poloh nejen ze své předchozí tvorby ale i z jiných šéfových projektů. Jeho nejslavnější štaci, tedy Faith No More, připomenou úderně rockové palby jako Stone Letter (ta má podobně přímočarý tah jako svého času Digging the Grave), South Paw nebo Typhoon, ulítlé divočiny typu Rise Up Dirty Waters odkazují k Mr. Bungle, hororově zlověstné zpomalovačky (A Thousand Eyes, I Can Almost See Them, Baby Let's Play) zase mají něco z fantomasovských „režisérských sestřihů" a celé je to v uvážlivém množství špikované popovými... číst dále
řadové album
2013
80 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
21.03.2013 - 9:29 | Rey
To je bez debat - Patton je geniální Mašíbl (pro neznalé magor-šílenec-blázen)a jako každej správnej mašíbl logicky musí trpět nadprodukcí, což je známkou toho, že mašíbl opravdu je. Vemte si třeba hlavního ideologa 50. let Těžkostravitelnýho Zdendu - jo toho divnýho bělovlasýho stařečka Zdeňka Nejedlýho - Klekí Petru = Velkýho bílýho učitele hlavní zločinecký organizace tohohle státu, která ještě v první čtvrtině jedenadvacátýho století má furt ty samý - pro normální jedince lidskýho druhu těžkostravitelný - ambice a valná většina diváků Krávovřesek jim to žere. Tak tenhle Klekí Petra - Velký Bílý Učitel co blil rudý hvězdy na žádost Rudýho bratrstva na počkání kdykoliv a kdekoliv, byl taky mašíbl co trpěl nadprodukcí - pustil se třeba do psaní biografie Bedřicha Smetany - psal jí několik let a když napsal pětistou stránku, zjistil, že se ještě ani nedostal k Smetanovu narození. Náš milej Bedřich tedy žádnou ideologicky narovnanou biografii naštěstí nedostal, protože to Klekímu Petrovi nechtěl logicky nikdo vydat a historici tenhle pokus raději přejmenovali na Dějiny českého pivovarnictví. To je názorná ukázka toho, co se stane, když jedna věc z triumvirátu magor-šílenec-blázen - přebije ty ostatní dvě.
S Pattonem je to ale jinak. Ten je mašíblem vzácně vyrovnaným. Když má puzení, tak prostě upeče sám, nebo s nějakou jinou - mnohdy čistě náhodnou - partou hezkej stříbrnej koláček, po jehož požití by Rudýmu bratrstvu garantovaně slezly nehty. Každej ten koláček páně Pattona je vynikající. I tenhle. Je z něj slyšet trochu podvědomý nostalgie po tom, že mu ti Fejti prostě chybí. No a co, nám chybí samozřejmě taky. Mám obecně rád všechny možný kostitřasy a hrkadla, alternativu ve všech podobách, nebráním se hřebelcování jakýmkoliv zrezlým, více či méně opelichaným drátěným kartáčem, ale tenhle Tomahawk je ze všech Tomahawků nejposlouchatelnější = drátěnej kartáč je zánovní a má nerezový štětiny s kulička z tvrzenýho polyethylenu na koncích. Nesedře vám tedy při aplikaci kůži zaživa, ale jen vás tak lehce a příjemně rozmasíruje. Je tedy logický, že tentokrát není ten Tomahawk tak vostrej, že nemá tolik zdobený topůrko symbolama pro volnej vstup do podsvětí a trofejní skalpy trochu pelichaj, ale dostat s ním mezi voči bych tedy fuckt nechtěl.
20.03.2013 - 7:50 | maxim
S Pattonem a fanoušky to bude pořád stejná písnička: když bude dělat nestravitelné psychařiny, budou lidi remcat, že se to nedá poslouchat, když bude dělat rockeřiny, budou zase nakrknutí, kdeže je génius. Ťuky ťuk.