Košatou písňovou epiku, s níž zazářili na desce Love Over Gold, vyztužili Dire Straits v další etapě ještě velkorysým zvukovým a aranžérským konceptem. Na albu Brothers in Arms otevřeli dokořán dveře prvkům „dospělého popu“ poloviny osmdesátých let a výrazně navýšili podíl syntezátorů a zvukových efektů, aniž by ovšem popřeli svá bluesová, folková a countryová východiska. Výsledkem se stala nahrávka, která následně zbourala světové hitparády a z kapely učinila přední stadionovou atrakci. Nahrávka nebývale pestrá jak co do nakousnutých stylů, tak co do témat a nálad.
Tatam je úspornost debutu i zvuková sevřenost předešlé kolekce. Mark Knopfler v součinnosti s koproducentem Neilem Dorfsmanem (podílel se už na nahrávání Love Over Gold) plně využívá možností studia, posluchače napínají okázalá intra, vedle kláves jsou hojně zastoupené dechy. Táhlé pasáže plné jímavé melancholie se střídají s odpichovými čísly, v součtu dokonce jemná náladotvornost nad úderným groovem vítězí. Kapela zabrousí tu do štiplavého rocku (Money for Nothing s vokálem hostujícího Stinga), tu do nestydatě chytlavého rockabilly (Walk of Life), vypůjčí si rytmickou houpavost reggae (Ride Across the River), countryové kytary (The Man's Too Strong) nebo funkově slapující baskytaru Tonyho Levina (One World).
Neméně široký rozptyl mají náměty písní, ačkoliv jeden má především ve druhé polovině ústřední postavení: válka a její dopady na lidské osudy. Podnět... číst dále
Košatou písňovou epiku, s níž zazářili na desce Love Over Gold, vyztužili Dire Straits v další etapě ještě velkorysým zvukovým a aranžérským konceptem. Na albu Brothers in Arms otevřeli dokořán dveře prvkům „dospělého popu“ poloviny osmdesátých let a výrazně navýšili podíl syntezátorů a zvukových efektů, aniž by ovšem popřeli svá bluesová, folková a countryová východiska. Výsledkem se stala nahrávka, která následně zbourala světové hitparády a z kapely učinila přední stadionovou atrakci. Nahrávka nebývale pestrá jak co do nakousnutých stylů, tak co do témat a nálad.
Tatam je úspornost debutu i zvuková sevřenost předešlé kolekce. Mark Knopfler v součinnosti s koproducentem Neilem Dorfsmanem (podílel se už na nahrávání Love Over Gold) plně využívá možností studia, posluchače napínají okázalá intra, vedle kláves jsou hojně zastoupené dechy. Táhlé pasáže plné jímavé melancholie se střídají s odpichovými čísly, v součtu dokonce jemná náladotvornost nad úderným groovem vítězí. Kapela zabrousí tu do štiplavého rocku (Money for Nothing s vokálem hostujícího Stinga), tu do nestydatě chytlavého rockabilly (Walk of Life), vypůjčí si rytmickou houpavost reggae (Ride Across the River), countryové kytary (The Man's Too Strong) nebo funkově slapující baskytaru Tonyho Levina (One World).
Neméně široký rozptyl mají náměty písní, ačkoliv jeden má především ve druhé polovině ústřední postavení: válka a její dopady na lidské osudy. Podnět k titulní Brothers in Arms, doprovázené originálním videoklipem využívajícím rotoskopie, vzešel z anglo-argentinského konfliktu o Falklandské ostrovy, píseň Ride Across the River pro změnu evokuje guerillové občanské války bující v té době v Latinské Americe, ale v obou případech, stejně jako ve skladbě The Man's Too Strong, stojí v centru pozornosti působivé příběhy jednotlivců, jejichž vnitřní pochody a traumata lze zasadit do jakýchkoli válečných reálií.
Autobiografické prvky má úvodní So Far Away, kde si za vyjádření stesku po vzdáleném partnerovi můžeme snadno dosadit osamělost muzikanta na koncertní šňůře, o něco těžší je rozklíčovat příběh jednoho krátkého milostného vzplanutí v písni Your Latest Trick, v níž Knopflerovy hořké verše doprovází výrazný motiv saxofonu a trubky bratří Breckerů. Naopak slova konejšivé Why Worry, balady s lehce hispánským nádechem, se bez hádanek obejdou, jejich přímočarost nesená tesknou melodií už ale nemá daleko k citovému vydírání. Tísnivá témata jsou v první polovině alba vyvážena i humorem, především v případě řízné Money for Nothing, kde si Knopfler utahuje ze závistivých prosťáčků, kteří považují mediálně úspěšné muzikanty za vyžírky. Ne tolik čtverácký jako hudba, ale přeci jen odlehčený je také text k hitovce Walk of Life oslavující ryzí pouliční muzicírování.
Dire Straits se na této desce rozkročili hodně doširoka, do jisté míry přijali za svou bombastičnost klipového věku, pod blyštivou slupkou ale zůstalo zdravé muzikantské jádro. Klávesové doplňky nejsou samoúčelné, rozvíjejí atmosféru skladeb a přidávají další vrstvy. Tam, kde bylo potřeba zdůraznit intimitu výpovědi (Your Latest Trick, Why Worry, Brothers in Arms), ustoupilo aranžérské velikášství do pozadí. Knopflerova parta si zkrátka bezbřehými možnostmi studia nenechala poplést hlavu a zůstala nohama na zemi s plnými kapsami silných nápadů. Ačkoli soudobá odborná kritika byla často jiného názoru, po letech je zřejmé, že kapela aktuálními „módními doplňky“ neupřela albu Brothers in Arms právo na nadčasovost.
18.05.2020 - 16:13 | Meca76
Ja to mám na rozdiel od niektorých z Vás trošku iné poradie prvých troch najlepších albumov od Dire Straits. Pre mňa je tento album od nich najlepší, na druhom mieste mám ich debut a až tretom je Love over Gold. To ale neznižuje na druhej strane nijak kvalitu všetkých troch výnimočne skvelých albumov. Veľké koncertné šlágre ako Money for Nothing, Walk of Life, či záverečná Brothers in Arms hovoria za všetko. Musím vyzdvihnúť okrem geniálnej Knopflerovej gitary aj skladby Why Worry, veľmi dojímavá a taktiež The Man's Too Strong a One World. Takže nakoniec všetko naj skladby. 100% vrchol kariéry u Dire Straits !
08.10.2017 - 6:41 | poutnik
Lidé, kterým se toto líbí
Další z lahůdkových alb, které ani po třiceti letech neztratily nic ze své síly. Dodnes mě Brothers In Arms a Why Worry dokážou spolehlivě dostat do kolen a Money for Nothing a Walk of Life z nich zase spolehlivě zvednout. Knopfler je prostě bůh. Tedy jeden z bohů.
08.02.2013 - 17:30 | minirock
Asi "nejhitovější" deska Dire Straits. Pro mě, jako nekritického fanouška D.S., je na pomyslném žebříčku jejich desek na třetím místě po jedničce a Love over Gold. Mark Knopfler zde předvedl své mistrovství v plné kráse.
26.11.2012 - 15:19 | Rey
V osmdesátkách pro mě bomba. Teď už jen nostalgie a vzpomínky na mariáš a filky v rychlíku Praha - Buděj(ovi)ce s přepřaháním trakce-diesel v Benešově a diesel-trakce v Táboře, Řízkův červenej walkman se stosedmatřicetkrát vohranýma Bratrama ve zbroji a kámoše z architektury co si podomácku barvili načerno i kapesníky, aby ukázali intelektuální nadřazenost nám ubohejm stavařům. Od tý doby jsem si to pustil už jen párkrát a vždycky raději z vinylu na starým gramci (CDčko zní jak ze sudu).
27.10.2012 - 1:31 | martin
Ta deska je vlastně skoro dokonalá. Pomineme-li vizáž kapely, která je esencí všeho, proč nenávidět módu osmdesátých let, obsahuje perfektní kombinaci hitovosti a písničkářství. Nechce se mi věřit, že mi bylo třináct, že tu desku šlo koupit o nějaké dva roky později v Supraphonu a že jsem ji poslouchal pořád dokola. Obzvlášť pecku Money For Nothing mimořádně nahlas a nejlepší na ní je první minuta. Ten nástup prostě nemá chybu. Brothers In Arms byla totálním hitem s počmáraným klipem. Ale i ostatní skladby mají drtivou sílu - taková The Man's Too Strong hovoří za všechny - ježí chlupy. Album obsahuje spoustu neuvěřitelně vychytaných aranžerských nápadů a Knopflerova kytara je i po letech famozní. Poslouchám doma ojetej vinyl po mnoha letech.. a jsem prostě nadšenej.