Sbohem, jazzové kombo, sbohem, folk-bluesová romantiko. O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat. Jeho způsob tvorby na něm prošel dramatickou proměnou a přes stabilně vysokou kvalitu předchozích desek je třeba konstatovat, že už takový kopanec potřeboval, pokud se písničkář nechtěl stát předvídatelným mazlíčkem stále stejného a stále konzervativnějšího publika. On sám si toho byl vědom a přátelské ale nesmlouvavé rozloučení s dosavadním producentem Bonesem Howem bylo jeho prvním krokem v zúčtování se zavedenými pořádky. Na druhou stranu tenhle pábitelský vagabund nehodlal měnit šatník podle diktátu současných hudebních trendů a tak není divu, že svépomocí produkovaná nahrávka plná fantaskních zvuků, rachotících perkusí a surreálných textů vydavatele z firmy Elektra dost vyděsila. Waits už ale neměl v úmyslu se jakkoliv podřizovat jejich představám a tak práskl dveřmi a nové útočiště nalezl u podstatně vstřícnějšího Chrise Blackwella a jeho značky Island.
Je trochu paradoxní, že Waitsova hudební i poetická imaginace se naplno utrhla ze řetězu teprve ve chvíli, kdy si přestal po putykách a zablešených noclehárnách hrát na bohémského beatnika a začal vést usedlý život s manželkou a tvůrčí partnerkou Kathleen Brennan. V tomto bezpečném přístavu dal nyní volný průchod své fascinaci bluesovým obrazoborcem Captainem Beefheartem nebo skladatelem a nástrojovým vynálezcem... číst dále
Sbohem, jazzové kombo, sbohem, folk-bluesová romantiko. O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat. Jeho způsob tvorby na něm prošel dramatickou proměnou a přes stabilně vysokou kvalitu předchozích desek je třeba konstatovat, že už takový kopanec potřeboval, pokud se písničkář nechtěl stát předvídatelným mazlíčkem stále stejného a stále konzervativnějšího publika. On sám si toho byl vědom a přátelské ale nesmlouvavé rozloučení s dosavadním producentem Bonesem Howem bylo jeho prvním krokem v zúčtování se zavedenými pořádky. Na druhou stranu tenhle pábitelský vagabund nehodlal měnit šatník podle diktátu současných hudebních trendů a tak není divu, že svépomocí produkovaná nahrávka plná fantaskních zvuků, rachotících perkusí a surreálných textů vydavatele z firmy Elektra dost vyděsila. Waits už ale neměl v úmyslu se jakkoliv podřizovat jejich představám a tak práskl dveřmi a nové útočiště nalezl u podstatně vstřícnějšího Chrise Blackwella a jeho značky Island.
Je trochu paradoxní, že Waitsova hudební i poetická imaginace se naplno utrhla ze řetězu teprve ve chvíli, kdy si přestal po putykách a zablešených noclehárnách hrát na bohémského beatnika a začal vést usedlý život s manželkou a tvůrčí partnerkou Kathleen Brennan. V tomto bezpečném přístavu dal nyní volný průchod své fascinaci bluesovým obrazoborcem Captainem Beefheartem nebo skladatelem a nástrojovým vynálezcem Harrym Partchem, začal se intenzivně zajímat o perkuse a to zdaleka nejen o ty běžně užívané. Na albu Swordfishtrombones je obsluhuje britský jazzový muzikant Victor Feldman a skladbám jako Underground, 16 Shells From a 30.6, Swordfishtrombone nebo Trouble's Braids právě všelijaké ty marimby, zvonce nebo bubny naplněné rýží dodávají tu přízračnou a lehce úchylnou atmosféru, do níž Waits chrlí a sípe své horečnaté texty.
Z barového povaleče a snílka se mění spíš v jakéhosi mefistofelského principála, hrdinové jeho písní se stále trmácejí po odvrácené straně světa, ta ale často ztrácí povahu romantické kulisy a mění se v groteskní výjevy z divokého snu. Underground předkládá strašidelnou vizi jakéhosi temného alternativního světa kdesi pod kořeny stromů, protagonista 16 Shells From a 30.6 blouzní o zbraních, vránách a pampeliškových stromech a nešťastník z bujného rokenrolu Down, Down, Down se řítí v objetí se samotným ďáblem rovnou někam do zatracení. Jiné skladby zůstávají podstatně blíž realitě, i v nich ale Waits ubírá na sentimentu a přidává na ironické štiplavosti. Dokonale vykreslený je jeho portrét zpustlého předměstí ve funébrmarši In the Neighbourhood s uválenými dechy a atmosférou těch nejsmutnějších Vánoc jaké si lze představit nebo návštěva zapadákova, kde zavřeli i tu poslední hospodu v tklivé baladě Town with No Cheer.
V tehdejší Americe aktuální téma traumat válečných veteránů má svou ozvěnu v písních Swordfishtrombone, Soldier's Things a možná i v recitovaném příběhu bývalého bouřliváka, nyní frustrovaného manžela Frank's Wild Years. Waits se ale stále dokáže i bezvýhradně dojmout, jak dokládá třeba kratičký lovesong Johnsburg, Illinois návodně pojmenovaný po rodišti jeho ženy, v němž jako by samým pohnutím sotva udržel tón. V závěru tísnivé námořnické lamentace Shore Leave pak ztracený někde v Indočíně touhou po své milované přímo skučí. Pestrý kaleidoskop nálad a emocí doplňuje i několik stručných instrumentálek: Dave the Butcher připomíná zvukovou kulisu nějakého pouťového obludária, Just Another Sucker on the Vine zase frivolní špacír po pařížském Pigalle.
Swordfishtrombones je skutečně podivná a matoucí skládačka vlivů, témat a bláznivých nápadů, alespoň pro nepřipravené fanoušky to ve své době musel být šok. Nicméně z dnešního pohledu, ve světle následujících, ještě bizarnějších nahrávek nepůsobí až tak radikálně. Waits nevymazal minulost a nezačínal zcela od nuly. Tradiční bluesové, folkové i jazzové vzorce jsou pod krustou aranžérských experimentů stále zřetelné a Waits-zvukový kutil zůstal podřízený Waitsovi-písničkáři. Právě ve spojení obou tkví dodnes neslábnoucí síla alba. Ze střetu poťouchlého instrumentálního kramaření, nespoutané představivosti a vytříbeného songwritingu vyšel Tom Waits silnější než kdy dřív.
29.10.2023 - 13:26 | jaryn
Tomíka Waitsů mám v oblíbených interpretech, poněvadž je to můj oblíbený interpret, kterého jsem si často pouštěl. Ale strávit (vcelku, bez nakrájení) třeba tohle album, je myslím úkol hodný... někoho jiného. Ahoj!
03.04.2021 - 23:54 | Meca76
Vďaka Swordfishtrombones , všetkej chvále Bohom náhodnosti a náhody, dostal Waits oboje, keď ukázal Aces Full Of Kings s nezáväzným pokrčením ramena a pokrčením Alfreda E. Newmana, vďaka čomu to vyzeralo ľahko, akoby sa tento osud šťastia čakal , akoby to robil stále. Možno o polnoci uzavrel pakt s diablom na križovatke alebo krvavú obeť v kukuričnom poli, krv vsakovala do bohatej čiernej pôdy, zatiaľ čo sa na ňu bez úsudku pozeral strašiak.
09.07.2019 - 17:25 | Acid3P
Priznám sa, dodnes nechápem obsesiu Michala Kaščáka v podobe Toma Waitsa. Jeho najväčším snom je priviesť ho na Pohodu. Tomovi som dal niekoľkokrát šancu a teraz sa ku mne dostal tento album vďaka rebríčku časopisu Uncut. Je to experimentálne? Je. Je to arytmické? Je. Je to nápadité a temné? Je. Tak prečo v tom neviem nájsť tú ospevovanú krásu? Skúsim, keď budem mať 50.
#161 Uncut Magazine - 200 Greatest Albums Of All Time
23.11.2011 - 12:33 | mArcElkrIz
Lidé, kterým se toto líbí
Stíny podivnejch postav se plouží v uličkách u nádraží i podél řeky, divné noční vzkřeky, opilá nádherná holka se čtveřicí očí a dřevěnou rukou, chlapík v buřince hrající melodii na starou kostru poválečný káry a řadu sklenic naplněných čímsi... Blues je vykostěno, jazz zavěšen po stromech v parku a hlas vypravěče se line z ampliónu, kanálu a nedalekého divadla. Beatnická duše prošla drtičkou a slepena byla ve znamení surrealismu a cirkusáckých virblů. Fanfáry a přípitky. Mistrovské.