Bez peří. Houpací koně. Xavier Baumaxa. Kieslowski. Tvrdý/Pomahač. To jsou všechny pěšiny, které nakonec Davida Pomahače dovedly k rozhodujícímu kroku natočit sólovou nahrávku. Do výsledného zvuku alba "Do tmy je daleko" promluvila velmi těsná spolupráce s Tomášem Havlenem (Zvíře jménem Podzim, Post-hudba a další). Elektronika však nikterak nebortí zaběhnuté Davidovo písničkářství, jen mu dodává další level, syrovost, přímočarost. Tato nahrávka je o hledání, spatření světla a objevování pozitivnějších zítřků (chvílemi zde problikává lyrická poetika Jaromíra Švejdíka).
S Houpacími koňmi a Xavierem prožíval Pomahač nekonečné vlny živelnosti a improvizace, s formací Kieslowski pak našel své typické výrazivo: komorní texty, jež často vyprávěly příběhy v ženském rodě. Poslední album "Mezi lopatky" s kapelou natáčel Jan P. Muchow. Možná tehdy Davidovi otevřel oči a ukázal mu, jak natočit popem ovlivněné skladby, ale zároveň si v nich zachovat svou tvář. Dnes David často vystupuje se svým synem Jáchymem, a tak "Do tmy je daleko" opět nepromlouvá příliš komplikovaným jazykem, jen kytary více doplňuje bublající elektronika a klávesy. Melodie jsou klenutější a napevno svázané s verši.
Když David Pomahač někde rozpráví o svých písních, často připomíná, že vše, co kdy napsal, odráží jeho život. Každý song tudíž bude navždy jeho součástí a na koncertech se k těmto etapám sebereflexe bude vracet. V tomto ohledu je... číst dále
Bez peří. Houpací koně. Xavier Baumaxa. Kieslowski. Tvrdý/Pomahač. To jsou všechny pěšiny, které nakonec Davida Pomahače dovedly k rozhodujícímu kroku natočit sólovou nahrávku. Do výsledného zvuku alba "Do tmy je daleko" promluvila velmi těsná spolupráce s Tomášem Havlenem (Zvíře jménem Podzim, Post-hudba a další). Elektronika však nikterak nebortí zaběhnuté Davidovo písničkářství, jen mu dodává další level, syrovost, přímočarost. Tato nahrávka je o hledání, spatření světla a objevování pozitivnějších zítřků (chvílemi zde problikává lyrická poetika Jaromíra Švejdíka).
S Houpacími koňmi a Xavierem prožíval Pomahač nekonečné vlny živelnosti a improvizace, s formací Kieslowski pak našel své typické výrazivo: komorní texty, jež často vyprávěly příběhy v ženském rodě. Poslední album "Mezi lopatky" s kapelou natáčel Jan P. Muchow. Možná tehdy Davidovi otevřel oči a ukázal mu, jak natočit popem ovlivněné skladby, ale zároveň si v nich zachovat svou tvář. Dnes David často vystupuje se svým synem Jáchymem, a tak "Do tmy je daleko" opět nepromlouvá příliš komplikovaným jazykem, jen kytary více doplňuje bublající elektronika a klávesy. Melodie jsou klenutější a napevno svázané s verši.
Když David Pomahač někde rozpráví o svých písních, často připomíná, že vše, co kdy napsal, odráží jeho život. Každý song tudíž bude navždy jeho součástí a na koncertech se k těmto etapám sebereflexe bude vracet. V tomto ohledu je aktuální počin ještě osobnější. Autor je zde čistě sám za sebe a odkrývá temnější okamžiky, kterými si v minulých letech prošel. V "Obvykle" tak melancholicky nahlíží na sebe samotného a smáčí se v odstínech deprese. "Za světlem" je proplesknutí a ujištění, že z každé temné břečky vede cesta ven do lepších zítřků. K tomuto tématu se pak vrací i závěrečná "Už jsem zapomněl", jež naznačuje, že občas je lepší zapomenout a odrazit se skokem do dalších dnů a nových výzev.
Těchto paralel balancování mezi tmou a světlem je na desce více. Ať už to jsou "Stíny", záblesky naděje v písni "Co bude dál" či její protipól v hutně gradujícím "Špinavým prádlu". "Do tmy je daleko" jakoby nepřímo opisuje cykly: existenciální kopance vám podrážejí nohy a vy znova a znova hledáte tu nevyšlapanou pěšinu z onoho bludiště, ze samoty k lásce, z deprese k radosti, z neštěstí ke štěstí a podobně. Tato optika je syrová, ohlodaná na dřeň, přímá obrazotvornost však zároveň prozradí vše. Je to působivá hra se stíny, světlem, intimitou a lidským vědomím.
"Do tmy je daleko" je dosud nejcivilnější deskou Davida Pomahače. Je to nahrávka celistvá a uhrančivě střídmá. Na nic si nehraje, nic neschovává. Navazuje na hudebníkovy předchozí zkušenosti a vykračuje nově objevenými směry, které jsou tak podobné těm, kterými jdeme my všichni.
08.06.2020 - 15:10 | rionka
Lidé, kterým se toto líbí
krásná deska, městská poesie. mně se to v poslední době pořád vrací. ulice, domy, světla, lidi... za okny v příbězích, který nejsou a nikdy nemůžou bejt tvý, zatímco bloumáš a cítíš se sám. ale víš že musíš dál. každej den to samý. s kým ses potkal, co jsi dělal? nevíš.
david v únoru někde řek dominikovi zezulovi, že písnička začne doopravdy dávat smysl až v momentě, kdy zanechá stopu v životě někoho jinýho. skoro citace nepřesná hehe. a já ten koncept naprosto chápu, protože pokaždé přesně rozpoznávám ty chvíle, kdy se song nebo deska začne navazovat na můj život, je to specificky krásnej proces, trvá to několik dní nebo i tejdnů, a pak to už nikdy není jako dřív, vroste ti to "tam" a je to jiný.
aneb INTIMNÍ VĚCI NEJDOU ŘÍCT NEPATETICKY. nevnímám to tak, že bych lezla davidovi do koupelny - do intimního prostoru, naopak; navazuje se mi to na mý vlastní příběhy. běžte si tu desku pustit, je krásná. strašně mě mrzí, že jsem prošvihla křest, snad někdy bude nějakej živák kolem brníčka.
19.05.2020 - 13:35 | Acid3P
Lidé, kterým se toto líbí
Rok 2019 patril Zvířeti, bude rok 2020 patriť Dávidovi Pomaháčovi? Veľmi intímna, ale zároveň hudobne obsiahla nahrávka plná malých nápaditých úlomkov, ktoré je radosť hľadať. Najpríjemnejšie prekvapenie roku 2020.
15.04.2020 - 10:17 | David Bátor
Velmi krásné a pozitivní album. 90%
01.03.2020 - 9:14 | Marek Kolařík
Lidé, kterým se toto líbí
Dal jsem tomu ještě pár poslechů a deska se postupem hezky otevírá. Pomahačova textová poetika je opravdu krásná a je nutné tomu dát potřebný prostor. Za mě určitě z českých desek letošního roku TOP!