Nevěřím. Letošní dvacetileté výročí od vydání majstrštyku Blood Sugar Sex Magik se obešlo bez pompézních oslav a tradičních zvyklostí? Bez okázale luxusní reedice s remasterovaným zvukem a pytlem bonusů, případně zlatou stříkačkou s pár gramy nejlepšího kalifornského heroinu pro nejvěrnější členy fanklubu? Škoda, zřejmě na sebe veškerou pozornost strhla příprava a vydání nového materiálu. Anebo se Kiedisovi nechtělo hrabat v minulosti?
Pamatujete. Začátek devadesátých, sobota podvečer, za sebou kačera, a jestli váš táta za něco stál, právě jste místo večerníčku sledovali na třetím kanále české televize (OK3) hudební pořad Dr. Heavy and Mr. Hard, převzatý z francouzského MCM. Že ne? A fousy, už vám rostou? Ještě že máte mě. Zlaté časy. Mlíko se zrovna přestalo prodávat v igelitových pytlíkách, telefon měl šňůru do zdi a čtyřmístné volací číslo, internet v nedohlednu a v ulicích to konečně přestávalo vypadat jako pár let po válce. Ke kámošům bohatších rodičů se chodilo koukat na voiceoverem dabované véháesky s filmy pozdějšího kalifornského guvernéra nebo s pornem, facebook byl stánek s pivem u rybníka a kdo měl anténu na MTV (a holku a martensky), byl královnou maturitního večírku.
Pupkem světa pro každého normálního teenagera byl Seattle, v kostkovaných košilích se chodilo i spát, a když se díky Kurtovi stal grunge přes noc pojmem a otevřel tvrdší muzice vrata mainstreamu, nebyl problém potkat na MTV nebo MCM (jehož... číst dále
Nevěřím. Letošní dvacetileté výročí od vydání majstrštyku Blood Sugar Sex Magik se obešlo bez pompézních oslav a tradičních zvyklostí? Bez okázale luxusní reedice s remasterovaným zvukem a pytlem bonusů, případně zlatou stříkačkou s pár gramy nejlepšího kalifornského heroinu pro nejvěrnější členy fanklubu? Škoda, zřejmě na sebe veškerou pozornost strhla příprava a vydání nového materiálu. Anebo se Kiedisovi nechtělo hrabat v minulosti?
Pamatujete. Začátek devadesátých, sobota podvečer, za sebou kačera, a jestli váš táta za něco stál, právě jste místo večerníčku sledovali na třetím kanále české televize (OK3) hudební pořad Dr. Heavy and Mr. Hard, převzatý z francouzského MCM. Že ne? A fousy, už vám rostou? Ještě že máte mě. Zlaté časy. Mlíko se zrovna přestalo prodávat v igelitových pytlíkách, telefon měl šňůru do zdi a čtyřmístné volací číslo, internet v nedohlednu a v ulicích to konečně přestávalo vypadat jako pár let po válce. Ke kámošům bohatších rodičů se chodilo koukat na voiceoverem dabované véháesky s filmy pozdějšího kalifornského guvernéra nebo s pornem, facebook byl stánek s pivem u rybníka a kdo měl anténu na MTV (a holku a martensky), byl královnou maturitního večírku.
Pupkem světa pro každého normálního teenagera byl Seattle, v kostkovaných košilích se chodilo i spát, a když se díky Kurtovi stal grunge přes noc pojmem a otevřel tvrdší muzice vrata mainstreamu, nebyl problém potkat na MTV nebo MCM (jehož vysílání kdoví proč občas přebírala ČT) v pravidelných rotacích nejenom Smells Like Teen Spirit, Even Flow nebo geniální Jesus Christ Pose, ale i spoustu jiných zajímavých kapel. Jednou z nich byli Red Hot Chili Peppers, kluci, kteří si pletli trenýrky s ponožkama.
Dr. Heavy and Mr. Hard byl klasický hard’n’heavy magazín, malá náplast pro ty, kteří neměli přístup k MTV, v té době poklad. Holky, fotbal, všechno muselo stranou. Klipy, rozhovory, záběry z koncertů, Nirvana měla díky Nevermind reportáž z každého uprdnutí, stejně jako pitomci z Metalliky, kterým zrovna vyšlo černé album s hadem v dolním rohu. Seattle, Faith No More, Rage Against the Machine a další a další. Tam jsme se seznámili.
Give It Away byla podaná ruka a já jim zobal z dlaně, love is free, love me, say hell yes. Neuvěřitelný groove, funkrockové třeštění, Kiedisovy štěkané rýmy a stejně energické černobílé video francouzského režiséra Stéphana Sednaouiho (Massive Attack, U2) s muzikanty natřenými stříbřenkou. Nesmrtelný song i nesmrtelné album, jak se záhy ukázalo. Jeden hit za druhým, past vedle pasti. Suck My Kiss s Fleovými ostrými funky údery a melodickými brejky musí znát i srnky v lese, Under the Bridge i pozpátku, bláznivá Sir Psycho Sexy, Breaking the Girl... Bylo mi šestnáct a nutně jsem potřeboval vypadat jako Kiedis. Chtěl jsem mít vlasy a tetování jako Kiedis, chtěl jsem zpívat jako Kiedis, chtěl jsem ženský, co měl Kiedis. A kdyby na to tenkrát přišlo, klidně bych mu pral i tu ponožku.
Každá nová deska Red Hot Chili Peppers s sebou přináší prohlášení, že všichni členové kapely jsou čistí jako lilie, že při nahrávání vládla neuvěřitelná pohoda a kluci že nebyli nikdy šťastnější, následovaná dovětkem, že u minulého alba to bylo trochu jinak. A pak jim věřte. Blood Sugar Sex Magik je ale deska, kdy jim věřit musíte. Nejenže je to vidět v černobílém dokumentu Funky Monks, který v průběhu nahrávání natočil Gavin Bowden, ale ona proklamovaná pozitivní nálada a čirá euforie ze skládání je z alba slyšet. Jako by se všichni zhluboka nadechli čerstvého vzduchu. Třeba mladíček Frusciante. Na předchozím albu Mother’s Milk se teprve rozkoukával a byl příliš svázaný respektem k Hillelu Slovakovi, ale na Blood Sugar Sex Magik už střílí ostrými a jeho nápady jsou stavebními kameny většiny songů. Už jsem jinde psal, že ten člověk musel vyměnit s ďáblem duši za talent. Jinak si totiž neumím představit, že mu v hlavě po několikaleté heroinové závislosti nezůstala fašírka, ale génius.
Jestli se na atmosféře nahrávání odrazila drogová umírněnost po předávkování Slovaka nebo zafungovala vzájemná, dosud neopotřebovaná interakce všech zúčastněných a genius loci vily iluzionisty Houdiniho, kde pod producentským dohledem Ricka Rubina deska vznikala, vám nepovím. Vzniklo ale nepřekonatelné album. Na Blood Sugar Sex Magik je všechno, co jste potřebovali k přežití adolescentního věku, dokonale vyvážený crossover hudební a crossover emoční, živočišná energie a punková nadrženost ještě převažují nad uhlazenými melodiemi, ale hlavně ta deska (kromě toho, že je skoro celá o sexu) je neuvěřitelně sexy. Nikdy dřív a nikdy potom už Peppers nezněli (a nevypadali) tak rajcovně, uvolněně a přitom přirozeně jako tady. Zlaté časy, říkám to pořád. Znáte to, jak songy z určitých let fungují jako spouštěče vzpomínek?
(Full Moon Magazine #18)
26.02.2021 - 14:54 | Acid3P
RHCHP objavili na piatom albume variabilitu a muzikálnosť. Akoby zobrali všetok ten nesúrodý bordel z predošlých albumov a pokúsili sa z toho vyťažiť najviac ako len ide. A že sa im to podarilo parádne! Už tu nie je len besný hard rock rachot, funk-rapové experimentovanie ale dokonca aj klasické pop-rockové komponovanie! Práve poznatok, že RHCHP vedia urobiť aj klasickú melancholickú skladbu, plus, že Kiedis vie normálne spievať a že dvojica Flea a Frusciante vedia naplno využiť svoju inštrumentálnu genialitu posunul kapelu do prvej ligy. Jediné, čo sa dá vytknúť tomuto albumu je zbytočne veľa skladieb. Pár zoškrtať a bol bola by to nepretržitá vlna hudobnej univerzálnosti.
09.07.2020 - 18:45 | Meca76
Blood Sugar Sex Magik je piate štúdiové album americkej rockovej skupiny Red Hot Chili Peppers. Téma albumu obsahuje sexuálne narážky a odkazy na drogy a smrť, ako aj témy žiadostivosti a nadšenia.
Album sa stal ich prelomovým trhákom a vytvoril niekoľko rádiologických hitov.
Under the Bridge bol najprv považovaný za jednu z tých piesní, ktoré „nezodpovedali štýlu“ kapely. Napísal ho Kiedis, keď premýšľal o závislostiach od heroínu a kokaínu vo chvíli, keď uveril, že je jeho najnižším bodom.
Blood Sugar Sex Magik začína niekoľkými rapovými skladbami s funkčným vystúpením - „The Power OF Equality“ a „If You Have Ask Ask“, pričom každá z nich je v porovnaní so silnejším materiálom albumu trochu nadradená a svetská.
Napriek niektorým nedostatkom je album nevyhnutnosťou pre všetkých vážnych rockových zberateľov, najmä tých, ktorí sa zaujímajú o jedinečný zvuk a fúziu. S Blood Sugar Sex Magik sa Chili Peppers vydali pripraviť najlepší album, na ktorý by si mali dlho pamätať, a tento cieľ určite dosiahli.
23.06.2012 - 20:44 | martin
Tohle album je geniální. Recenzi bych napsal stejnou, kdybych to uměl, úplně mě dostala zpět do roku 91. MCM a Suck My Kiss, bože to byly časy! Jo a funky normálně nesnáším...
20.02.2012 - 6:28 | mm42
Je to stale ich najlepsi album. Aj ked Californicaton bolo blizko.
Suck My Kiss!
22.01.2012 - 5:13 | henry
9 uz jen za Under the bridge a za vzpominkovou recenzi na koskaty kosile....
14.01.2012 - 14:20 | V.Silver
Půlka alba mě strašlivě baví, druhá mi nějak splývá v jeden chuchvalec. Za tu jednu, do které patří majstrštyky "Give It Away", "Suck My Kiss", "Breaking the Girl" nebo "Under the Bridge", dávám 70%. Tato deska je totiž neoddělitelnou součástí dějin rokenrolu.