Od kalifornských břehů znovu po čtyřech letech zavál pěkně mrazivý orkán. Vrátili se totiž američtí trashmetaloví velikáni Testament, jejichž novinka "Brotherhood Of The Snake" je již neuvěřitelným jedenáctým zářezem v diskografii. Mohou ještě po tolika letech vlastně mít co mluvit do současné žánrové scény? Netřeba dlouhého přemítání. Mají! To ostatně naznačili již na minulé desce "Dark Roots Of Earth", která patří k jejich vůbec nejlepším počinům. Svým nejnovějším albem "Brotherhood Of The Snake" však vysoce nasazenou laťku s přehledem překročili a spolu s ní naznačují, jak má thrashmetal v 21. století znít.
Chuck Billy u mikrofonu, Eric Peterson drtí spolu s Alexem Skolnickem kytary, Gene Hoglan obsluhuje ráznou rukou bicí a navrátilec Steve DiGiorgio doplňuje rytmiku svou baskytarou. Současná sestava americké party patří k těm nejsilnějším v historii skupiny. Mnohé fanoušky nepochybně potěšil příchod Steva DiGiorgia, který kapelu v roce 2004 opustil. Testament se před dvěma lety rozešli s jedním ze zakládajících členů Gregem Christianem, a DiGiorgio tak měl post opět volný. Jeho basové tvrzení rytmiky je i na novince slast poslouchat.
Snad ještě větší radost svým fanouškům dělá Chuck Billy, který působí i ve svých čtyřiapadesáti letech za mikrofonem jako dravá šelma schopná roztrhat vše, co mu stojí v cestě. Za doprovodu kousavě riffujícího dua Skolnick/Peterson vyznívá jeho hlas stále hladově a agresivně. Navíc má... číst dále
Od kalifornských břehů znovu po čtyřech letech zavál pěkně mrazivý orkán. Vrátili se totiž američtí trashmetaloví velikáni Testament, jejichž novinka "Brotherhood Of The Snake" je již neuvěřitelným jedenáctým zářezem v diskografii. Mohou ještě po tolika letech vlastně mít co mluvit do současné žánrové scény? Netřeba dlouhého přemítání. Mají! To ostatně naznačili již na minulé desce "Dark Roots Of Earth", která patří k jejich vůbec nejlepším počinům. Svým nejnovějším albem "Brotherhood Of The Snake" však vysoce nasazenou laťku s přehledem překročili a spolu s ní naznačují, jak má thrashmetal v 21. století znít.
Chuck Billy u mikrofonu, Eric Peterson drtí spolu s Alexem Skolnickem kytary, Gene Hoglan obsluhuje ráznou rukou bicí a navrátilec Steve DiGiorgio doplňuje rytmiku svou baskytarou. Současná sestava americké party patří k těm nejsilnějším v historii skupiny. Mnohé fanoušky nepochybně potěšil příchod Steva DiGiorgia, který kapelu v roce 2004 opustil. Testament se před dvěma lety rozešli s jedním ze zakládajících členů Gregem Christianem, a DiGiorgio tak měl post opět volný. Jeho basové tvrzení rytmiky je i na novince slast poslouchat.
Snad ještě větší radost svým fanouškům dělá Chuck Billy, který působí i ve svých čtyřiapadesáti letech za mikrofonem jako dravá šelma schopná roztrhat vše, co mu stojí v cestě. Za doprovodu kousavě riffujícího dua Skolnick/Peterson vyznívá jeho hlas stále hladově a agresivně. Navíc má ulehlejší zabarvení než v mládí, což k heavy zvuku nové desky skvěle pasuje. Dobrou práci odvedl i zatím nepříliš známý producent Juan Urteaga, který může být metalovým fanouškům znám z práce na zatím posledním albu Machine Head "Bloodstone & Diamonds". Pomocnou ruku podal také Andy Sneap, který s kapelou spolupracuje již od roku 1999. Ten se postaral o výsledný mix a mastering.
Novinka má drtící tempo od prvního momentu, kdy se rozezní titulní skladba "Brotherhood Of The Snake". Skladby, jako je tato, musí zákonitě potěšit každého fanouška žánru. Vražedné tempo bez náznaku oddechu, sekaný vokál, mohutné ikonické riffy i valivá rytmika a mohutný refrén. Na výborný otvírák však navazuje ještě větší pecka "The Pale King", která jen rozvíjí vyjmenované přednosti. Úvodní nabušené trio uzavírá další klenot "Stronghold". Se vším respektem k thrashmetalovým titánům, kteří v roce 2016 vydali novinkové nahrávky - takového zvuku prostě žádný z nich nedosáhl.
Každá další skladba disponuje sebevědomými riffy i originálním nápadem. Občas Testament zabrousí i do melodičtějších poloh ("Seven Seals", "Black Jack"), aniž by výrazně uhnuli z nastaveného tempa nahrávky. Nic ani vzdáleně podobného baladě rovněž na desce nenajdeme. U všech deseti skladeb se jede s nohou na plynu až u podlahy. Pětačtyřicet minut tak příjemně odfrčí a najednou je konec. Pak si jen z té šílené jízdy upravit rozcuchané vlasy a pustit si tuhle thrashovou parádu znovu.
28.08.2020 - 22:55 | Meca76
Čo je veľmi pozitívne na „Brotherhood Of The Snake“, je ponúkaná odroda. Toto nie je dvojrozmerné trápenie, kde rýchlosť, postoj alebo ťažká drážka dominujú na úkor všetkého ostatného. Všetky tieto prvky sú dobre zastúpené, spolu s uspokojivou vrstvou melódie a dokonca aj mierne progresívnym prehnutím, pokiaľ riffy menia smer relatívne často, rovnako ako tempo a úroveň agresie rastie s útokom.
Mojim favoritom je jednoznačne druhá skladba v poradí The Pale King, ale aj celok na mňa pôsobí veľmi pozitívnym dojmom - 93%!