Metallica dospívá rychlým tempem. Rozdíl mezi debutem a o rok mladší deskou Ride the Lightning je markantní a svědčí o všestranném růstu a velkých ambicích, kterým už garážová syrovost a přímočarost nestačí. Za přispění producenta Fleminga Rasmussena vykouzlila Metallica v jeho kodaňském studiu Sweet Silence podstatně plastičtější a důraznější zvuk, ještě důležitější je ale samozřejmě posun, jaký nastal ve skladatelských a interpretačních schopnostech kapely. Tady se promítl především vklad v hudební teorii nejzběhlejšího baskytaristy Cliffa Burtona, který se s hlavní autorskou dvojicí Hetfield-Ulrich podílel na šesti z osmi skladeb.
Místo důrazu na pekelná tempa, charakteristická pro album Kill 'Em All, sází teď kalifornský kvartet na promyšlenější aranže a epičtější, dramatičtější kompozice. I tentokrát sice dojde na zběsilé thrashové kvapíky v podobě úvodní Fight Fire with Fire nebo Trapped Under Ice, to nejzajímavější se ale odehrává v méně zaťatých tempech, přičemž snížená rychlost tu paradoxně znamená ještě větší průraznost. Písně Ride the Lightning, For Whom the Bell Tolls nebo Creeping Death vděčí za svůj drtivý účinek právě rozvážnějšímu ale o to efektivnějšímu tahu na branku. Za příklad kompoziční vyzrálosti zase může posloužit závěrečný instrumentální opus inspirovaný dílem H. P. Lovecrafta The Call of Ktulu. Zdaleka nejde jen o sled jednotlivých poslepovaných segmentů ale o skladbu s promyšlenou... číst dále
Metallica dospívá rychlým tempem. Rozdíl mezi debutem a o rok mladší deskou Ride the Lightning je markantní a svědčí o všestranném růstu a velkých ambicích, kterým už garážová syrovost a přímočarost nestačí. Za přispění producenta Fleminga Rasmussena vykouzlila Metallica v jeho kodaňském studiu Sweet Silence podstatně plastičtější a důraznější zvuk, ještě důležitější je ale samozřejmě posun, jaký nastal ve skladatelských a interpretačních schopnostech kapely. Tady se promítl především vklad v hudební teorii nejzběhlejšího baskytaristy Cliffa Burtona, který se s hlavní autorskou dvojicí Hetfield-Ulrich podílel na šesti z osmi skladeb.
Místo důrazu na pekelná tempa, charakteristická pro album Kill 'Em All, sází teď kalifornský kvartet na promyšlenější aranže a epičtější, dramatičtější kompozice. I tentokrát sice dojde na zběsilé thrashové kvapíky v podobě úvodní Fight Fire with Fire nebo Trapped Under Ice, to nejzajímavější se ale odehrává v méně zaťatých tempech, přičemž snížená rychlost tu paradoxně znamená ještě větší průraznost. Písně Ride the Lightning, For Whom the Bell Tolls nebo Creeping Death vděčí za svůj drtivý účinek právě rozvážnějšímu ale o to efektivnějšímu tahu na branku. Za příklad kompoziční vyzrálosti zase může posloužit závěrečný instrumentální opus inspirovaný dílem H. P. Lovecrafta The Call of Ktulu. Zdaleka nejde jen o sled jednotlivých poslepovaných segmentů ale o skladbu s promyšlenou strukturou a vývojem, důmyslně pracující s jednoduchým ústředním motivem a jeho obměnami.
Do arény riffů ostrých jako břitva také kapela častěji vpouští výrazné melodie, ať už se promítají do Hetfieldova stále se zlepšujícího zpěvu nebo do Hammettových kytarových sól. Podstatně pestřejší je i škála nálad, s nimiž Metallica pracuje. Máme tu čítankovou metalovou baladu v podobě písně Fade to Black gradující od teskně akustické první poloviny po zanícené sólování v závěru, stejně jako nekompromisně navztekané převyprávění odchodu Izraelitů z Egypta v Creeping Death. Podmanivě zlověstná atmosféra hemingwayovské For Whom the Bell Tolls nepramení jen z uvozujícího vyzvánění zvonů, ale skupina jí cílevědomě rozvíjí v průběhu celé písně.
Na albu Ride the Lightning dochází nejen k hudební i ideové emancipaci samotné kapely ale i metalového žánru jako takového. Všichni čtyři členové se rychle mění z nadšených vlasatých elévů s prázdnými kapsami ve zkušené a úspěšné profesionály. Thrash metal v jejich podání přestává být jen soutěží kdo bude rychlejší a drsnější (přesto je album Ride the Lightning drsné až až) a stává se respektovaným hudebním projevem, při kterém můžete provozovat zuřivý headbanging ale i žasnout nad vytříbenou formou, do níž Metallica dokáže svůj animální vztek přetavit.
07.05.2020 - 13:16 | Meca76
Metallica týmto albumom po úspešnom debute doslova šokovala metalový svet, (ako keby sa otočila o 360 stupňov) keď ako prvá kapela na svete vytvorila na začiatku albumu takzvané úvodné intro v podobe zlovestnej akustickej figúre. S týmto introm skupina inšpirovala dalších vyše 3000 kapiel. Tento album po zbesilom debute mala najväčší vpliv aj na thrash metalovú scénu v podobe prvej metalovej balady( Fade to Black) vôbec na svete. Dodnes sa z tohto albumu predalo vyše 12 miliónov kusov po celom svete a stále si drží vysoký štandart nielen u metalových fajnšmekrov.
U mňa najviac z tohto albumu boduje pätica skladieb a to: Fade to Black, For whom the Bell tolls, Creeping death, The Call of ktullu a Ride the Lightning.
28.10.2019 - 12:48 | onetwo
Album bez slabšieho miesta, z každého songu by mohol byť parádny singel, ale album je fungujúci aj ako celok. Obľúbené skladby vybrať ťažko, snáď radšej obľúbené pasáže - úvodná vybrnkávačka, skvelý riff v titulke, For Whom The Bell Tols, Fade To Black záverečné sólo atď.
04.05.2012 - 23:49 | DarthArt
Moje (a zdaleka nejen moje) nejpocitovější deska Metalliky. Legendární akustické intro, legendární songy, legendární zvuk a atmosféra, tady je koncentrováno úplně všechno, co člověka táhne zpátky do období, kdy se thrash metal teprve pořádně formoval a kdy se neočekávaně objevovaly první albové perly pozdějších legendárních a titánských kapel. Kdysi i dnes z desky mám nejradši celou první i druhou stranu a pokud mě chcete donutit říct úplně největší lásky z Ride the Lightning, pak první (a nejlepší) velká metallikovská instrumentálka The Call of Ktulu, kultovní For Whom the Bell Tolls, úvodovka Fight Fire With Fire a samozřejmě fantastická hymna Creeping Death. Nezapomenutelná jsou pak také úžasná kytarová sóla, která prošpikovala celou tuhle desku, která je jedním z nejkrásnějších manifestů uvolněnosti, kreativity a nezkrotnosti raného období thrash metalu.
21.02.2012 - 11:15 | V.Silver
Oldschool thrash jak má být. Splašenej Ulrich za bicíma tomu paradoxně dodává drive a celý to hezky šlape a velice dobře se poslouchá - perly typu "The Call of Ktulu", "Creeping Death", "For Whom the Bells Tolls" nebo "Fade to Black" se nesmazatelně zapsaly do historie metalu.