Styl, který si Arcade Fire vytvořili na prvních dvou deskách, je snadno rozpoznatelný, což je samo o sobě u dnešních kytarových kapel unikum. Má ale také dostatečně neostré hranice, což kapele umožňuje svobodně expandovat do různých směrů a přitom si uchovat charakteristické znaky. Právě takhle se představují na třetím albu The Suburbs. Jsou to pořád oni, ale netočí se v kruhu. Jak pěvecký projev Wina Butlera, tak i celá kapela se zdají být civilnější, jejich smutky jsou méně teatrální (nebudu ale předstírat, že právě takové mi trošku nechybí) a útoky na city posluchače méně přímočaré. Následkem toho může být cesta k tomuto albu delší, ale je stejně štědře odměněná jako dřív. Zatímco jak Funeral, tak Neon Bible mohly fungovat i při roztržitějším poslechu (tím vůbec neříkám, že byly povrchnější), The Suburbs vyžaduje větší spoluúčast a svoje poklady vyjevuje postupně.
Tematicky propojené příběhy a momentky z prostředí periférie texaského města Woodlands, kde bratři Butlerové vyrůstali, jsou více rozkročené stylově i pocitově. Emocionální náboj alba se slévá jakoby ze tří směrů: jedním jsou z minulosti dobře známé srdcerváčské pády do propastí duše (Rococo, City with No Children, Suburban War), zvýrazněná je ale i folkovější poloha s mocnou náloží nostalgie (The Suburbs, Wasted Hours), což zase z druhé strany kompenzují nadupané rychlovky jako Empty Room, kterou zpívá Régine Chassagne na pozadí feedbackového vlnobití,... číst dále
Styl, který si Arcade Fire vytvořili na prvních dvou deskách, je snadno rozpoznatelný, což je samo o sobě u dnešních kytarových kapel unikum. Má ale také dostatečně neostré hranice, což kapele umožňuje svobodně expandovat do různých směrů a přitom si uchovat charakteristické znaky. Právě takhle se představují na třetím albu The Suburbs. Jsou to pořád oni, ale netočí se v kruhu. Jak pěvecký projev Wina Butlera, tak i celá kapela se zdají být civilnější, jejich smutky jsou méně teatrální (nebudu ale předstírat, že právě takové mi trošku nechybí) a útoky na city posluchače méně přímočaré. Následkem toho může být cesta k tomuto albu delší, ale je stejně štědře odměněná jako dřív. Zatímco jak Funeral, tak Neon Bible mohly fungovat i při roztržitějším poslechu (tím vůbec neříkám, že byly povrchnější), The Suburbs vyžaduje větší spoluúčast a svoje poklady vyjevuje postupně.
Tematicky propojené příběhy a momentky z prostředí periférie texaského města Woodlands, kde bratři Butlerové vyrůstali, jsou více rozkročené stylově i pocitově. Emocionální náboj alba se slévá jakoby ze tří směrů: jedním jsou z minulosti dobře známé srdcerváčské pády do propastí duše (Rococo, City with No Children, Suburban War), zvýrazněná je ale i folkovější poloha s mocnou náloží nostalgie (The Suburbs, Wasted Hours), což zase z druhé strany kompenzují nadupané rychlovky jako Empty Room, kterou zpívá Régine Chassagne na pozadí feedbackového vlnobití, nebo Month of May připomínající některé toxické rock'n'rolly Primal Scream. Většinou ale v jednotlivých písních registrujeme více než jednu z těchto poloh a dojem tak zůstává barevný i celistvý zároveň. Milým zpestřením jsou také osmdesátkové reminiscence v podobě elektropopového beatu v Half Light II (No Celebration) či Sprawl II (Mountains Beyond Mountains).
The Suburbs tedy v žádném případě není jednotvárná deska a jak bylo řečeno, citově exponované momenty a závratné melodie, i když jsou nenápadnější, jí rovněž nechybí. Ani obavy z toho, že se Arcade Fire budou čím dál víc zhlížet ve stále nablýskanějších a pompéznějších aranžích, se nepotvrdily. Jejich zvukový arzenál se sice rozšiřuje a spojení barokní pop zůstává v jejich případě relevantní, ale smysl pro vyváženost a kouzlo nedokonalosti neztratili. Album je logickým pokračováním těch předchozích. Nepopírá je, spíš rozvíjí, a i když "Pohřeb" už asi zůstane nepřekonaný, je to hlavně tím, že byl první, než že by za ním oba následovníci výrazněji zaostávali. Mýty o syndromu druhé, třetí, bůhvíkolikáté desky se Arcade Fire netýkají.
30.10.2017 - 8:28 | vishnar
Dlouho jsem otálel s poslechem Suburbs. Snad proto, že se všude kolem mě neslo, jak je to skvělá deska a já se bál, abych nebyl nepříjemně překvapen. Netuším, trvalo to ale pár let a nakonec jsem se odhodlal. Ale hle - je to skvělé album. Nejoblíbenějším stále zůstává Funeral (to už je moje srdcovka), ale tohle mám hned na druhém místě. Všechny skladby stojí za pozornost.
Nejlepší skladby: The Suburbs, Ready to Start, Rococo, City with No Children.
17.09.2015 - 11:51 | mimomisu
Nezmínit pilíře desky "We Used To Wait" a "Ready to Start", když už v recenzi zazní snad všechny ostatní songy, je trošku mimo :) Stejně tak, jako tvrdit, že Funeral je nejlepší deska ze všech tří do té doby vydaných (EP nepočítám)
26.01.2012 - 14:13 | pedroforelle
Lidé, kterým se toto líbí
Nejlepší album Arcade Fire,naprosto dokonalé.