Třicet let, to už není věk junáka ani dospívajícího člověka, to je plnohodnotný dospělý člověk, schopný se postarat o sebe i o své blízké. Tublatanka si už také dávno vyřešila své vnitrokapelní problémy a v současné sestavě Maťo Ďurinda, Juraj Topor a Peter Schlosser šlape jak dobře namazaný stroj. Tenhle fakt je velmi dobře rozpoznatelný i na tomto nosiči. Tři lidé na pódiu zde zvládají to, co by mnohé kapely sotva dokázaly v pěti, energií srší jako leckteří o polovinu mladší interpreti a hraje jim to velmi dobře.
Program ke třiceti letům byl samozřejmě složený jako průřez celou kariérou formace od začátků až po žhavou současnost. Formace stále hýří nápady, vydává nové písně, točí videoklipy, což zdůrazňuje i zde v proslovech mezi písněmi.
Jelikož se jedná o živou nahrávku, na které nejsou patrny žádné velké studiové zásahy a editace, občas se objeví nějaká chybička nebo nedoraz - viz refrén "Ja sa vrátim" a výšky, které Ďurinda nevyzpíval. Ze začátku mu chvíli trvá, než se dostane do obvyklé hlasové pohody, ale to při náročných pěveckých partech není nic nenormálního. V legendární "Dnes" dává už všechny falzety levou zadní a bez větších výkyvů pokračuje až do samého konce bezmála dvě a půl hodiny trvajícího představení.
V něm dostal prostor na výdech pouze ve zhruba desetiminutovém sólu pro bicí nástroje a baskytaru, během kterého Peter Schlosser paličkami vťukával melodii na struny baskytary a spolu... číst dále
Třicet let, to už není věk junáka ani dospívajícího člověka, to je plnohodnotný dospělý člověk, schopný se postarat o sebe i o své blízké. Tublatanka si už také dávno vyřešila své vnitrokapelní problémy a v současné sestavě Maťo Ďurinda, Juraj Topor a Peter Schlosser šlape jak dobře namazaný stroj. Tenhle fakt je velmi dobře rozpoznatelný i na tomto nosiči. Tři lidé na pódiu zde zvládají to, co by mnohé kapely sotva dokázaly v pěti, energií srší jako leckteří o polovinu mladší interpreti a hraje jim to velmi dobře.
Program ke třiceti letům byl samozřejmě složený jako průřez celou kariérou formace od začátků až po žhavou současnost. Formace stále hýří nápady, vydává nové písně, točí videoklipy, což zdůrazňuje i zde v proslovech mezi písněmi.
Jelikož se jedná o živou nahrávku, na které nejsou patrny žádné velké studiové zásahy a editace, občas se objeví nějaká chybička nebo nedoraz - viz refrén "Ja sa vrátim" a výšky, které Ďurinda nevyzpíval. Ze začátku mu chvíli trvá, než se dostane do obvyklé hlasové pohody, ale to při náročných pěveckých partech není nic nenormálního. V legendární "Dnes" dává už všechny falzety levou zadní a bez větších výkyvů pokračuje až do samého konce bezmála dvě a půl hodiny trvajícího představení.
V něm dostal prostor na výdech pouze ve zhruba desetiminutovém sólu pro bicí nástroje a baskytaru, během kterého Peter Schlosser paličkami vťukával melodii na struny baskytary a spolu s Jurajem Toporem předvedli, že hnací motor kapely - rytmika - je vyladěn na ten nejvyšší výkon. Potěšila přítomnost skladby "Loď do neznáma", kterou v roce 1988 natočil kvartet Uherčík, Ďurinda, Griglák a Horváth. I když Ďurinda vzpomněl na bývalé členy formace, je velká škoda, že ani při takovémto okamžiku se nikdo z nich na pódiu neobjevil. V souvislosti s nedávnou smrtí Ďuro Černého by to bylo obzvlášť milé.
Jako vítaná delikatesa vystoupení zapůsobila smyčcová formace Adventure Strings, která svým nasazením zdánlivě připomíná Apocalypticu. Chlapci hráli výborně, obzvlášť v srdceryvné baladě "Matka", proto jejich účast pouze během posledních čtyř písní základního setu vyzněla poněkud rozpačitě. Měli dostat příležitost hrát alespoň polovinu koncertu.
Většina záznamu pochází z vystoupení, které proběhlo 13. listopadu 2013 v brněnské hale Vodova. Jde z něj opravdu spousta energie, je vidět, že hraní a zpěv bratislavskou trojku opravdu baví a hráli by klidně ještě dál. Záznam je natočen v HD kvalitě na dvacet kamer a režisér Petr Kašpar na něm pracoval víc než rok. Přesto ale nosič ještě dlouho čekal na vydání, což zapříčinily problémy s hledáním vydavatelství.
Celkový dojem je tedy určitě kladný, ale na závěr přece jenom ještě jedno slovo do pranice. Nezasloužila by si kapela formátu Tublatanky s takovou historií a kvalitou alespoň jeden opravdu pořádný koncert v hale s velkoplošnou projekcí, hosty, světelnými a pyroefekty, velkým pódiem? Protiargumentem může být, že jde kapele především a jenom o muziku a ostatní pozlátko má na druhém místě. Při shlédnutí jubilejního koncertu, během kterého je větší část projekce schovaná za bicími nástroji a jediným pyroefektem je ohňostroj sršící z kytary, to ale vrtá v hlavě...
Komentáře