Kieslowski - Mezi lopatky
Tracklist
- 01. Doteky (4:52)
- 02. Obraz (3:40)
- 03. Snad (3:15)
- 04. Srdce (5:13)
- 05. Postele (3:43)
- 06. Orange Box (1:55)
- 07. Jinde (3:05)
- 08. Sever (3:32)
- 09. Ve větru (3:26)
- 10. Normadie (6:10)
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Duo Kieslowski spolu s Janem P. Muchowem představilo recept, jak natočit sakra dobrou desku. Na přelomu ledna a února odjeli do Normandie, zavřeli se na dva týdny do domu na pobřeží a tvořili. Materiál, který vzešel z větru a deště, zpracovali na album Mezi lopatky – překvapení letošního podzimu. Už od prvního úderu do kláves je jasné, jak mimořádná deska je. Kieslowski se nebáli jít ještě o krok dále a ponořit se ještě hlouběji do vlastního nitra. Obnažené pocity ventiluji střídmě a upřímně, což je asi nejvíce znát v úvodní skladbě Dotyky a v baladě Ve větru. Zatímco Dotyky jsou úvodem do intimity nefungujícího vztahu, kdy z lásky zbyly jen doteky dýkou mezi lopatky a kocovina, v písni Ve větru se řeší, zda spolu zůstat, či odejít. V podobném duchu se nesou i další písně, které jsou mikropříběhy o potkávání se, míjení, loučení i nevyřčených vyznáních. Nakonec však přes všudypřítomnou melancholii vše končí vyrovnáním se s osudem a závěrečná skladba Normandie vyznívá optimisticky.
Hlasy Marie Kieslowski a Davida K. Pomahače se doplňují podobně jako jin a jang, jeden bez druhého nedá ani ránu. Spolupráce s Muchowem se taky vyplatila, basová linka dodává písním temnější odstín a je znát příklon do lehce indiepopových vod – což není na škodu, naopak. Napadá mě, že kdyby polský režisér Krzysztof Kieślowski ještě žil a znal své jmenovce, možná by ke své barevné trilogii přidal barvu čtvrtou, tmavě modrou.
Recenze vyšla v... číst dále
řadové album
2014
80 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
15.03.2020 - 13:18 | Marek Kolařík
"...nemůžem zpátky, mezi ty listy, mezi řádky..."
Kieslowski jsem začal sledovat díky singlu Andělská a pak jsem si snad několikrát za sebou pouštěl živý koncert, který v rámci programu Radia Wave tahle dvojice hrála.
Právě album Mezi lopatky patří od tohoto dua k nejoblíbenějším. Mám takový pocit, že právě zde krásně dozrála jejich hudba. Kompozice jednotlivých skladeb působí minimalisticky, což dává velký prostor textům a krásným dvojhlasům Davida a Marie.
Album nelze poslouchat kdykoli. K tomu se člověk musí opravdu zastavit, udělat si kávu nebo čaj, lehnout a poslouchat.
27.12.2018 - 14:44 | Yack1
Lidé, kterým se toto líbí
Děkuju Ježíšku. Sice jsi mi opět přinesl další mikinu a tričko, kterých mám plnou skříň a z dvaceti CD a tří knížek, co jsem si napsal, zbylo skóre 2+1. Přesto jsem spokojen a děkuji. Kieslowski jsem sledoval již dlouho, ale až teď mám konečně celé CD. A myslím, že se hned v mé audiotéce zařadí do TOP 20. Což je z cca 2.500 titulů dobré, ne?
Album Mezi lopatky se mi trefuje do mé melancholické nálady. Album plné bolestných pocitů z ne vždy fungujících vztahů. Plné pomalých tónů kláves, něžně vyprávějícího zpěvu (někdy až trochu moc folkového), akustické i elektrické kytary. Kolekce nadprůměrných skladeb orámovaná vynikající úvodní skladbou „Doteky“ a závěrečnou, neméně skvělou skladbou „Normandie“. V Dotekách akustická kytara v úvodu mírně evokuje zvuk času, který zbývá nebo utíká. Potom se přidá elektrická kytara , kde kytara není sólový nástroj, ale nástroj podbarvující již tak smutnou atmosféru vztahu, který trvá, ale nikdo neví proč. V druhé skladbě „Obraz“, na chvilku dostaneme i trochu optimismu, naděje, že ne vše je tak úplně v prdeli i přes zlomená srdce. Tady je hudba Kieslowských asi nejblíže folku a připomíná mi písně z výběrů festivalových PORT. No to určitě nebyl záměr a asi jsem jediný na světě komu to tato skladba připomíná. Mimochodem začátkem 80tých let se mi to zdálo jako výborný nápad poslouchat folk a country (vydrželo mi to až do vojny).
Album pokračuje dalšími skladbami nesoucích se v stále stejných tématech, kde to ovšem rozhodně není na škodu a hudebně stále neklesá. Přes „Snad“ a „Srdce“ až po další pecku a tou jsou pro mne „Postele“, začínající vysokými tóny klavíru, poté kytarou a konečně trochu svižnější rytmikou, ale nenechte se zmást, dlouho to netrvá. Zpátky Vás to dokopá do melancholie a do těch postelí, „kde spávaj ostatní“ a to jak“ranění tak i opilí“.
Další „skladbou z Porty“ je sedmá „Jinde“. Ale i přesto je to opět skladba nadprůměrná a můj dojem vlastně stejně nic neznamená. Po další výborné„folkárně“se album chýlí ke konci a úrověň se zdvíhá až téměř k maximu. „Ve větru“ s krásnou kytarou a klavírem a opět mírně optimistickým textem. No a vše končí asi nejlepší skladbou „Normandie“. Zde opět dominuje klavír , později melodica a hlavně zde asi nejlépe zní unisono dvojhlas dvou hlavních protagonistů. Kytara dlouhými tóny ještě více natahuje pomalé tempo skladby a dovoluje Vám si plně vychutnat krásu hudby a talentu všech, kteří se na albu podíleli.