Iceage - New Brigade

Z potřeby nějaké větší senzace se v poslední době objevuje hodně nových kapel, které by prý měly spasit celou kytarovou scénu, nebo co… Jaká kytarová scéna? Ony kytary někdy umřely? Bullshit. Očekávání, že nižší kvantita zvýší kvalitu, je zatím prázdné.

Byli jednou čtyři dánští chlapečci, které zřejmě lego přestalo bavit, a tak si založili post-punkovou kapelu. Vyprávět tuhle pohádku dětem na dobrou noc by nebyla nejlepší volba – nejenže byste byli považováni za poněkud zastydlého milovníka osmdesátek (pokud vaši hlavu nezdobí trvalá a v televizi nejede Dallas z videokazet do přetržení pásky, není na tom nakonec nic špatného), ale neustálé post pomlčka punk je už nuda. Děti by sice usnuly, pro běžného posluchače je však tato charakteristika většinou nežádoucí. Iceage si toho jsou moc dobře vědomi.

Zapomeňte na editory, bílý lži a policejní organizace v uhlazené temnotě; žádný hypnotický baryton. Ten zpěvák vlastně ani zpívat neumí, zato bubeník je skvělý. Rozdíl mezi IceAge a podobnnýma kapelama, je ten, že se nesnažili udělat svou desku tak, jak by znít měla, ale jak chtějí, aby zněla, a nějaká originalita a věci kolem je moc nezajímají. Kdyby mi někdo řekl, že jde o zapomenutou kapelu z hlouby osmdesátých let, věřil bych mu. Tihle Dánové určitě poslouchají hodně Hüsker Dü, Bauhaus a od Joy Division mají nepochybně nejrdaši An Ideal for Living. IceAge umí být pěkně ostří a hodně rychlí. Deska dohraje za dvacet pět minut a naživo to stihnou ještě rychleji i s přídavkem. Live fast, die young. Vracíme se do doby, kdy Punk kámoše Posta neznal, k syrovému zvuku kytar, jednoduchým nápěvům a rychlým úderům paličkou. Že už to tady bylo? Samozřejmě. Stránky se slůvkem lyrics v odkazu se omlouvají za nepříjemnosti a nepoznané hudební vody zůstávají neobjeveny.

Jak se tedy Iceage vymykají záplavě stále dalších novinek? Připomínají neřízenou střelu, která zasáhne rychlostí zvuku. Probere vás, pokud marně šátráte v poličce na kafe, a přecedí se přes stěny reproduktorů až z Kodaně. Že už to tady bylo? Samozřejmě. Ale jméno liberijského válečného vůdce Joshuy Miltona Blahyiho a chlápka líbajícího kozu má na svých stránkách opravdu málokdo.