Mohlo by se zdát, že spojení s metalem se v případě Om "ideologicky" vylučuje. Tento žánr je nicméně tak široký, že mu nelze odpírat ani duchovní rozměr a tím zrovna nemyslím hry na metalové bohy, což je zavedený termín pro velikány klíčových heavymetalových kapel. Stejně tak platí, že metal není z podstaty žánru rychlý, tvrdý a krutě nekompromisní. Naopak. Pomalost je mu vlastní od samých počátků (a sousedství Black Sabbath a kapel, jako jsou Om, je nepopiratelné), agresivitu lze efektivně nahradit zatěžkaností a nekompromisnost nemusí znamenat, že se při setu vaší kapely zapotí všechna trička v sále.
Právě pomalejší a zatěžkanou hudbu vzývají fanoušci alternativní tvrděkovové scény. A spolu s ní jména, mezi nimiž prominentně figurují Al Cisneros, někdejší člen vlivných Sleep a dnes hlava Om, ale i producent Steve Albini, frontman Shellac a muž, který stojí za zvukem desek od kapel jako Manic Street Preachers, Neurosis nebo Pixies. Příjemné vzrušení zajistí i účast nového bubeníka Emila Amose z psychedelických Grails i hostování všestranného Roberta Lowa, který zde hraje na strunný nástroj tambura.
Pozornost si album nezískává střídáním motivů (o prvcích jako jsou sóla nemluvě - vždyť v Om ani nemají kytaristu!), ale jejich udržováním a pouze drobnými variacemi. Nejvýraznější spojkou s mateřským žánrem jsou šamansky repetitivní bicí a související rytmická podpora. Ač hrají s otevřenými kartami se znaky bubnů, baskytary a... číst dále
Mohlo by se zdát, že spojení s metalem se v případě Om "ideologicky" vylučuje. Tento žánr je nicméně tak široký, že mu nelze odpírat ani duchovní rozměr a tím zrovna nemyslím hry na metalové bohy, což je zavedený termín pro velikány klíčových heavymetalových kapel. Stejně tak platí, že metal není z podstaty žánru rychlý, tvrdý a krutě nekompromisní. Naopak. Pomalost je mu vlastní od samých počátků (a sousedství Black Sabbath a kapel, jako jsou Om, je nepopiratelné), agresivitu lze efektivně nahradit zatěžkaností a nekompromisnost nemusí znamenat, že se při setu vaší kapely zapotí všechna trička v sále.
Právě pomalejší a zatěžkanou hudbu vzývají fanoušci alternativní tvrděkovové scény. A spolu s ní jména, mezi nimiž prominentně figurují Al Cisneros, někdejší člen vlivných Sleep a dnes hlava Om, ale i producent Steve Albini, frontman Shellac a muž, který stojí za zvukem desek od kapel jako Manic Street Preachers, Neurosis nebo Pixies. Příjemné vzrušení zajistí i účast nového bubeníka Emila Amose z psychedelických Grails i hostování všestranného Roberta Lowa, který zde hraje na strunný nástroj tambura.
Pozornost si album nezískává střídáním motivů (o prvcích jako jsou sóla nemluvě - vždyť v Om ani nemají kytaristu!), ale jejich udržováním a pouze drobnými variacemi. Nejvýraznější spojkou s mateřským žánrem jsou šamansky repetitivní bicí a související rytmická podpora. Ač hrají s otevřenými kartami se znaky bubnů, baskytary a zpěvu, budí Om i tak lehkou nedůvěru kvůli tušenému paktu se silami mimo nám známý svět. Stejně jako se totiž rozkročují nad metalem jako takovým (v němž mají blízko odnožím jako doom a drone), fungují Om i vně náboženství - na spirituální rovině.
Om nejde o vytržení z každodennosti návalem sonických a vizuálních vjemů, ale o její obohacení pomocí hudby, s níž lze srůst. Přestože nezapře nepříjemné náznaky opakování, je "God Is Good" efektivní deskou k meditaci u šálku zeleného čaje. Tímto tvrzením však neručím za to, že ho při magičtějších momentech alba v transu nerozlijete.
PS: Již 2. února přijedou Om zaklínat publikum do pražského klubu Matrix. Jako host vystoupí Robert Lowe alias Lichens.
Komentáře