Ještě mám v živé paměti, jak se o Avenged Sevenfold mluvilo jako o nadějné metalové formaci, která může převzít otěže po Metallice, Megadeth, Panteře a dalších žánrových kolosech. V roce 2013 má však skupina na svědomí již šesté album a o žádných nováčcích už nemůže být ani řeč. Proroctví se tak vyplnilo a AS patří k tahounům moderního metalu spolu se Stone Sour, Lamb Of God či Trivium. Kalifornská skupina v čele se zpěvákem M. Shadowsem navíc k metalovým hrátkám přidává i příchuť pravého dřevního hardrocku, a tím vytváří opravdu líbivý recept pro velké množství fanoušků, které si za svou téměř patnáctiletou kariéru stačila vytvořit.
Na následovníka "Nightmare" museli příznivci čekat dlouhé tři roky, kdy si sestava dávala po nekonečných turné oddychový čas a prakticky na nějakou dobu její činnost úplně zamrzla. Album "Hail To The King" pak nahrávala a skládala poměrně dlouho (dle slov zpěváka téměř devět měsíců) a jeho narození se datovalo až na srpen letošního roku. Deska také obsahuje jednu personální novinku, a to účast nového oficiálního člena, bicmana Arina Ilejaye (již dříve však fungoval jako koncertní výpomoc) z metalcorové skupiny Confide. Ten nahradil zesnulého Jamese Sullivana, který zemřel v červnu 2010 ve věku 28 let, a následně vypomáhajícího Mikea Portnoye (jinak Dream Theater). Pojďme se ale podívat na novinku samotnou.
Jako první mohli fanoušci okusit stejnojmennou skladbu "Hail To The King", kterou... číst dále
Ještě mám v živé paměti, jak se o Avenged Sevenfold mluvilo jako o nadějné metalové formaci, která může převzít otěže po Metallice, Megadeth, Panteře a dalších žánrových kolosech. V roce 2013 má však skupina na svědomí již šesté album a o žádných nováčcích už nemůže být ani řeč. Proroctví se tak vyplnilo a AS patří k tahounům moderního metalu spolu se Stone Sour, Lamb Of God či Trivium. Kalifornská skupina v čele se zpěvákem M. Shadowsem navíc k metalovým hrátkám přidává i příchuť pravého dřevního hardrocku, a tím vytváří opravdu líbivý recept pro velké množství fanoušků, které si za svou téměř patnáctiletou kariéru stačila vytvořit.
Na následovníka "Nightmare" museli příznivci čekat dlouhé tři roky, kdy si sestava dávala po nekonečných turné oddychový čas a prakticky na nějakou dobu její činnost úplně zamrzla. Album "Hail To The King" pak nahrávala a skládala poměrně dlouho (dle slov zpěváka téměř devět měsíců) a jeho narození se datovalo až na srpen letošního roku. Deska také obsahuje jednu personální novinku, a to účast nového oficiálního člena, bicmana Arina Ilejaye (již dříve však fungoval jako koncertní výpomoc) z metalcorové skupiny Confide. Ten nahradil zesnulého Jamese Sullivana, který zemřel v červnu 2010 ve věku 28 let, a následně vypomáhajícího Mikea Portnoye (jinak Dream Theater). Pojďme se ale podívat na novinku samotnou.
Jako první mohli fanoušci okusit stejnojmennou skladbu "Hail To The King", kterou kapela do světa vyslala o nějaký čas dřív, a řekněme, že po prvních tónech se zklamání dostavit nemohlo snad u nikoho. Nabušený sound s heavy metalovým refrénem evokuje dobře míněnou poklonu žánru samotnému a rytmus skladby se vpaluje do kůže. Hodně chytlavá záležitost, která přinesla naděje na kvalitní desku. Následují však ještě daleko větší perly jako "Doing Time", "This Means War" a "Requiem", které jsou na albu seřazeny za sebou a vytváří spolu s titulní skladbou kovově pevné jádro celé desky a opravdový metalový klenot, kterým se Avenged Sevenfold dostanou do hlavy každému pravověrnému fanouškovi.
AS tentokrát nevsadili na moderní zvuk ani pop/rockové refrény, ale spíš na retro atmosféru a hard and heavy feeling, který je poznávacím znamením celé desky. Na jednu stranu může lehký kýč posluchače odradit (hlavně u písně "Requiem" a balady "Crimson Day"), ale na druhou stranu takto zkušeně vybroušenou metalovou nahrávku minimálně v letošním roce jen těžko něco předčí.
Srovnáme-li "Hail To The King" s úspěšnými deskami "Nightmare" či "City Of Evil", je novinka přece jen v lecčem jiná. Převažují zde hard rockové vlivy a zcela chybí zvuková spřízněnost a syrovost se zmíněnými Trivium, Stone Sour či Mastodon, kterými minulá alba zcela jistě oplývala. Cesta, kterou se Avenged Sevenfold nyní vydali, může být do budoucna určující a zásadní a pravděpodobně ovlivní i desky následující. Minusem pro náročnějšího posluchače může být tah kapely hrát co nejjednodušeji a nejchytlavěji, na "první dobrou". Vícerý intenzivní poslech tedy může po čase doznat trhliny a skladby začnou v refrénech otravovat svou povrchností.
Komentáře