...v té zemi běžel čas podle hodin na silně nakloněné věži, chlapíci s pneumatickým pasem a čtvero laločním podbradím chovali ve sklobetonových klecích silikonově peroxidové laskonky a dobré vztahy se zbrojním průmyslem, zajišťujícím dostatek práce pro šedé periferisty a nevzpupný poddruh teens. Nebe bylo v síti, divadlo v undergroundu a zkušenosti předešlých generací bezpečně zakonzervovány a vystřeleny do vesmíru. Betonové plochy mezi hromadnými hnízdy energii vyrábějících komunit, jejichž členové vzájemným třením poskytovali světlo a teplo nedalekému útulku pro pediatry, nechal kdosi v noci plošně ozelenit rozpálenou gumovou polevou. V té zemi běžel čas poklidně v zaběhnutých kolejích, ubíhal nakloněn správné straně a vše bylo na jednom jediném možném a správném místě.
Málokdo si vzpomínal na šaškovského minnesengra Lese Claypoola, který před časem zmizel a nyní se na obzoru objevil i se svými kumpány Primus na podivném ďábelsky vypadajícím stroji. Pravda, žádná velká oslava příjezdu se nekonala. Mnozí nedokázali k přijíždějícím odvrátit zrak od modrých světel, jiní sekali dobrotu, trávníky a nebo hlavy sériově chované drůbeži.
Přijeli tři. Žádní šašci, žádní klauni. Králíci i holubice zůstali v kloboucích. Kdysi odjelo uctívané sdružení taškářů a vrátili se tři potrhlí chlapíci, kteří si ten současný stav oné země chtěli podat a vychutnat. Jejich kormidelník Les pochytil spoustu grandiózních grimas od... číst dále
...v té zemi běžel čas podle hodin na silně nakloněné věži, chlapíci s pneumatickým pasem a čtvero laločním podbradím chovali ve sklobetonových klecích silikonově peroxidové laskonky a dobré vztahy se zbrojním průmyslem, zajišťujícím dostatek práce pro šedé periferisty a nevzpupný poddruh teens. Nebe bylo v síti, divadlo v undergroundu a zkušenosti předešlých generací bezpečně zakonzervovány a vystřeleny do vesmíru. Betonové plochy mezi hromadnými hnízdy energii vyrábějících komunit, jejichž členové vzájemným třením poskytovali světlo a teplo nedalekému útulku pro pediatry, nechal kdosi v noci plošně ozelenit rozpálenou gumovou polevou. V té zemi běžel čas poklidně v zaběhnutých kolejích, ubíhal nakloněn správné straně a vše bylo na jednom jediném možném a správném místě.
Málokdo si vzpomínal na šaškovského minnesengra Lese Claypoola, který před časem zmizel a nyní se na obzoru objevil i se svými kumpány Primus na podivném ďábelsky vypadajícím stroji. Pravda, žádná velká oslava příjezdu se nekonala. Mnozí nedokázali k přijíždějícím odvrátit zrak od modrých světel, jiní sekali dobrotu, trávníky a nebo hlavy sériově chované drůbeži.
Přijeli tři. Žádní šašci, žádní klauni. Králíci i holubice zůstali v kloboucích. Kdysi odjelo uctívané sdružení taškářů a vrátili se tři potrhlí chlapíci, kteří si ten současný stav oné země chtěli podat a vychutnat. Jejich kormidelník Les pochytil spoustu grandiózních grimas od strýčka Toma, kterému pomáhal na jeho albech. A nebylo to jen o chechtotu a lihu. Taky hodně tmy, opuštěných bytů, sklepních prostorů, démonů probouzejících se z čehokoli, včetně vlastních prstů a slin. Ostatně, nedávno se klátil ve městě stínů s Hankem 3.
Ti tři přijeli za nenápadného pobrukování. Tak nějak atmosféra pro titulky na nebi, procházku po zelené kožence. Čas si vyrazit na hudební procházku Green Naugahyde byl tu. Ve zkratce (Prelude To A Crawl). Tolik na úvod a vzhůru do víru. Potrhlí panoptikální strýčci vybalili své kufříky a rozpustili se s nimi po ploše a následně během několika okamžiků zcelili v rotující monolit (Hennepin Crawler, Last Salmon Man). Pak už se jede. Tohle už opravdu není směsice hudebních legrácek, ale prapodivný kabinet plný ulítlých zvukových rekvizit, z nichž se tvarují mnohdy až slasherové vize. Ovšem s funky lehkostí, grandiózním znovuzrozením bicích (to že se objevil v řadách kdysi vytracený brach Jay Lane zřejmě pány nakoplo), basou povědomě samorostle neuchopitelnou a jasným názorem na světaběh. Ostatně, během šlapající první desetiminutovky se seběhlo několik skupinek vyrušených obyvatel. Někteří nadávali na nevhodnost vzezření a překročení míry vkusu, jiní zápasili s útočícím deja-vú a ostatní začali diskutovat na téma: "Co to tam ten obrýlený chlapík s tou basou dělá".
Druhá skupinka se rozpomínala během následujícího vtípku (Eternal Consumption Engine) a do konce alba už mají naprosto jasno. Skupinka diskutujících, zřejmě muzikanti, filosofové, publicisti a psychiatři, postupně během skladeb Tragedy's A' Comin', Eyes Of Thw Squirrel, Jilly’s On Smack a Lee Van Cleef charakterizovala počinání muže s basou jako tanec s dočasnou ztrátou orientace a částečným ochrnutím těla, jako provádění údržby hudebního nástroje za provozu, jako osobní očistu, jako kopulační akt o čtyřech dějstvích a v neposlední řadě jako společenský očistec.
Milé děti, v té zemi se tenkrát rozjel skvělý večírek. Nic zásadního se již sice nestalo, neslzelo se, nesvatořečilo a neplivalo, ale příjemné šrámy v paměti přetrvávají. Závěrečná trojice písní (HOINFODAMAN, Extinction Burst, Salmon Men) prostě našeptala: "...a znova, baby!!!".
Byl to mejdan, během něhož pamětníkům srdce poskočila a oni potřeštění minnesengři byli přijati i těmi obyvateli země, co je při dřívějších návštěvách zrovna v lásce neměli. V oné zemi dál běžel čas podle hodin na silně nakloněné věži a nesvatá trojice na podivném, ďábelsky vyhlížejícím stroji, zmizela. Jednou, až budete velké, zase se objeví. Věřte mi...
Komentáře