Gerda Blank - Numbers
Tracklist
- 1. Taut
- 2. Take My Body
- 3. Half-Life
- 4. The Living Light
- 5. 05
- 6. 100 Chanels
- 7. Numbers
- 8. 08
- 9. Black Is The New Black
- 10. Blizzard
- 11. Dry Bones
- 12. Blokk
Průměr hodnocení
Poslední hodnocení
Plochá dráha má svou pravlast na Novém Zélandu a právě tady se potkal místní Rhys Braddock (cokoliv, hlavně kytara, basa a klávesy) a Angličan Stuart Mills (bicí, zpěvy). Rok 2007. Vydali desku a vyjeli do Evropy. Usadili se v Brně. V našem kontextu je kvůli kosmopolitními hudebnímu směřování a čerstvému zvuku (sick!) můžeme řadit mezi kapely The Pooh, Dead Pope’s Company, Sunflower Caravan nebo Sunshine a Airfare, které nejsou zrovna oblíbené u subkulturních vyděděnců. A druhou desku jim vydávají X Productions, jejichž bystré oko nikdy nemělo stylové hranice. Scissorhands? Ano, taky je kdysi vydali.
Jestliže budeme Gerdu Blank zaopatřovat přívlastkem „garagerocková“, dobře tak. Používaným noise rockem si tak jistý nejsem, tedy ne že by na tom záleželo, ale poklonkovači Silver Rocket nebo MamaMrdaMaso je vyznávat nebudou. I když třeba k Le Christ Hypercubistic se chvílemi blíží, toužím vystihnout posun: LCH mají o jedny pysky navíc, více sexy. Tím pádem jsou Gerda Blank nejblíže jihočeským The Pooh, než ti začali mířit za rozmáchlým kastrátstvím The Muse. Když chcete být nejlepší kapela na světě, musí být v názvu kapely ženské jméno, které vyzní – a v tomto ohledu ano. Gerda Blank má přitažlivě erotický, basový (syntezátorový) zvuk, dlouhé pouštní motorové výjezdy po vzoru Queens of the Stone Age a psychedelické náznaky. V prvním plánu fungují garážové palby typu Taut, ve druhém pak pomalejší 100 Channels (majstrvál) nebo Blokk, hymny... číst dále
řadové album
2012
80 %
další alba
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
15.04.2012 - 22:44 | t0m
S reckou bych souhlasil je částečně. SRR čtu, ale nejen je a nejsem úplně skalní fan - myslim každopádně, že jsou to vlastně "jejich" koně. Podle mě je ta deska impozantní právě proto, že se nebojí návratu k "rokenrolu" a jde ještě dál - na pódiu je to věrohodná a uvěřitelná show o komunikaci mezi dvěma muzikanatama navzájem a publikem a v dřevní podobě- bez image makerů. Ten tah na bránu ve dvou lidech by jim záviděla i Kometa. Jsme docela hrdej, že se v poslední zatáčce před Vídní zas něco děje i v tomhle směru.
12.04.2012 - 10:40 | ahmed
Gerdu Blank jsme měli na fesťáku v Tasově už dvakrát, ale moc jsem si je neužil - naplno teprve tento pátek v Rock Café - a bylo to něco neuvěřitelného: skvělý zvuk Alexe Limburga (tradičně hodně nahlas a ostrý jako čepel) a ve srovnání s většinou českých kapel nedosažitelné nasazení Rhyse i Stuarta.
Hodně to bylo znát v kontextu s následujícími The Pooh, kdy šel zvuk i energie minimálně o dva levely níž a podobný pocit nevrátil ani stage diving šikovné zpěvačky z Dirty Blondes. Headlineři prostě toho pátku začínali!
Po vystoupení Rhys Braddock vzpomínal novozélandský národní strom kauri. Přál by si, aby jejich hudba byla jako on - aby byla stejně pevná a odolná proti větru, stejně magická a naturální. Co dodat - tím už dávno je!