Loučí se Ozzy Osbourne? Takhle otázka asi napadne mnohého jeho fanouška. Vzhledem k závažné nemoci, která Madmana postihla, si nelze nevzpomenout na poslední album "Blackstar" Davida Bowieho. Věřme ale, že Ozzy s "Ordinary Man" neřekl poslední slovo ani své Goodbye.
Právě balada "Goodbye" dokazuje, že se muž, který navždy a zásadně změnil tvář tvrdé hudby, možná tak úplně neloučí. Dokonce se za to fanouškům omlouvá: "I’m sorry, I’m so sorry. I gave my life a try. forgive me, I didn’t say goodbye." K tématu smrti se sice ještě několikrát vrací (nejsilněji to rezonuje v další baladické písni "Under The Graveyard"), přesto není toto album žádným vyloženým epitafem nebo nostalgickým ohlédnutím.
Ostatně skladby jako "Eat Me" a "Scary Little Green Men" tyhle dojmy naprosto rozmetou. "Eat Me" je totiž založená na slavném případu Armina Meiwese, který na internetu umístil inzerát hledající dobrovolníka, který by se nechal zabít a sníst. Ozzyho smích je skvělým pomrkáváním na posluchače, že tohoto pána pekel rozhodně nic nerozhodí. A "Scary Little Green Men"? Béčková vypalovačka s úsměvně hloupoučkým textem a hymnickým refrénem, která stárnoucímu rockerovi nesmírně sluší.
Ozzyho dvanáctá sólovka ale skýtá také vyložená hudební překvapení. Tím prvním je milý a asi nejpřekvapivější duet s Eltonem Johnem, jehož růžový outfit bychom vedle Madmanova netopýřího zjevu zřejmě nikdy neočekávali. Přesto jde o povedenou poprockovou seanci... číst dále
Loučí se Ozzy Osbourne? Takhle otázka asi napadne mnohého jeho fanouška. Vzhledem k závažné nemoci, která Madmana postihla, si nelze nevzpomenout na poslední album "Blackstar" Davida Bowieho. Věřme ale, že Ozzy s "Ordinary Man" neřekl poslední slovo ani své Goodbye.
Právě balada "Goodbye" dokazuje, že se muž, který navždy a zásadně změnil tvář tvrdé hudby, možná tak úplně neloučí. Dokonce se za to fanouškům omlouvá: "I’m sorry, I’m so sorry. I gave my life a try. forgive me, I didn’t say goodbye." K tématu smrti se sice ještě několikrát vrací (nejsilněji to rezonuje v další baladické písni "Under The Graveyard"), přesto není toto album žádným vyloženým epitafem nebo nostalgickým ohlédnutím.
Ostatně skladby jako "Eat Me" a "Scary Little Green Men" tyhle dojmy naprosto rozmetou. "Eat Me" je totiž založená na slavném případu Armina Meiwese, který na internetu umístil inzerát hledající dobrovolníka, který by se nechal zabít a sníst. Ozzyho smích je skvělým pomrkáváním na posluchače, že tohoto pána pekel rozhodně nic nerozhodí. A "Scary Little Green Men"? Béčková vypalovačka s úsměvně hloupoučkým textem a hymnickým refrénem, která stárnoucímu rockerovi nesmírně sluší.
Ozzyho dvanáctá sólovka ale skýtá také vyložená hudební překvapení. Tím prvním je milý a asi nejpřekvapivější duet s Eltonem Johnem, jehož růžový outfit bychom vedle Madmanova netopýřího zjevu zřejmě nikdy neočekávali. Přesto jde o povedenou poprockovou seanci dvou protřelých muzikantů, v níž silnější otisk zanechal právě host.
"A kdo je kurva Post Malone?" Právě takto reagoval Osbourne na nabídku spolupráce s mladým americkým rapperem. Výsledkem je moderní pecka "It's A Raid", kterou asi nejzarytější fanoušci neocení. Skladba ale neotřelým způsobem spojila dva neslučitelné světy a nabízí fungující symbiózu moderní hudby s tradičním rock 'n' rollem.
Krokem vedle, možná až lehce za hranu je závěrečná "Take What You Want", která se nemůže zřejmě líbit ani Ozzymu samotnému. Kromě Post Malonea si tu zahostoval ještě další rapper - Travis Scott. Co však fungovalo v písni předešlé, ve které hrál prim stále rockový groove, zde působí jako pěst na ucho. Rapování, r'n'b zvuk, elektronické beaty - to prostě k Madmanovi nepasuje.
Pak už ale na "Ordinary Man" mnoho dalších přešlapů nenajdeme. Mohou za to také výteční hudebníci, kterými se Ozzy Osbourne obklopil. Mezi nimi tentokrát není dříve neodmyslitelný Zakk Wylde, který prý o tom, že jeho hudební brácha nahrává novou desku, nevěděl, ani řecký kytarista Gus G. Místo nich zde září Chad Smith z Red Hot Chili Peppers, Duff McKagan z Guns N' Roses a Andrew Watt v roli producenta. A svůj um tu předvedli také Slash a Tom Morello. Ti všichni přispěchali, aby pomohli dokončit ještě jeden úspěšný zářez do pažby jedné z nejneobyčejnějších postav, která kdy kráčela hudebním světem a která rozhodně není žádný Ordinary Man.
73.44%
73.85%
23.05.2020 - 11:42 | Meca76
Po dvoch singloch z minulého roka Under the Graveyard a Straight to Hell som bol veľmi nadšený,že Ozzyho nová nahrávka sa blíži k vydaniu.
Po vypočutí celého albumu musím skonštatovať,že som v celku nadmieru spokojný s nahrávkou. Bavia ma skvelé všetky single aj vrátane dueta s Eltonom Johnom.
Za jednu negatívu z tohto albumu považujem poslednú bonusovú pieseň T͟a͟k͟e͟ w͟h͟a͟t͟ y͟o͟u͟ w͟a͟n͟t͟ s rapermi Po͟s͟t͟ Ma͟l͟o͟n͟e͟m a Tr͟a͟v͟i͟s͟om Scottom, tú si mohol kľudne Ozzy odpustiť. Aj preto dávam jednu hviezdu z hodnotenia dole. 90%
19.04.2020 - 19:36 | onetwo
Napriek podlomenému zdraviu sa Ozzymu podarilo dokončiť ďalšiu štúdiovku, 10 rokov po albume Scream a 3 roky po ukončení činnosti Black Sabbath. Dosku rozbieha práve rezká "neo sabatovka" Straight to Hell so Slashom na gitare a je to sľubný začiatok. Nasledujú dva pomalšie kúsky, jemnejšia All My Life a trochu ťažšia Goodbye už viac pripomínajú Ozzyho sólovú kariéru. Vrcholom albumu sú ďalšie 2 piesne, titulná, takmer popová balada s Eltonom Johnom má potenciál zaradiť sa k takým veličinám ako Mama I´m Coming Home či Dreamer. Výborná je taktiež "polobalada" Under the Graveyard pripomínajúca Life Won´t Wait z minulej dosky. O to viac zamrzí že z ostávajúcich skladieb, ktoré zvukovo pripomínajú albumy z 90-tych rokov, ostávajú v pamäti väčšinou len refrény. Ortodoxným metalovým fanúšikom tiež určite nepomôže záver nahrávky - songy s raperom Post Maloneom. Napriek tomu, stále ide o dôstojnú rozlúčku(?) velikána pôsobiaceho v brandži vyše polstoročie. 70%